Srovnejme si k sobě některé běžné fenomény dnešní doby. A podívejme se, co z toho nakonec vyjde: převratné řešení, které uspoří miliony ze státního rozpočtu!
Nejprve pár skutečností, které jsou rok od roku zřetelnější, které všichni známe z rodiny, z okolí, ze zaměstnání…
Do školy až v 7 letech
Mnoho rodičů dospěje k závěru, že jejich dítě není schopné nastoupit povinnou školní docházku v šesti letech a požádá o odklad. Žádostem je většinou vyhověno, takže dle statistik má školní docházku na věk 7 let odloženo cca 14 - 22% dětí. A každý rok počet žádostí o odklad stoupá.
Základní školu tedy končíme později, na střední školu nastoupíme jako šestnáctiletí a maturujeme ve 20 letech. Nehodnotím, jestli to je dobře nebo špatně, zkrátka „to tak je“.
Vysoká škola jako povinnost
Maturitou však vzdělání nekončí. Mnohokrát byl již kritizován vysoký počet vysokých škol, jejichž kvalita je často spíše jen uvedená na „papíře“ a prakticky je vzdělání mnoha jejích absolventů spíše takové středoškolské. Mít „vysokou“ je „in“, skoro společenská nutnost. A kdo se chce odlišovat, vystuduje rovnou vysoké školy dvě. Opět nehodnotím, jestli to je dobře nebo špatně, zkrátka „to tak je“.
V 28 letech jsme vystudovaní a hurá do praxe
Po ukončení studia přichází na řadu období kariéry. Každý zaměstnavatel upřednostňuje mladé zaměstnance, takže období mezi třicítkou a čtyřicítkou je pro budování kariéry nejlepší.
Chceme něco dokázat, máme plno energie, rádi se učíme. Máme mnoho nápadů a nejsme odrazení předchozími neúspěchy nebo demotivovaní zbytečně vykonanou a nedoceněnou prací. Máme příslib, že když budeme pár let tvrdě pracovat, vyšplháme se o příčku výš. Pak budeme mít tři podřízené, což je pro nás ta nejdůležitější věc na celém světě. Pracujeme tedy minimálně 50 hodin týdně. A nároky na naši výkonnost stále stoupají. Stanou se z nás stroje na vytváření jakési agendy, jejíž smysl je často nulový, jak se později ukáže.
Možná jsme zapomněli na soukromý život, ale ve 40 se to ještě dá dohnat
Nic nestíháme, ani v práci, ani v soukromí. A tak si nevšimneme, že máme jaro, že je na obloze duha a že jsme u firmy už pěkných pár let. S blížící se čtyřicítkou zjistíme, že jsme doposud zanedbávali osobní život a že je nejvyšší čas pořídit si potomka. Přemýšlíme, jak tohle vměstnat do plánovacího kalendáře. Za rok máme jet na tři měsíce do USA ... o to rozhodně nechceme přijít ... takže potomek až potom. Pracujeme minimálně 55 hodin týdně a nároky na naši výkonnost stále stoupají.
Jednoho dne se objeví nový ředitel a naši pozici zruší. Co včera bylo nutností vytvářet pro firmu s nasazením života a zejména soukromého času, již dnes není potřeba.
Chceme jen mladé zaměstnance
Bylo Vám 40 a hledáte novou práci? Všudypřítomná diskriminace, která oficiálně nesmí existovat, se postará o to, že personalisté Váš životopis během vteřiny vyřadí, aniž by ho četli.
Personální agentury, větší a velké firmy vybírají zaměstnance hlavně podle pohlaví a věku.
V ne tak dávné minulosti dokonce jedna z našich největších a páteřních společností, vyhlásila akci 50+ a vyzvala všechny zaměstnance této věkové kategorie k opuštění firmy, za což jim zaplatila celkem solidní odstupné. Děsivý morální aspekt této skutečnosti je vyvážen tím, že mnozí, dokud jim firma nabízela peníze, na to přistoupili a začali úspěšně podnikat.
Do důchodu ve 40
Jestliže je dle všeobecného mínění člověk po čtyřicítce pro zaměstnavatele už starý, nezbývá nic jiného, než odchod do důchodu. Ministr financí sice prosazuje trend opačný, avšak co naplat, firmy se chovají jinak.
A jak to vypadá, když tohle všechno poskládáme dohromady
Výše popsané skutečnosti působí poněkud neuspokojivě. Co s tím? Najít optimální cestu k cíli, rovnat věci úsporně pod sebe, vedle sebe, to vše ve správném čase je náplní moderního oboru zvaného logistika. Takže ...
Sloučíme tedy pozdní rodičovství s odchodem do důchodu!
Family-pack
Ještě zbývá vyřešit, jak to zvládnout finančně. Nechme se inspirovat obchodním světem a použijme tzv. „balíček“, tedy produkt oblíbený zejména telekomunikačními operátory a bankami. Jen na vysvětlenou - balíček služeb, často s anglickým názvem, obsahuje např. pět služeb a klient si z nich může vybrat třeba tři, přičemž platí méně, než kdyby si koupil každou službu zvlášť. Takže ...
Finanční situaci klientů, v našem případě novopečených rodičů – důchodců vyřeší nový „Family-pack“, o který si občan požádá na úřadě. Ze čtyř možností si vybere maximálně dvě, neb státní pokladna není bezedná:
- Důchod (peněžitá dávka)
- Lékařská péče standardního rozsahu zdarma
- Rodičovský příspěvek
- Vzdělání pro děti zdarma
Smlouvu na čerpání balíčku uzavře občan na dobu neurčitou a vždy ve výroční den podpisu si může služby změnit.
Nelíbí se vám tohle řešení? Mně taky ne. A doufám, že takováhle logistická hříčka ani vzdáleně nenapadne nikoho z našich současných ani budoucích zákonodárců.
