Mučit, nebo nemučit teroristu, který někde ukryl bomby, jež mohou každou chvíli vybuchnout a zabít stovky lidí? Většina testovaných ve snaze zachránit životy nevinných lidí by šla v počítačové hře cestou násilí a použili by mučení
Počítačovou hru na toto téma vytvořili odborníci z Fakulty informatiky Masarykovy univerzity v Brně. Účastník hry si velmi jednoduchou formou vybírá, jak bude, jako vyšetřovatel postupovat dál a jakou metodu použije. Více je v článku „Vědecký test z Brna: mučit, nebo nemučit teroristu
(https://www.novinky.cz/veda-skoly/412409-vedecky-test-z-brna-mucit-nebo-nemucit-teroristu.html). Z výsledku tohoto testu vyplývá, že nezanedbatelná část lidí by nechala zamordovat větší počet nevinných lidí jen proto, aby neublížila teroristovi. Pro takové humanisty bych navrhl druhé kolo takto „ Je téměř jisté, že mezi oběti budou vaší nejbližší - partnerka s vašimi dětmi, sourozenci, rodiče. Budou umírat ve velkých bolestech v nemocnici. Zopakujte test“ Ti, kteří by nezměnili názor a byli by nadále hodní na teroristu by postoupili do třetího kola „ Vzhledem k vašemu mimořádně humánnímu cítění budete vysvětlovat svým blízkým umírajícím v nemocnici a pozůstalým po ostatních obětech proč museli zemřít.“
I v diskusi mne překvapily příspěvky odsuzující použití mučení a odsuzování těch, kteří by k mučení teroristy přistoupili. Takoví humanisté jsou vlastně spolupachatelé teroristů. Podle teorie normálního rozdělení má největší humanista nejblíže k nejhorším zločincům, tak jako se říká, že někdy člověk nerozezná genia od blázna což platí u IQ.
Ve svém článku “Člověk, pačlověk a lidská práva“ jsem vyjádřil svůj názor, shodný s testovanou většinou. V diskusi se objevila námitka „Jenže člověk není vše vědoucí ani neomylný“, která se jistě objeví i teď, pokud bude diskuse. Dobře chápu, že přiznání k čarodějnictví ve středověku vynucené mučením je mimo hranice našeho chápáni, ale snad jsme jako společnost pokročili a pravděpodobnost podobných přiznání v demokratickém státu by měla být vyloučena. O použití forem výslechu by neměl rozhodovat jedinec a důvody by musely být přesvědčivé.
Trochu mi to připomíná jednu testovací otázku pro adepty na kapitány vojenských lodí. Šlo o rozhodnutí zavřít v podpalubí přepážky v případě zásahu torpédem a nechat tam několik námořníků mezi nimi i blízkého přítele a zachránit pár stovek námořníků a loď. Pravděpodobnost záchrany všech námořníků by byla deset procent. Bez uzavření přepážek by tak byla pravděpodobnost potopení lodě byla devadesát procent.
