Trochu jiný pohled na restituce

Představte si, že máte auto, máte příjmy na údržbu dokonce máte řidiče, který se o auto stará. Když přijdete o zdroj příjmu, po určité době na tom budete s autem tak, jako by to vám auto někdo ukradl. Domnívám se že obdobné je to i u restitucí.  

Je fakt, že církev měla majetek, někdo zapomíná jak k němu přišla.  Vývojem společnosti v minulém režimu jsme se stali možná nejvíce ateistickou zemí na světě. Domnívám se, že tím církev teoreticky ztratila značnou část možného zdroje příjmu. Je pravda, že některé církevní nemovitosti jsou v žalostném stavu. Je taky pravda, že stát i v minulém režimu  vložil do údržby nemovitosti církve nemalé prostředky. Je taky pravda, že hlavně do těch, kde to bylo vidět. Svatovítská katedrála na Hradčanech, chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, Týnský chrám a řada dalších. Zajímalo by mne, kdyby církev žila jen z toho, co by dostala od svých farníků kolik církevního majetku by udržela. Nájem z polností a lesů lze odhadnout. je menší než zisk nájemce.Nájmy z církevních nemovitostí by nepokryly provozní náklady. Dům s nebytovými prostory na náměstí okresního města je asi lukrativnější než kostel. Personál církve taky něco stojí.

Teď se rozhoduje o restitucích. Podle mne by se však měla řešit otázka vztahu církve a státu. Je jednoduché dát dohromady seznam majetku, ale mělo by se zohlednit  i to, jak by byla církev, odloučena od státu, schopna majetek udržovat. Levné pracovní síly jako ve středověku by určitě neměla. Desátky vybírá stát. Zatím jsem od žádného z těch co hájí restituce církevního majetku podobnou úvahu neslyšel a ani jako argument opozice.

Autor: Vavřinec Karst | středa 13.6.2012 15:00 | karma článku: 19,19 | přečteno: 1197x