Probíhají volby a politická levice a pravice před nimi nevěděla, jakou
by vyhrabala špínu na konkurenci. Krajní představy extrémní levice a
pravice jsou dány nadpisem. Co dovede přehnané znárodňování jsme si
vyzkoušeli na vlastní kůži. Všechno zprivatizovat, podobně jak se v
padesátych letech všechno znárodnilo, je .....(nemůžu najít slušný
výraz).
Uvažovat o nějaké rovnováze soukromého a společného vyžaduje zdravý rozum, a navíc když se neprivatizuje, není co zprivatizovat cestou zašantročení a rozkradení. Pamatuji si dobu kolektivizace zemědělství a znárodňování živnostníků a proto mám hrůzu z některých představ přehnané privatizace. Při znárodňování a kolektivizaci (v socializmu) bylo důležité, aby v čele podniku byly spolehlivé kádry což v podstatě platí i dnes v podnicích s účasti státu. Známým příkladem je šéfování v Českých aeroliniích. Kdo je v socializmu spolehlivý kádr, nemusí být odborník a má vždy pravdu. V plně zprivatizované společnosti (v kapitalizmu) je jediné kriterium peníze a volný trh. Kdo má peníze, ani nezáleží jak k nim přišel, má taky vždy pravdu.
Je pravda, že pokud je vlastníkem nějakého podniku stát, může být ztrátový a po privatizaci začne prosperovat. Není to ale formou vlastnictví, ale lidmi a vlastníkem. Pokud vlastník není schopen hospodařit, potom je třeba vyhodit zodpovědné, konkrétní pracovníky. Jakýkoliv vlastník má na chod podniku odborníky a nejdůležitější je určit pravidla a vybrat ty odborníky. Dobře fungující podnik má vlastníka prakticky jen proto, aby mu odváděl zisk. Je taky pravda, že v praxi jsou jiná kriteria pro výběr odborníků a vlastní hospodaření. Ve státních podnicích, na rozdíl od soukromých, hraje větší roli politická příslušnost a kontakty než odbornost. Soukromník musí zaplatit nejprve zaměstnance pak daně, zdravotní a sociální pojištění, aby mohl dál fungovat musí zaplatit dodavatelům. Až teprve to co zůstane si rozdělí vedení, zpravidla majitelé. Ve státních podnicích je to jinak. Nejdříve se rozdělí peníze pro vedoucí pracovníky, dozorčí radu a sponzorování důležitých aktivit. Potom se zaplatí něco zaměstnancům a dodavatelům, aby podnik nezkrachoval. Až když něco zbude, tak platby státu (sociální a zdravotní pojištění a daně).
Představa, že něco zprivatizováním začne fungovat znamená, že lidi s těmi představami je třeba vypráskat. Znamená to, že v takovém podniku jsou darmojedové a vyžírky. Pokud se flákají dělníci, nemá smysl hledat jiné dělníky, ale vyhodit mistra. Pokud úředníci v pracovní době hrají počítačové hry je zbytečné je trestat. Je třeba vyhodit jejich vedoucího a najít jiného, který dá věci do pořádku.
Dáme se po volbách vlevo nebo vpravo? Dočkáme se někdy a budeme se ubírat zlatou střední cestou?
