O důchodovým systému a jeho reformě naší politici umí jenom mluvit. Přitom jde o jednoduchý problém a sice o peníze na důchody z rozpočtu. Největší příjem státního rozpočtu jsou daně, a odvody na zdravotní a sociální pojištění.
Politici si nedovedou představit, že je možné přesunout i peníze z jiných daní a že je nutné ušetřit jinde. Nějak jim nedochází, že je nutné reformu důchodového systému řešit komplexně v návaznosti na celkový systém organizace státu. Když se zřizoval senát tak spousta občanů nebyla přesvědčena o jeho nutnosti a viděla v tom jenom další koryta a vyhozené peníze. Patřil jsem mezi ně. Pochopil bych to, pokud by o počet senátorů snížili počet poslanců. Kolik zbytečného času by se ušetřilo, kdyby se „žvanírna“ (jak říkal Babiš) změnila v dobře fungující orgán. Zatím jenom mrhá časem na nesmyslné řeči a dělání si naschválů. Jako například vyvoláváni důvěry vládě, když je dopředu jasné, že neprojde.. Z účasti v parlamentu je zřejmé, že i jeho funkce je problematická. Stejně platí to na čem se dohodnou předsedové parlamentních stran. O stranické disciplíně by bylo možné diskutovat. Není pravdou, že máme zastupitelskou demokracii. Máme stranickou demokracii.
Do devadesátého třetího roku jsem spočítal výplaty zaměstnanců podle tabulek a odvedené smysluplné práce a peníze převedl na jediný účet. Vybrané peníze se převáděly na zdravotnictví, důchody a ostatní položky výdajů státního rozpočtu. Potom „chytré hlavy“ vymyslely systém, který mi přidal práci a zavedl zvlášť vedení evidence odvodu na zdravotní a sociální pojištění a daně. Peníze jsem odváděl na tři různé účty a navštěvoval tři úřady. Kontrolu odvodů, kterou dříve dělal jeden pracovník začali dělat tři. Stejně tak případné vymáhání dluhů a penále. Kolik nových úřednických míst bylo zřízených nevím. Pak přišla reorganizace státní správy a zrušily se okresy. Pokud si někdo myslí, že se snížil počet úředníků tak to neuhodl. Je možné dohledat počty úředníků. Zajímalo by mne jaký vliv na počty úředníků mělo zavádění výpočetní techniky kromě nárůstu počtu pracovníků k zajišťování chodu informačních sítí. Tak jak má každá banka svoje elektronické bankovnictví tak si taky úřady nekoordinují využívání výpočetní techniky.
Neobsazená místa na různých úřadech jsou dobrá k tomu, aby se na ně plánované mzdové náklady rozdělili mezi ostatní, místo aby se neobsazená místa zrušily. Domnívám se, že složitý daňový systém má taky vliv na počet úředníků finančních úřadů a přidělává práci firmám a živnostníkům. Taktéž soustava zákonů zaměstnává spoustu úředníků. Smysluplné dotace je pro politiky španělská vesnice.
Pořád slyším, jak chybí policisté, kteří většinou chytají pořad stejné zloděje a podvodníky. Pokud by se zvýšily sazby za trestní činy nebylo by třeba tolik policistů, protože by byl menší počet recidivistů na svobodě. Ulehčilo by se tím i soudům. Občané by se mohli cítit bezpečněji, protože by bylo méně mrtvých na silnicích a potencionální vrazi by seděli v kriminálech. Když někdo „pod vlivem“ někoho na silnici zabije, dostane poměrně nízký trest ve srovnání s trestem za vraždu. Kvalita zákonu není problém, problematický je jejich výklad a mnohdy výklad postrádá špetku zdravého rozumu. O tom taky svědčí odškodňování různých případů.
Kde vzít peníze na důchody, když v rámci nepovedené privatizace se spousta rozkradla, zašantročila a cizí kapitál odvádí z republiky více než 300 miliard ročně na dividendách. A politici v devadesátých letech hýkali blahem, když zajistili cizí kapitál. Jenom škodovka se podařila. Jenom úroky státního dluhu dělají přes padesát miliard korun ročně.Žasnul jsem, jak se na cementárnách napakoval zahraniční kapitál. Teď politikům došlo, že strategické oblasti má obhospodařovat stát.
Z předchozího je zřejmé, že je možné šetřit na státní správě. Jednou mi spolužák, profesor na vysoké škole na otázku jeli málo peněz ve výzkumu odpověděl, že peněz je dost problém je v tom, jak se s nimi hospodaří. Dalo by se ušetřit na předražených zakázkách. Dalo by se šetřit i ve zdravotnictví, dopravě a dalších oblastech. V minulém režimu platilo, že když někdo něco dobrovolně ušetřil o to mu bylo příště přiděleno méně. Proto se nevyplatilo šetřit. Mám pocit, že to se platí i dnes. Dalo by se pokračovat podle jednotlivých ministerstev.
Je otázka kolik je opravdu smysluplných činností v hospodaření státu. Skoro každý v této zemi zná nějaké případy, kde by stát mohl šetřit. Je třeba si taky uvědomit, že daň z přidané hodnoty platí občané a je třeba převést na účet důchodu část peněz které musí ušetřit nenažraný stát.
