Vůbec bych se nedivil, pokud by v současném volebním období VV jenom hostovaly v parlamentu a v příštím období by na tom byly jako zelení. Pokud dříve byla jedna velká strana, existovala stranická disciplína. Definice stranické disciplíny je „Držet hubu a krok“. Stranická disciplína v současnosti degraduje parlament na pimprlové divadélko, kde rozhodují principálové.
Pokud se nezavedené strany (mimo KSČM) dostaly do parlamentu a měly zájem o ministerské křesílka, zřejmě si neuvědomily, že začala existovat taky koaliční disciplína. Pokud nejsou vedoucí silou ve vládě, musí dělat ústupky na úkor programu, který slibovali voličům. Omlouvají to tím, že ústupky musí dělat i rozhodující vládní strana. Svým razantním nástupem do politiky měli naději, že pokud budou v opozici proti menšinové vládě, mohou v příštích volbách být silnější, ne-li rozhodující. V opozici při toleranci menšinové vlády ODS by měli větší možnost prosazovat svůj program, protože by nebyly vázány koaliční disciplínou. Svou chutí spoluvládnout možná ztratili víc než si uvědomují. Začínají zapomínat, že jsou středovou stranou a pravice patří ODS a TOP09. Hájit zájmy horních deseti tisíc nepatří do politiky středové strany. Ústupek progresivního zdanění nad 100 tisíc měsíčního platu je výsměch dolním deseti milionům. Progresivní zdanění sebou jako vedlejší produkt přináší a zjednodušuje představu placení školného. V progresivitě jsou částečně zakomponovány náklady na vzdělání, protože až na vyjímky předpokládá vyšší plat vyšší vzdělání. Dvě sazby DPH, tak jak slibovaly VV nejlíp vystihují fakt, že jsou věci nezbytné k životu a věci zbytné. Je zajímavé, že zatím nikdo ve vyvinutém světě nepřišel na superhrubou mzdu a jednu sazbu zdanění. Někdy si vzpomenu na huráakce v minulém režimu. Platilo, ať to stojí co to stojí, on to někdo zaplatí. Pokud se podíváme na stát jako firmu, potom v první řadě je třeba ušetřit na provozu. VV ve svém programu si to uvědomovaly, ale teď na to nějak zapomínají. Jednou jsem se zmiňoval o revoluční změně v roce 1993. Do té organizace komunikovala s jedním partnerem, finančním úřadem. Ten vybral určité procento z výplat, které přerozdělil podle klíče. Potom se osamostatnilo sociální a zdravotní zabezpečení a na třech místech je aparát, který vybírá, kontroluje a vymáhá, pochopitelně s trojnásobkem úředníků. Je fakt, že se ozývají názory o sjednocení a zefektivnění aparátu v tomto směru. Jistě zajímavá by byla analýza užitečnosti a nezbytnosti činností a využití výstupu těchto činností. Spíše se ale dočkáme nového úřadu pro věci zbytečné.Největší problém je co s přebytečnými lidmi. Vždyť je tam spousta známých, neli přímo rodinných příslušníků. Proklamovaná podpora úplných rodin s dětmi je populistický kyd, stačí si spočítat, že když se manželé rozvedou budou na tom lépe. Stát spíše jen toleruje úplné rodiny.
Na konec nadhodím otázku „Jak dopadnou Věci Veřejné?“
