Pokud platí Babišovo tvrzení, že stát se řídí jako firma, potom jde o firmu směřující k bankrotu. Nebo jde o státní podnik, kde pro řídící pracovníky je nejdůležitější politická kvalifikace a vysoký plat.
Při řízení firmy, aby nezbankrotovala, je pořadí hrazení závazku následující. Závazky vůči státu, závazky vůči zaměstnancům, provozní náklady na energie a nájmy, platby na suroviny, materiály, zařízení a zboží až co zbude je zisk majitele a mzdy vedoucích pracovníků. U ztrátové firmy nebo státního podniku je to v pořadí : peníze pro majitele a politicky kvalifikované vedoucí pracovníky, pak podobně jako u nebankrotující firmy a naposled závazky vůči státu. Problémy s penalizacemi si v takové firmě nikdo nepřipouští.
Příkladem politické kvalifikace v padesátých létech je případ, kdy do funkce předsedy Jednotného zemědělského družstva byl jmenován stranou dlouholetý spolehlivý člen strany, úderník z továrny, který se při projednávání osevních plánu zeptal “Soudruzi a kde budeme sít kroupy? Já mám kroupy rád.“
O firmě, která je dvacet roků ve ztrátě nelze jinak říci, než že směřuje k bankrotu. Argument, že jsme relativně málo zadlužení ve srovnáni s jinými státy je stejný, jako když žák páté třídy tatínkovi argumentuje, že čtverka z diktátu je pěkná známka, protože bylo osm pětek. Jsme na cestě Řecké ekonomiky, ale můžeme se pochlubit, že do dluhů zabředáváme pomaleji. Podíváte-li se na vývoj našeho státního dluhu po převratu budete smutní. Je pravda, že první roky po převratu státní dluh nerostl. Byl kompenzován zisky z „výhodné“ privatizace –prodeje státních podniků
Jenom debil nebo některý politik si myslí, že privatizace, jak proběhla u nás byla nejlepší cestou k prosperitě. Zastánci formy privatizace se asi v devadesátých létech domnívali, že nám investoři jdou nezištně pomáhat a bohužel jim asi neříkal nic pojem návratnost investic.
Dovedete si představit, že by někdo založil firmu, řídil ji a hradil přes dvacet roků ztráty firmy z majetku, které nahospodařili jeho předci? Prodal by nemovitosti, rozprodal by rodinné šperky, originály obrazů, sbírky známek jen proto, aby mohl v podnikání pokračovat a aby do nekonečna udržoval ztrátovou firmu?
V současné době si řada politiků myslí, že privatizace nemocnic je záchrana zdravotnictví. Pokud politici nejsou schopni nastavit pravidla hospodaření v organizacích s podílem státu, jsou to mizerní politici. Stejné lidi, kteří dnes řídí privatizované podniky, mohl najmout náš stát. Nebo asi ne, protože by neměli politickou kvalifikaci
Jednou jsem mimochodem (náhodou v televizi mluvili o státním rozpočtu) slyšel, že příští rok se sníží státní dluh. Hrklo to ve mně a napadlo mne „zázrak, rozpočet s přebytkem“, potom jsem pochopil, že naši politici chápou jako snižování státního dluhu to, že se příští rok zadlužíme o trochu méně než letos.
