Láká vás studium medicíny? Zvažte to! - část sedmá (Roď doma a stěžuj si, na koho můžeš!)

Řekla bych, že se máme nějak moc dobře. My, jako společnost. Chtělo by to nouzi a nedostatek, abychom nějak víc docenili to, co pro nás minulé generace vytvořily. Třeba v tom zdravotnictví.

Naštěstí směřujeme nadějným směrem. O nouzi brzy nebude nouze. Pliveme a pohrdavě kopeme do nosných základů tak vehementně, že snad nepotrvá dlouho, a současný standard zdravotní péče se v naší republice úspěšně zhroutí. Standard dostupnosti a kvality. Soukolí, které tento standard vytváří, je složité, ale řekněme, že jednou z nejpodstatnějších složek v celém mechanismu je erudovaný personál. Už teď se jeho počet nachází pod kritickou hranicí. Nedostatkové zboží, dost vzácnost, víte? Tak proč nezaměřit destrukční sílu právě na to nejcennější, co máme, že ano?

Nějak teď kvůli své mateřské roli nezvládám číst články a diskuse tak, jako dřív. Pokud už se ke mně něco dostane, konzumuju to na etapy a reagovat nemám kdy. Tedy jak kdy. Program dne zajišťují mé tři malé děti. Čtyřleťák, tříleťák a dvouleťák. Parta hic. Občas dost frkot, řeknu vám. O akci není nouze. Třeba jako nedávno, kdy se děti v tichosti zavřely do koupelny, ucpaly odpad v umyvadle a pustily kohoutky naplno. Voda na desce, za deskou, po zdi k podlaze. Do šuplíku, do ručníků, do krabice s pracím práškem, všude. Hrnečku vař. Chvíli trvalo, než jim došlo, že už to není sranda. Když mě zavolaly na pomoc, pokorně plnily moje příkazy, nebo v tichosti stály opodál. Nejspíš pochopily, že na debatu bude čas potom, až někdo, kdo ví, co s tím, dostane akci pod kontrolu.

Děti jsou ještě malé, člověk jim blbé nápady nemůže mít za zlé. Co ale s tím, když má blbé nápady dospělý člověk? A co s tím, když jeho blbé nápady přestanou být sranda, vyústí v nestandardní, vysoce závažnou akutní situaci a on si musí zavolat někoho na pomoc? A co s tím, když si zavolá tu pomoc a místo vděku diktuje, jak a co má probíhat? Teče mu do bot a pindá, chápete to?

Reaguji na článek, který se dnes objevil v mediích (https://www.novinky.cz/krimi/clanek/vyhroceny-porod-doma-krvacejici-rodicka-se-hadala-s-lekari-40297130?dop-ab-variant=15&seq-no=1&source=hp&fbclid=IwAR2fSL_7m-TENRnyKS-lrEDvyevWZPL1q0bQjdm98L2HYmYqfaop9abVkxc). Trochu tím popírám to, že na čtení článků nemám čas, ale školka, spící děti, pátek, poštěstilo se, škoda toho nevyužít.

K domácím porodům už jsem se kdysi vyjádřila (https://karolova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=660264), samotnou podstatu článku tedy napadat nechci, vše už bylo řečeno.  K reakci a sepsání nového blogu mě vybudila spíš diskuse, která se rozjela na serveru pro zdravotníky. Na fb stránkách „Medicína, Nemoci a Studium na 1. LF UK“ admin sdílel zmíněný článek o krvácející rodičce a přidal k němu komentář, který pobouřil jednu čtenářku. Blíže viz foto:

Přikáže. Držet hubu a poslouchat. Silná slova. To že napsal doktor? Jak si to vůbec může dovolit? Je snad zákon? Může pouze doporučovat, takže bacha, jasný? To prostě přehnal. Zbavte ho funkce, titulu, života, a tak.

Tak. Soukolí už skřípe, nouze na dohled. Bože, kam se to hroutíme?

V naší vyspělé zemi je pro některé naprosto normální svobodně a bez následků vědomě ohrozit život nejen svůj, ale ještě i svého dítěte. Rodit doma, v zájmu pokroku, zpátky na stromy. A když se to vymkne kontrole, zavolat záchranu. Která nechť kmitá pod taktovkou a v rytmu přihlížejících. Běda falešného tónu!  A pozor na direktivní přístup. Některých, co potřebují vaši pomoc, by se to mohlo dotknout.

Ten článek, který rozpoutal debatu, nemusí být ve všech detailech pravdivý. Media jsou v tomhle zrádná, nerada bych někoho nařkla. Každá strana si mohla něco přimyslet, nebo pozměnit. Nevíme, jak to bylo doopravdy. Neřešme to. Vezměme si jen podstatu. Záchranku si lidé volají na vyřešení zdravotní komplikace, na kterou sami nestačí. Jde při ní o život. Na tom se shodneme, ne? V momentě, kdy dorazí záchranář, tedy někdo, kdo umí poskytnout pomoc líp, než já, sklapnu a umožním neodkladný zásah. Ustoupím z cesty a jsem vděčná, že se našel někdo, kdo si ví rady. Stejně jako děti, když vytopí koupelnu a dojde jim, že samy už nic kloudného nezmůžou.

Jenže my nemluvíme o ručnících pod vodou, ale o komplikacích při porodu. Při těch se totiž bojuje o dva životy. Myslíte, že je čas na debaty a partnerský přístup? Na návrhy a doporučení? „ Přejete si vykrvácet dřív než vaše dítě, nebo o něco později?“ Ne, na vysvětlování opravdu čas ani nálada není. Protože vám, coby zachránci, je samotnému zle z toho, do jak zbytečné a strašlivé situace jste se dostali. Je vám zle z toho, co všechno se může stát a stane. Bojujete o dva lidské životy, nejste v debatním kroužku. Musíte najet na autopilota, soustředit se na maximální výkon a nějaké myšlenky na to, jaký přístup by přihlížejícím vyhovoval, jsou vám v tu chvíli opravdu ukradené. Nechápu dnešní dobu, která ofukuje idioty, aby se jim náhodou nepřitížilo, a zdravý rozum se veřejně pranýřuje. Je to šílené!

A šílené je, jestli se po tomhle všem ještě najde někdo, kdo bude chtít medicínu studovat, kdo do zdravotnictví nastoupí, a kdo tuhle idiocii ze strany pacientů a diskutujících bude snášet. Takže bacha, doktore, drž hubu, makej a važ slova, jasný? Studiu zdar!