Nikdy jsem na kolejích nebydlela a ani jsem nechodila na vysokou školu. I tak jsem kolej ČVUT jedno období často navštěvovala.
Poslední rok, co jsem bydlela s našima v Hlubočepých. Krásné období.Táta
Po mém rozchodu s Davidem, jsem takhle jednou potkala spolužačku a kamarádku Eriku na Knížecí, když čekala se svým sousedem Kamilem na autobus.
S Erikou jsem se nějaký čas neviděla, a tak jsme prokecaly nejen čekání na autobus, ale i cestu až k nim do Křížové.
Během povídání jsem stihla házet očko po Kamilovi. Byl to fešák, mamku měl Češku, tátu z Tunisu. Bydlel u své babičky, ve stejném domě jako Erika.
Než ti dva vystoupili, stihli jsme si domluvit schůzku ve čtyřech, v baru na koleji u přítele Eriky.
Její přítel Romeo (to není přezdívka, ale jméno kluka z Chorvatska) se s Kamilem znal. Navštěvovali stejnou vysokou školu a chodili často do baru na koleji v Podolí, kde Romeo bydlel. Erika randila s Romeem už od svých 17 let, takže kolej i bar znala dobře.
Hudba, pivo a smích, to byl vysokoškolský bar a mně se tam moc líbilo.
Pozdě večer jsem se s Kamilem vracela domů. Doprovodil mne až před náš dům a pozval na další schůzku - teď už jen ve dvou, na lodičky na Vltavu.
Kamil byl romantik! U veslování mi zpíval ,,se bastasse una canzone", písničku od Erose Ramazzottiho, kterého jsem v té době ještě neznala.
Začali jsme spolu chodit.
Procházky Prahou, oslavy narozenin kamarádů, víkendy na Probošťáku s partou a společné večery v baru. Bylo to krásný, ale krátký - tak krátký, že ani sex jsme nestihli. Nebylo nějak kde.
Naši od rozchodu s Davidem nechtěli doma jiného kluka ani vidět a u Kamila byla doma babička. Byla to malá a milá paní se stříbrnými vlasy a s elánem na rozdávání. U téhle čupr babči jsme nikdy nevěděli, kdy se vrátí, když náhodou vyběhla z domu. Často totiž něco zapomněla a její nečekané návraty se slovy ,,co není v hlavě, musí být v nohách," nás sice nepotěšily, ale pobavily.
Už ani nevím, proč jsme se rozešli. Chyba byla nejspíš na mé straně.
Na kolej jsem však nezanevřela a pařit jsem tam chodila s Erikou dál. Netrvalo dlouho a byla tu další láska - Martin, kamarád Romea.
Srb, trochu frajírek, a to se mi po romantickém Kamilovi líbilo - byla to změna. Martin bydlel taky na koleji, tudíž problém s noční cestou domů či s hnízdečkem lásky nebyl.
Po čase Martin odjel domů, jen mi to nějak zapomněl říct!
Jediné co mi tam nechal, byla kazeta s písničkami, kterou jsme poslouchali spolu - asi abych si lépe pobrečela.
Když jsme se tedˇ po dvaceti letech sešli na facebooku, zavzpomínali jsme. Martin si pamatoval spoustu věcí, co já už dávno zapomněla. Na hodinku jsem se díky telefonnímu rozhovoru přenesla zpátky v čase, do toho studentského pokoje. Bylo to fajn! A hlavně je fajn najít staré známé, i když jen na internetu.
Po odjezdu Martina jsem byla naštvaná a nešťastná zároveň. Útěchu jsem našla na rameni Darka, kluka z Polska. Opravdu jen na rameni neboť Darek byl taky nešťastný kvůli nějaké holce, a tak jsme si vykecali navzájem díru do hlavy.
Darek mi dal jinou kazetu, s polskými písničkami, abych prý na Martina zapomněla. To neměl dělat, u té kazety jsem se zamilovala do Darka.
Začínala jsem si užívat zamilovávání se!
Bylo to jako droga a časem se mi tahle závislost hodně rozvinula. Potřebovala jsem stále cítit ty ,,motýlky v břiše,"potřebovala jsem to bušení srdce, potřebovala jsem ty začátky.
Ano, to bušení srdce a ti ,,motýlci" - nejúžasnější pocit co znám!
Na pivo jsme chodili stále s Erikou a Romeem, jen já nadbíhala Darkovi a on mě utvrzoval v našem ,,úžasném" kamarádství. Moji kolejovou story jsem ukončila úletem, za který jsem si pak dlouho nadávala, ale stalo se.
Jeden večer přišel do baru kluk, co kluk - model, jak vystřiženej z katalogu. Prý jestli nepojedeme všichni do centra. Jeli jsme, ale bez Darka, tomu se nechtělo. Vrátili jsme se na kolej v náladě, ale nechci to svádět na alkohol.
Ten fešák, co ani nevím, jak se jmenoval, mě pozval k sobě do pokoje. Odmítala jsem s výmluvou, že přespím u Romea a Eriky. Asi po pěti minutách jsem si to rozmyslela. Byl fakt hrozně krásnej! Z té noci si nic nepamatuji a ten ,,pan božský" si zas druhý den nepamatoval na mě - ani mě odpoledne venku nepozdravil!
Má první a poslední známost na jednu noc!
