Miluji a vždycky jsem milovala vánoční čas. Kdo by to řekl, když už o tom píšu třetí blog a loni tomu nebylo jinak. Ale já vkládám do mých článků to, co právě cítím. A teď cítím nádhernou vánoční atmosféru všude kam se podívám.
Každé sebemenší italské městečko má svůj vánoční šat (foto Assisi), který si buď vypůjčí a každým rokem ho obměňuje nebo si toto vánoční pouliční roucho zakoupí a tím pádem je město na x let osvětleno stejně. A nejen světýlka v ulicích navozují vánoční atmosféru, ale i obchody plné vánočního zboží, nazdobené výkladní skříně, rozsvícené vánoční stromky v zahradách a osvětlené balkony. Úsměv na rtu mi vykouzlí také koledy, které hrají v každém obchodním centru i na vánočních trzích. A ty trhy jsou v dnešní době všude kam se podíváš. Ani jsem nevěděla, že koleda pochází právě tady od nás z Assisi, na nějž koukám denně z okna a jenž mi tak strašně připomíná jesličky. Historie křesťanských vánočních koled sahá do 13. století, podle legendy je autorem první koledy svatý František z Assisi.
Assisi ani jeho okolí na Vánoce nebývá pod sněhovou peřinou, ale pro mne vyzařuje vánoční atmosféru stejně, jako má rodná Praha. A když horu Subasio, která se ční nad tímto městem pokryje sníh, pak Assisi opravdu připomíná betlémy, na které jsem se jezdívala jako malá dívat s rodiči do kostelů a kterých je i v Itálii spousta. Jak by také nebyla, když i u vzniku jesliček - betlému byl František z Assisi. Jesličky, ať už menší nebo přes půl pokoje, ty v italských domácnostech na Vánoce nesmí chybět. Jsou zde důležitější než vánoční stromeček.
Spousta českých holek žijících v Itálii si stěžuje na to, že jim schází ta pravá vánoční atmosféra. Ale co je měřítko pravé vánoční atmosféry? Sníh? Ten v Praze na Vánoce také nebývá. Italské slunce a teplo? Možná jih Itálie, kde je dvacet stupňů a kvetou strelicie, tam je ta atmosféra jiná, ale ne v severní a střední Itálii, kde je ráno mlha či přízemní mrazíky.
Nebo je snad měřítkem české jídlo a tradice? Kapr, bramborový salát a vánoční cukroví? To si tu dělám každý rok. U pečení si pouštím české pohádky a filmy, kterých je na internetu víc než v televizi. Většinou musím napéct přes dvacet kilo cukroví, protože italským kamarádům hrozně chutná. Loni jsem napekla přes třicet kilo (deset chtěla kamarádka do baru na prodej), ale to už nikdy více dělat nebudu, jelikož jsem u toho nočního pečení tři kila přibrala. A tradice jako krájení jablíček, pouštění lodiček, lití olova - to jde přeci dělat všude, ale kdo to dneska dělá.
A jsou-li měřítkem koledy a betlémy? Vždyť ty pochází z Itálie a je jich všude opravdu hodně. Třeba v městečku jménem Massa Martana, kde jsem dříve žila. Každým rokem, v období vánočních svátků, pořádá toto městečko výstavu betlémů. A jelikož se v Massa Martaně nachází i fabrika Angelantoni, která vyrábí klimatické a termostatické komory, najdete zde každý rok obrovské jesličky z ledu. A rok od roku jsou tyto jesličky hezčí a větší.
A když už jsem u těch vánočních zajímavostí z okolí mého bydliště, přidávám fotografii z města Gubbio, kde mají největší vánoční strom na světě, jenž byl zapsán v roce 1991 do Guinessovi knihy rekordů. Je 450 metrů široký a 750 metrů vysoký. Pokud vám nevadí chůze do kopce, můžete se jím klidně procházet.
Snad jediné, co těm českým holkám může v Itálii scházet je rodina. Máma, táta, sourozenci a příbuzní. To je totiž to hlavní, co dělá Vánoce Vánocemi. A tak bych vám všem chtěla popřát, ať prožijete krásné Vánoce v kruhu rodinném, ať vám Ježíšek (Babbo Natale, Santa Claus, Děda Mráz - záleží na tom kde mě čtete) přinese velkou krabici zdraví a pytel plný lásky. To je podle mne to nejdůležitější.
KRÁSNÉ VÁNOCE VÁM VŠEM Z ASSISI - BUON NATALE
Kája
