Bylo mi skoro dvacet let a v tom období jsem jezdila s Luckou, za její kamarádkou z učňáku Petrou na Zličín. Tenkrát tam nestálo nákupní centrum a ani tam nejezdilo metro. Byla to okrajová část Prahy, malá vesnice, něco jako naše Hlubočepy.
Hlubočepy 1993 :-D
A tam jsem ho poznala - kluka s úsměvem, na který se nezapomíná.
Honza byl hezkej, milej a stále usměvavej kluk. Kde jsem ho viděla prvně, to už si nepamatuji, ale ten jeho úsměv vidím do dneška.
Všichni jsme chodili společně ven, na fotbalové hřiště i na diskotéku. Snad právě na té diskotéce jsem se s Honzou dala dohromady. Tancovala jsem s ním ploužák, diskžokej pouštěl písničku ,,Jen blázen žárlí" a Honza si jí pobrukoval těsně vedle mého ucha. Nejenže miluji, když mi chlap zpívá, ale uši ...... .
Lucka tenkrát chodila s Alešem, Petra s Petrem a já začala chodit s Honzou.
V té době už jsem nepracovala v elektru na Andělu, ale v Centroglobu na Sokolovské. Moji kolegové a kamarádi Petr a Přemek, kteří pracovali chvilku u nás - v prodejně na Nádražní, si otevřeli na Florenci svoji prodejnu. Jelikož mě měli rádi a já je, neváhala jsem ani minutu, když mi nabídli, ať jdu pracovat k nim.
Měla jsem to do práce sice o kus dál, ale na Andělu už to nebylo to co dřív. Náš vedoucí Jirka zblbnul - doslova. Na vině tomu byla sexy Ivona z Černošic, která tenkrát nebyla ještě ani plnoletá. Omotala si našeho šéfa kolem prstu a ten se změnil k nepoznání. O obchod se musela starat zástupkyně vedoucího Radka. Jelikož toho na ní bylo moc, nastal zmatek, hádky a postupný odchod nás všech. U kluků v Centroglobu to bylo fajn. Starali se o mne jak o vlastní a jezdila jsem s nima na veletrhy. Na ten první mi dokonce koupili krásné šaty a kabát, jelikož elegantní věci jsem v šatníku neměla a vlastně do dnes ani moc nemám. Jsem spíš sportovní typ - ovšem jen v oblékání!
Honza pro mne jezdil do práce, chodili jsme na Petřín, do kina, k nám, k nim. No znáte to - romantika........a já romantiku miluji.
Jenže v tom období jsem jezdila i do Poříčí nad Sázavou, na chatu kamarádky Gábiny. Úžasná chatička, malebná vesnička a léto u rybníka. To se pak prostě nějak stane, že potkáte spoustu nových lidí - kluků a ,,zapomenete," že jeden na vás čeká v Praze. Já vím, nemělo by to tak být, ale bylo. ,,Ať se mládí vydovádí,"říkávalo se ne?
Od rybníka se šlo do hospody, pak nějakej ten táborák, doprovod domů pod hvězdami, ať nejdeme s Gábou samy a bylo ,,vymalováno." Romantika ,,přebila" romantiku a takhle jednou do Prahy, místo vlakem s Gábinou, jela jsem autem s Pavlem.
Nevěděla jsem, jak to Honzovi říct. Naše číslo 590269 na Hlubočepské 33/2 zvonilo furt a mamka jen kroutila hlavou.
Jeden den pro mne do práce přijel Pavel. Klukům v Centroglobu už jsem své srdce vylila, takže se nedivili, když se místo milého tmavovlasého kluka, objevil dvoumetrový frajírek. Jen mi říkali ,,řekni to Honzovi, je to hodnej kluk." Chtěla jsem mu to říct, ale nestihla jsem to.
Když jsem šla ten den s Pavlem za ruku v metru na Sokolovské, Honza šel proti nám - šel pro mne do práce.
Nejraději bych se v tu chvilku propadla do kanálu. Ten jeho nezapomenutelný úsměv se ztratil a oči posmutněly. Šla jsem k němu. ,,Promiň," to jsem mu řekla určitě, ale co víc, to nevím. Byla jsem romantik a potvora v jednom. Takovej ,,anděl s ďáblem v těle."
Když o tom teď píšu, vidím ten krásný úsměv, ale i ty smutné oči.
Nedávno jsem Honzovi zavolala - po dvaceti letech. ,,Ahoj Honzo, tady Kája, ty už si na mne asi nepamatuješ." A z druhé strany slyším ten stejný hlas, jako před dvaceti lety a hlavou mi probleskne ten jeho úsměv. ,,Ahoj, no jak pak by ne, Kájina, jak se máš?" Pokecali jsme, bylo to fajn.
To už je druhej kluk, který se mnou po dvaceti letech mluví tak, jako bychom se viděli minulý týden.
Hlas mají stále stejný - nemění se jako tělo, nestárne. To jsem si nikdy neuvědomila. Asi proto, že jsem nikdy nevolala nikomu, koho jsem neslyšela víc jak dvacet let.
Jsem ráda, že lidé ty špatné věci zapomínají a nebo odpouštějí. Já budu muset poprosit o to odpuštění x krát.
Kéž by byl každý tak milý a velkorysý jako David a Honza!!!
