Pokud navštívíte Itálii, zajděte na trh. Italské tržiště, to je směs barev, vůní, chutí i lidí - potěšíte tím všechny vaše smysly!
Jako turista si užijete kousek té pravé Itálie právě na trhu - hlavně váš sluch. Již z dálky uslyšíte vykřikovat prodavače, kteří přijíždějí z různých koutů Itálie. Někdo doveze oblečení z Neapole, někdo sýry a citrusy z Kalábrie, někdo vína z Veneta. Na trhu máte možnost slyšet několik dialektů na pár metrech. Vypadá to, že prodavač se hádá se zákazníkem. Opak je pravdou - povídají si s vámi tak, jako by vás znali roky.
Stánky s čerstvými květinami, ať řezanými či hrnkovými, to je potěšení hlavně pro váš zrak a čich. Já se vždy přisaji k fréziím a nasávám tu jejich bonbónovou vůni několik minut. Nejen frézie, ale i růže všech barev a velikostí voní na dálku. Je to stejné, jako když jsem dělala v květinách a jezdila jsem nakupovat do velkoobchodu v Břežanech a nebo na Smíchově. Jenže tam jsem si to tak neužila. Ono v té lednici nebylo tak příjemně, jako venku pod slunečními paprsky.
Pány potěší určitě více stánek se sýry, salámy a klobáskami. Zde se však nabaží i chuť - většina prodejců dává své výrobky ochutnat.
Stejně tak ovoce a zelenina. Aby jste nekupoval ,,zajíce v pytli," můžete ochutnat cokoli. Málo kdo však ochutná neumyté ovoce, maximálně to, co se dá oloupat. Ale k rozlišení kvality vám zde postačí zrak a čich. Čerstvé ovoce je voňavé, né jako to skleníkové s supermarketu.
Na trhu najdete stánky se vším možným. Jídlo, oblečení, boty, domácí potřeby, koberce, drogerii, hračky a dokonce i živá zvířata. Já mám ráda stánek se dřevem a s košíky. Tam si užívá můj hmat. A většinou musím hmátnout i do peněženky - vždyť takové lžíce z olivového dřeva, hmoždíř a nebo různá prkénka - to doma nemůže chybět!
Trh je v každém městečku jednou týdně. Někde větší, někde menší. Ty největší trhy jsou na akcích, jako je třeba ,,trh mrtvých" v Perugii, trh zemědělců v Bastia Umbra, trh sv.Františka v Assisi.
Každý kraj má kromě týdenních trhů i velké trhy, tzv.fiere (veletrhy).
Nedávno jsem zjistila, že na každém trhu je i několik stánků s použitým oblečením - něco jako second hand v ČR, ale pod širým nebem.
Jeden stánek má jen značkové věci, které stojí pár euro. Italové, ač si potrpí na značkové věci a je krize, zde nikdy nic nekoupí.
V Itálii jsem nikdy žádný krámek typu second hand, jako u nás v Praze neviděla. Jenom ten bazárek, ale i tam je oblečení málo. Tudíž mne tyhle stánky překvapily.
Já sekáče navštěvovala už od školy. Baví mne nacházet jedinečné kousky za pár kaček. Tenkrát nebylo moc peněz, tak jsme nakupovali v sekáči spíš z potřeby - teď už je to pro mne jako ,,zábava nebo relax." Někdy ani nic nekoupím, jen se tam hodinu přehrabuji. Jsem trochu úchylná, hrabat se v obnošených hadrech pro zábavu, já vím. Každý máme nějakou ,,úchylku."
Dnes jsem byla na trhu s tchyní. Kolem stánků second handu jsem raději nešla, ti kluci už mě znají a zdraví mě na dálku. Tchyně nemusí vědět všechno.
Na trh chodím skoro každý týden. Znají mě i zelináři a barmani. Pokaždé si dám kapučíno, sednu si na zahrádku v baru a pozoruji ten cvrkot na tržišti.
Trhovci vyřvávají, důchodci se shlukují uprostřed uliček a vypráví si o vnoučatech, dětičky táhnou maminky ke stánku s bonbony, maminky táhnou tatínky ke stánku s oblečením a tatínci by nejradši táhli do baru a nebo odtáhli vůbec.
Proto chodím sama, bez Maurizia - užívám si tu atmosféru aspoň v klidu.
Kolem poledne se týdenní trh začne vylidňovat (ty větší trhy trvají celý den), hospodyňky jdou vařit, trhovci začínají balit a po obědě už nepoznáte, že na náměstí nějaký trh byl.
