Dvanáct let v Itálii, dva starosty v rodině ... to si člověk o té úžasné zemi udělá i jiný obrázek, než jen romantickou pohlednici. Smutek a zlost se ve mně rodí, když vidím Janov a vím, jak to v té Itálii chodí!
Několik hodin jsem včera koukala na zpravodajství z Janova, stejně tak, jako jsem před lety sledovala zpravodajství z města Aquila. Při obojím člověk zírá s otevřenou pusou, se slzami v očích a s husí kůží po celém těle. Katastrofy nám vždycky vezmou dech. O to víc, když víme, že se to nemuselo stát!!!
Tenkrát v Aquile to bylo zemětřesení - jedno z nejtragičtějších zemětřesení v Itálii. Byla jsem od něj vzdálena jen sto kilometrů a cítila jsem několik dní každý otřes - několik desítek otřesů za den (ve dne, v noci). Ano, píšu jen sto kilometrů, protože takové zemětřesení je i na sto kilometrů od epicentra hodně cítit. Zem se vám propadá pod nohama, schodiště jakoby utíkalo (připadá vám jak z Harryho Pottera), velké skříně se kývou, postel popojíždí a omítka popraská. No, nic příjemného. Bylo to tenkrát prvně, co jsem cítila silné otřesy zemětřesení a okamžitě jsem se chtěla vrátit do Čech (po čtyřech letech v Itálii). Dodnes si vzpomínám, jak mi volala kamarádka Pavlína a já běžela s telefonem po schodišti ven z domu. Nechtěla jsem to položit, nechtěla jsem být sama, kdyby se to schodiště sesunulo. I když jsem věděla, že by mi Pája z Prahy asi těžko pomáhala, s tím telefonem mi v tom okamžiku bylo nějak líp. Zprávy o Aquile jsme pak sledovali celou noc, celé dny, celé týdny a vlastně několik let. Až po letech se totiž dostávalo na povrch spousta věcí, tehdy nám obyčejným lidem utajených. Hodně popadaných domů bylo postaveno z nekvalitního materiálu, některé stavby byly opraveny - neopraveny, statika domů, ač kritická byla schválena. Za úplatek či ze známosti se dají dělat ,,zázraky". A jak všichni víme, italská mafie je všude přítomna. Viz článek:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/italie-zemetreseni-je-pro-mafii-chutne-sousto-f4c-/p_zahranici.aspx?c=A160830_093141_p_zahranici_wag
Kolikrát jsem si promítala, jak asi muselo být těm studentům uvězněným pod sutinami internátu. Někoho dostali záchranáři ven, sedm studentů a vrátný to nepřežili. Mezi nimi dva Češi ve věku sedmnáct let. A proč? Protože se na dům z roku 1965 udělala a schválila nástavba, která byla moc těžká, protože ředitel nenechal budovu renovovat a neměl v internátu dostatečná bezpečnostní opatření pro evakuaci. Ředitel internátu a několik dalších odborníků (inženýrů a architektů), ,,díky" kterým popadalo ve městě mnoho dalších domů, bylo v Aquile odsouzeno. Ale těch pár let ve vězení za ty zmařené životy? Mrtvých 309, zraněných kolem 1600 (z nich 200 těžce), bez střechy nad hlavou zůstalo 65 000 lidí.
Když koukám na záběry od mostu Morandi v Janově, který byl také v kritickém stavu (mnohokrát poopravovaný - kdo ví jak), hromadí se ve mně zlost. Itálie má snad nejdražší dálnice na světě, ale jejich údržba je tristní. Italové se ,,ptají," kam jdou všechny ty daně a platby za dálnice. Vědí, že do kapes politiků, jejich známých a mafie. Tento most měl životnost maximálně šedesát let, jak řekl jeho stavitel. Jeho nepravidelná údržba, jestli vůbec nějaká byla a přetěžování kamiónů, to obojí jeho životnost zkrátilo.
V roce 2016 se jednalo o tom, že most je ve špatném stavu a pokud se nezačne s opravami, bude se muset zavřít. S opravami se začalo, vyčlenilo se na ně dvacet milionů euro, ale … . ,,To je prostě Itálie, malé přemostění v Terni stavěli takovou dobu, za jakou by se v Číně postavilo město." Řekl mi Vittorio, známý, který žije půl roku v Itálii a půl roku v Pekingu.
Když se Michael každou letní neděli při návratu z chaty do Prahy rozčiluje nad uzavírkou dálnice D1 (protože jim to dlouho trvá a objízdné trasy jsou také uzavřené), usmívám se. Ten, kdo žil nějakou dobu v Itálii se nad tímto už nerozčiluje - zvykl si. Vždyť například dálnice Salerno - Reggio Calabria, po které jsem jezdila několikrát ročně (osm let) do Siderna, tak ta se staví snad padesát let a dlouhé fronty jsou tam nejen v létě.
V dubnu letošního roku se psalo v italských novinách o tom, jak je most Morandi v Janově v takovém dezolátním stavu, že ho ,,sfoukne větší vítr." Opravy začaly, ale Bohu žel pozdě!!!
Je mi fakt smutno a zároveň jsem tak naštvaná! Stále častěji čtu o tragédiích v Itálii, kterým by se dalo předejít. Připadá mi, že ta nádherná a úžasná země nějak chátrá a je mi to moc líto, protože jí miluju. Miluju ji nejen pro její krásu, moře, památky, kulturu, jídlo, víno, pro úžasný jazyk jakým se v ní mluví, ale hlavně pro fajn lidi s velkým srdcem, které jsem tam za ta léta poznala a mám je ráda.
Vzbuď se Itálie, prosím! A vrať se alespoň do roku 2000, kdy jsem tě poznala!!!
