Nechci psát nic povolebního, je toho všude dost - až moc. Jen mě překvapují facebookové posty o tom, že by se lidi nejraději odstěhovali do jiného státu. Já si myslím (po x letech života v Itálii), že se u nás tak špatně nemáme.
A co slýchám za poslední rok (od kamarádek stále žijících v Itálii), tak to je síla. Ale nepředbíhejme.
Když jsem se před 13ti lety přestěhovala do Itálie, chybělo mi toho hodně. České jídlo, ruch velkoměsta, metro, ale hlavně kamarádi a rodina. Začátky v Itálii mi připadaly jako dva roky prázdnin. Není se čemu divit, z centra Prahy jsem se stěhovala do pupíku Itálie (jak té oblasti Italové říkají). Do zelené Umbrie, do vesničky jménem Massa Martana, kde ,,lišky dávají dobrou noc." V této části střední Itálie je spousta luk, lesů a najdou se tam snad všechny odstíny zelené. Od svítivě zelených polí z jara, až po temně zelené hluboké lesy, které jsou plné lanýžů. Nádhera! Jet do Massa Martany na dovolenou, to si člověk krásně odpočine. Spousta Angličanů tam skupuje usedlosti a jezdí do Umbrie na celé léto. Občas usedlost pronajmou jiným Angličanům a tím si zaplatí údržbu domu. Ovšem bydlet ve vesničce pod Martánskými kopci čtyři roky, to byl pro ukecanou holku z centra Prahy tvrdej oříšek.
První dva měsíce jsem se rozkoukávala, každé místo bylo nové (dovolenkové), ať už náměstí, obchod, restaurace nebo polní cesta. Přes den jsem chodila na procházky se slovníkem a snažila jsem se konverzovat, po večerech jsem koukala na italskou televizi. Naštěstí jsem tenkrát neměla počítač, tak mi nic jiného nezbývalo (tím se člověk nejlépe a nejrychleji naučí cizí jazyk). Z knížek pro samouky mi učení nešlo, do školy se mi nechtělo, ale když musíš mluvit a jsi na to sám, tak i slovník postačí. Jen se nesmíte stydět. Každý Ital vám porozumí a rád pomůže ... zvlášť, když do malé vesnice v horách, mezi malé Italy přijede vysoká kozatá blondýna. V baru vám ,,soused" (tam je soused každej s každým) offre (nabídne, zaplatí) kávu, na kruháči jsou kvůli vám bouračky (a to nekecám), chlapi vám otvírají dveře jako nějaké VIP a opravdu, ale opravdu vám to hodně pomůže zvednout sebevědomí. Po pár týdnech v italské vesničce se cítíte jako princezna a nevadí vám ani akné, se kterým bojujete od sedmnácti let a máte z něj léta velké komplexy. Pár beďarů prý nikdo nevnímá a pokud máte trochu bříško, je známkou toho, že vám chutná. A Italové milují jídlo a ženy, které nedrží diety. V jednom blogu jsem Itálii doporučovala zakomplexovaným holkám jako jsem byla já. A že já bývala echt zakomplexovaná. V Itálii vás z toho dostanou. Stačí, když budete buď blond nebo prsatá, vysoká, modrooká ... prostě budete mít alespoň jednu z věcí, kterou nemají běžné Italky.
Byla to velká změna a velká zkušenost. Spousta mých kamarádů se divilo a ptalo, jak to dávám. Dala jsem to. A jsem za to ráda.
Pak jsem žila osm let v Assisi (po čtyřech letech v Massa Martaně). To už bylo jednodušší. Assisi, krásné městečko pod kopcem Subasio je plné turistů a hlavně se nachází jen pár kilometrů od velké Perugie - ,,okresního města" Umbrie. V Perugii mají dokonce i mini metro (https://www.youtube.com/watch?v=zA8jP_Vic_g).
Ale ... už bych se do Itálie nevrátila. I když, nikdy už nebudu říkat nikdy. To jsem řekla dvakrát v životě a pěkně od srdce. Po pár letech jsem si na to s brekem vzpomněla. Za prvé, když jsem se nešťastně zamilovala do krásného, ale ženatého chlapa a za druhé, v pět ráno v metru, ne cestou z párty, ale do práce (viz jeden z mých blogů po návratu do Čech).
Jo NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY funguje.
Miluju Itálii! Její přírodu, moře, městečka, jídlo, ale hlavně slunce (což nejspíš na zimu emigrovalo z Čech a fakt mi tu dost chybí).
Ale kdo si myslí, že by se měl lépe tam, než tady, tak to se opravdu plete! Píšou mi kamarádky (co v Itálii stále žijou), že jsem se vrátila právě včas. Spousta se jich prý také vrací. Stále méně práce a stále více imigrantů, taková je teď prý situace ve střední Itálii. O jihu ani nemluvím, tam práce nebyla nikdy. Možná ten sever je na práci lepší, ale tam je zase oproti jihu více imigrantů. I oni vědí, že zůstávat na jihu se nevyplatí. Stěhují se do střední a severní Itálie a potom dál do Evropy.
Už i v Terni (v Umbrii, kousek od Massa Martany) se člověk prý bojí do podchodů na vlakovém nádraží. Dvě obtěžování mladých holek v jednom týdnu (ve čtyři odpoledne), to lidi vyděsí.
Ale hlavní důvod, proč vám nedoporučuji Itálii je její ekonomická krize, která už tam trvá x let.
Já z Itálie odjela, protože se mi stýskalo. Ne z finančních důvodů.Stýskalo se mi po Praze, po rodině, po kamarádech, ale hlavně po domově. Z mých blogů víte, jak jsem tam žila. Nemusela pracovat (jako většina Česko-slovenských holek žijících v Itálii). Ale nebylo to tím, že bych pracovat nechtěla, ale tím, že práce tam není, zvlášť pro nás - cizince. Pokud seženete práci na kase v supermarketu, je to zázrak a spousta lidí vám to závidí. Práce v supermarketech je dobrá z prostého důvodu - máte jistou výplatu, dovolenou, pojištění atd. To u malých soukromníků v Itálii nikdy jisté nemáte!
I já tam občas pracovala a zkusila ledasco. Jezdila jsem autem na letiště do Říma jako řidič (soukromé taxi pro velkou firmu Angelantoni Group), pomáhala jsem na veterině (jako instrumentářka na sále), hlídala jsem děti (dvojčata od narození - dobrá antikoncepce), udělala jsem si kurz na pojišťováka (neumím se vtírat lidem, to jsem vzdala hned po kurzu). Ovšem práci na smlouvu, na dobu neurčitou, tu jsem za těch dvanácti let měla jen jednu. Taková smlouva je v Itálii malý zázrak.
Ale jinak, na dovolenou, to vám můžu doporučit každý koutek Itálie. Od severu na jih, ať už po pobřežích nebo středem, všude objevíte nádherná místa, města, lidi, jídla, vína a hlavně tu italskou pohodu, protože každý koutek této země je nádherný, slunný, vyjimečný a pohádkový!
