Zdraví je v životě to nejdůležitější, to ví každý, ale spousta lidí si to v tom každodenním shonu neuvědomuje. Proto miluju italskou mentalitu, oni si totiž umí užívat života stále. I v těžkém období.
Předevčírem večer jsem mluvila tři hodiny s kamarády z Itálie. Byli doma, což u nich nebývá zvykem.
,,Co se děje, že jste v pátek večer doma, zavřeli vám restaurace?" Nějak jsem se o dění v Itálii posledních pár měsíců nezajímala a na Facebooku se nikdo z mých italských kamarádů ohledně očkování/neočkování nedohadoval, ani nic nesdílel, jako spousta mých známých v ČR.
,,Moje zlatá Carlo, u nás je diktatura, my neočkovaní od 3.8. nikam nemůžeme, nikam do vnitřních prostor. Naštěstí bylo v Itálii dlouho teplo, takže jsme chodili večeřet na zahrádky a posilovnu jsme si udělali doma." Vyprávěl mi kamarád. I v tom špatném, najdou vždy to dobré.
,,Od 15.10. neočkovaní nesmí ani do práce, jedině s testem, který stojí 15 eur a musí se dělat každé dva dny. Pokud si ho neudělají, jsou bez výplaty doma! A to u nás v Itálii není kovidová situace zdaleka tak hrozná, jako je u vás v České republice a v sousedních státech."
,,A co že máš tak dobrou náladu, když nikam nemůžeš?" Přišlo mi totiž zvláštní, že tohle říká s úsměvem.
,,No víš, zrovna když začalo být chladno a my už jsme fakt nikam nesměli, chytli jsme oba Covid (naštěstí lehčí průběh) a teď nám po 18 dnech končí karanténa, takže máme radost, že na půl roku budeme mít Green pas. Potom uvidíme co dál, protože tady pro očkované chtějí zkrátit Green pas na 9 měsíců a pro přeočkované třetí dávkou bude platit rok. Ale jelikož je v Itálii proočkovanost skoro 80%, tak snad se už vše obrátí k lepšímu."
Koukla jsem na LAB 24, kde jsou aktuální data z Itálie (https://lab24.ilsole24ore.com/numeri-vaccini-italia-mondo/) a opravdu je tam proočkovanost alespoň jednou dávkou 84,56 % což mě hodně překvapilo. Proč? Protože ještě v létě, když jsme byli v Itálii (my už po prvním očkování), stěžovalo si tam spousta kamarádů a jejich rodičů na to, že u nás je očkování mnohem rychlejší. Prý jsme hodně vepředu, protože u nich můžou jít na první dávku teprve 60+, zatímco u nás už se očkovalo 40+. Stěžovali si, že osmdesátiletí rodiče ještě nemají druhou dávku, a tak i v těch 40 stupňových vedrech (a letos v Itálii bylo fakt dlouhodobě vedro jak v peci) musí chodit s rouškou i venku, protože se bojí. A najednou - obě očkovací dávky má za sebou 77,07% lidí žijících v Itálii. To byl fofr.
Itálie už nechtěla zažít to, co zažívala na začátku roku 2020. S nadcházejí zimou nechtěla riskovat, zrychlila očkování a zavedla od léta přísné restrikce. Bez očkování, prodělané nemoci nebo testu se od srpna nesmělo skoro nikam do uzavřených prostor. Test, který si každý platí sám a stojí 15 eur - pokud si jich koupíte deset, stojí vás 10 eur (což se vyplatí), musejí mít teď pracující bez Green pasu každé dva dny. Takže každý měsíc zaplatíte kolem 4 000 Kč za testy ze své kapsy.
V Itálii teď mají desetkrát méně nakažených než máme u nás.
Mám většinu italských kamarádů a známých očkovaných, ale jsou i tací, kteří se očkování brání. To ovšem nemění nic na tom, že jsme kamarádi a zůstaneme jimi dál. Italové se totiž (i když mají odlišný názor na politiku, migraci nebo očkování) nehádají a ani neurážejí na sociálních sítích. Jsou stále kamarádi, jen každý s jiným názorem. A i když, jak mi říkali, mají to teď v Itálii drsné, užívají si života jak nejlépe to jde - tak, jak to správný Ital umí. Ten, kdo se totiž víc směje než běsní, je vždy silnější.
Nadáváním, rozčilováním se a negativními myšlenkami ubližujeme hlavně sami sobě. A pouze ti, kteří nejsou spokojeni se svým životem, jsou zlí na druhé!
Člověk by si měl užívat každého dne - každý den se smát, na něco se těšit, něco tvořit, něčím se kochat, být za něco rád a mít někoho rád. Moudrý člověk totiž vidí zázraky v obyčejných věcech a není smutný, když něco nemá, naopak si užívá toho co zrovna teď má.
Není tu jen Covid-19, který zabíjí. Jsou tu jiné, horší nemoci, na které bohužel žádná vakcína není.
Před rokem a půl onemocněl můj známý z Itálie zákeřnou nemocí. Před půl rokem byl tak šťastný, že se po roce a mnoha terapiích může vrátit z nemocnice domů. Táta od tří dětí, kterému ještě není ani padesát let. Před pár dny napsal na Facebook post, že děkuje všem za vše a je vděčný za to, že jeho popel odvezou do Assisi, do baziliky svatého Františka. Šílený!!! Tak fajn kluk, který byl ještě před dvěma lety plný života a nikoho by nenapadlo ... .
Ale já věřím na zázraky ... .
Když znáte někoho, kdo je na tom zdravotně velmi špatně, kdo si nemůže vychutnávat nádherné drobnosti všedních dní, jako je ranní káva, cesta do práce, dort v cukrárně nebo podvečerní procházka, tak vám přijdou všechny hádky a dohadování tak strašně, ale fakt strašně malicherné a chcete křičet do světa jen jediné: ,,Lidi žijte, radujte se a milujte, protože život je tak nádherný a tak krátký."
Představte si, že máte před sebou jen pár dnů, týdnů nebo měsíců života. I pár let je tak strašně málo, pro člověka který miluje život. Když si to představíte a vžijete se do někoho, kdo se loučí se životem, určitě se přestanete dohadovat o blbostech, ať už v každodenním životě nebo na sociálních sítích (tam je to naprosto zbytečný). Jednou jsem četla citát, který se k tomuto článku hodí.
,,Nedostanete na vybranou, jak zemřít. Nebo kdy. Můžete se pouze rozhodnout, jak budete žít. Teď."
