Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Na čem jsem ujížděla v dětství aneb Husákovy děti nestrádaly (fotoblog)

,,Ty kubánský pomeranče se tak blbě loupou," rozčiluji se nad tenkou slupkou u pomerančů ze Sicilie. ,,Co to kecáš, to nejsou pomeranče z Kuby." Odpovídá nechápavě Maurizio. 

,,Pro mne je od dětství každej pomeranč s tenkou slupkou kubánskej, já dvacet let ani jinej neznala. A za to můžou ti tvoji komunisti." Maurizio, ač v Itálii dříve volil jedině Komunistickou stranu, je si vědom toho, že není komunismus jako komunismus. Ovšem rád si do mne rýpne. ,,No jo, pomeranče jste měli na prd, ale nad ostatním se rozplýváš." Má pravdu, spousta potravin bývala za socialismu veliká dobrota. Jelikož jsem na sladké, zavzpomínám tedy na pár cukrovinek z našeho špajzu.

 

 

 

 

Třeba ovocná šťáva. Ať už z pomerančů (možná kubánských), citrónů nebo lesních plodů. Tenkrát ji měl doma asi každý. Hlavně ten, kdo měl děti. Já měla nejraději malinovou a jahodovou. Když se do ní nastříkal sifon, měl jsi rázem limonádu stejné chuti, jako bývala točená malinovka v hospodě. Šťáva u  nás stála na tácku vedle dřezu, aby byla po ruce a moc se s ní nenakapalo, protože lepila líp jak Herkules (myslím lepidlo, ne salám). V té době byly totiž ještě salámy kvalitní. Lovečák nebyl jako bláto, točeňák, párky, špekáčky nebyly samá mouka a chemickej sajrajt, dokonce i obyčejný Turisťák byl lepší než dnešní Uherák. 

 

Z pomerančů byla nejen šťáva, ale také želé - kousky, plátky celé (reklama od pana Vajíčko). Pocukrované želé s chutí pomeranče či mandarinky bylo tak akorát. Ne moc sladké, jako dnešní želatinové bonbony a ne moc kyselé, jako žížalky Haribo.

 

 

 

 Letní směs. Kdo by neznal plechovou krabici plnou ovocných bonbonů, co se tak špatně otevírala (ta menší). Ve špajzu jsme ji měli furt a furt poloprázdnou. Zato zimní směs, ta tam mohla být několik let a byla stále plná. Bonbony z téhle modré škatule nechutnaly jako mentolky, ale jako sirup proti kašli.   

 

To třeba takové Hašlerky v ruličce, to bejvala jiná dobrota. Nebo hranaté zelené Klokánky, ty bych mohla cucat celou zimu. A co teprve bílé měkké Sněhulky - ten velký pytlík se vždycky rychle vytratil. Ale nejraději jsem měla miniaturní kuličky - perličky, které nás děti děsně bavily. Antiperle měly skvělou krabičku, se kterou jsem si pak vyhrála. I když se dělají dodnes a chuť mají překvapivě stejnou, krabička už děti absolutně nezajímá. To jen my, Husákovy děti, my si u ní občas zavzpomínáme.

 

Drops , ať už citrón či malinu, ty nosívala maminka vždycky v kabelce. Stejně tak, jako já Lipo a později  Besipky v kapse . U nás doma byly bonbony vždycky a já jim nedokázala odolat. Taky podle toho vypadal můj chrup. Měla jsem už jako dítě hubu plnou amalgamu. To mě však neodradilo od sladkého ani v dospělosti. Malinové dobroty byly a jsou mé nejoblíbenější. Jelikož tyhle bonbony  drops bývaly docela velké, kupovala mamka sáček menších, ale stejně dobrých cukrátek s chutí i tvarem maliny. Občas se na sebe trochu nalepily, ale s tím jsem si hravě poradila. 

 

Benátová tyčinka a Pedro. Dva pamlsky, které jsme si v sámošce kupovali dost často. V ceně nebyl velký rozdíl. Pedro za korunu, Benátová tyčinka za kačku pade. Jelikož tyčinka vydržela mnohem déle než Pedro (i když jsme si ho rozžvejkané schovávali do papírku, na později), kupovala jsem většinou tuhle pruhovanou dobrotu.

 

Nesmím zapomenout na nejpopulárnější lízadlo, ač to byl původně ovocný nápoj za korunu padesát. Většina z nás měla rudé dlaně i jazyk, protože nasypat Vitacit do sklenice a zalít vodou, to by nás ani ve snu nenapadlo. Na neumyté ruce, nasypala se tahle sladko-kyselá dobrota a jak nám bylo fajn na chodníku před sámoškou. Nepamatuji, že by z toho byl někdo nemocný nebo měl střevní potíže. Bolení břicha jsme mívali jedině po třešních, když se zapily jahodovým mlékem či Jovo koktejlem. Vitacit býval i citrónový, ale zdaleka nebyl tak oblíbený. Do vody jsme sypali jen Šuměnky za dvacetník. Co ty dokázaly udělat za pěnu, to vám neudělá ani blbě naraženej soudek piva.

 

 

Nazapomenutelné kostky s ovocnou dření! Ač mi nejvíc z ovocných dření chutnal Táboráček, tyhle kostky jsem vždycky upřednostnila. Jednu kostku mám v šuplíku, ale je to již porevoluční výrobek. Umělá hmota je tak tenká, že je skoro průhledná a při házení vypadává víčko. To máte jako s filmem. Nedávno jsem koukala na Babovřesky. Písnička, vesnice, začátek super, skoro jako Slunce seno. Ale to, co přišlo pak .......... . Troška už asi trošku stárne a napodobeniny Retra nejsou nikdy tak kvalitní.

 

Našla jsem obal od kočičích jazýčků (na facebookové stránce Máme rádi vzpomínky),  přesně ten, který si pamatuji z dětství (za ty roky měly několik přebalů). Tenkrát to byla sváteční čokoláda neboli čokoláda dárková, společně se Studentskou pečetí (v modrém obalu). Vždy, když se šlo na návštěvu, braly se dětem tyhle lepší čokolády. Jednou z lepších čokolád byla také dvoubarevná Bona, ale o té už jsem psala minule.  Kočičí jazýčky milovala moje sestra Iveta a měla krabičku na povel. Nebýt jí, můj mlsný jazýček by je sežral všechny, i s krabičkou. Před pár lety jsem je koupila na letišti a do košíku přidala i Lipo a Šuměnky (příruční zavazadlo jsem si nechávala vždy prázdné a dole v Bille ho naplnila k prasknutí). Tentokrát Kočičí jazýčky vydržely dlouho. Už to není ta křupavá čokoláda, ale mazlavá. Šuměnky jsem po půl roce vyhodila všechny, jen jednu jsem ochutnala. A Lipo? To chutnalo Mauriziovi, on ho jedl prvně. Lipu dávám ještě šanci, pokud změní barvy. 

 

Ovocná želé tyčinka v čokoládě byla levná a dobrá, takže jsem si ji často vybrala v sámošce místo lízátka. Místo toho placatého žlutého či červeného lízátka, které bylo na dřevěné tyčce a mělo tvar jazýčku. O něco dražší bývaly roksová lízátka a hranatá karamelová lízátka - oboje již na umělohmotné tyčince. Karamelové lízátko mělo stejné složení jako bonbony s názvem Mléčné karamely, které tahaly výborně plomby ze zubů. Nejlepším tahačem plomb byly ovšem ovocné Sisinky. Nejraději jsem měla ty růžové, ale jelikož jsem se zubaře bála jak čert kříže, Sisinkám a jim podobným jsem se raději vyhýbala. Když už něco žvýkacího a hranatého, tak jedině lékorky. 

 

Kromě žvýkacích bonbonů jsem milovala žvýkačky všeho druhu. Plátkové žvejky nedělaly sice bublinu, ale byla to změna, oproti těm kostičkám (Pedro, Bajo, Sevak, Donald). Taková banánová plátková žvejda, ta voněla i přes obal.

 

 

 

A veliká změna přišla se žvýkačkou v tubě. Růžová slaďounká, sice její chuť vydržela jen chvilku, pak jsem žvýkala hmotu bez chuti, ale mohla jsem kousíček ,,dokousnout" a přichutit  to, co už bylo v puse a z čeho šly dělat velikánské bubliny. Tím pádem je jasné, že mi moc dlouho nevydržela. Tenhle ,,zázrak" se kupoval pouze v Tuzexu a na poutích (kde vyšel dost draho). 

 

 

 

 

Poslední žvýkací dobrotou byly cigarety, které z nás dětí dělaly dospěláky. A dospěláci si mezi tím pokuřovali ty své tabákové. Já byla na dým z cigaret zvyklá. Táta i máma kouřili doma. A nejen oni, kouřilo se skoro všude. U sousedů, v restauracích, v autech, dokonce snad i v kině. Musím říct, že ty naše žvýkací cigarety voněly lépe.  Teď už je to naštěstí skoro všude zakázané!

 

 

Když už jsem u těch cigaret, vzpomněla jsem si na značku, kterou kouřil táta snad celý život (dokud se vyráběly), jen občas si pro slavnostní příležitost koupil Sparty. Jako mám Clejky spojené s taťkou, tak cigarety Milde Sorte pojím s mamkou, ale občas i červené Multifiltty. Ty mamka kouřívala  jen občas, když se náhodou sehnaly na Karlově mostě. Později jsem je vozila z Itálie. 

 

 

Řekla bych, že jste z tohoto blogu dost přeslazeni, takže na závěr alespoň sýra kus. Já ujížděla na sladkém a mamka na sýrech. Tenkrát nebyl takový výběr jako dnes, a tak se kupovaly alespoň různé taveňáky, z nichž se mi vryl do paměti nejvíce tento s liškou a Lipno. 

 

 

Tolik dobrot, tolik vzpomínek. Je ještě spousta cukrovinek a ostatních potravin, které mi utkvěly v paměti, ale to bych mohla psát do nekonečna. Zavzpomínejte raději vy, co vám chutnalo, na čem jste jako děti ujížděly. Představte si, že sedíte před sámoškou u vás na vesnici, zlomeným víčkem dlabete polárkový sníh, ruce od smůly ze stromů, tepláky s vytahanými koleny, zadek zelený od trávy a kolem vás spousta kamarádů, kteří si také vychutnávají nějakou tu dobroty za dvě kačky. No řekněte sami, nebylo nám fajn.

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | pátek 29.5.2015 7:07 | karma článku: 35,72 | přečteno: 2876x
  • Další články autora

Karla Šimonovská - Slezáková

Miluju návraty do osmdesátých let

Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.

14.8.2022 v 14:36 | Karma: 31,67 | Přečteno: 1528x | Diskuse| Fotoblogy

Karla Šimonovská - Slezáková

Zprávy z Itálie v přímém přenosu (fotoblog)

Přesně po roce jsem zase tady, v mé druhé domovině, v Itálii. Sedím v apartmánu, koukám do zahrady na palmy, na olivovníky, poslouchám cikády, je mi fajn. Co je tu nového, jaké mám pocity, co je v Itálii úžasné a co mě překvapilo?

18.7.2022 v 16:54 | Karma: 41,29 | Přečteno: 6364x | Diskuse| Fotoblogy

Karla Šimonovská - Slezáková

Jak jsme si užili Blogera roku (fotoblog)

Tak takhle, já zpočátku vůbec. Ruce se mi klepaly, potila jsem se až na ... kotnících, oko mi začalo tikat, no co vám budu povídat, cítila jsem se ,,parádně."

1.7.2022 v 7:13 | Karma: 28,78 | Přečteno: 2538x | Diskuse| Fotoblogy

Karla Šimonovská - Slezáková

Síla vděčnosti aneb Začínám den díkem a končím nabíječkou

Od jisté doby, nevím přesně od kdy, ale pár let už tomu bude, pociťuji každodenní vděčnost za to, že jsem. A všem které mám ráda přeji jediné - zdravý život.

28.6.2022 v 7:48 | Karma: 29,68 | Přečteno: 1190x | Diskuse| Ostatní

Karla Šimonovská - Slezáková

Mám se bát přechodu?

Měním se a pozoruji to čím dál víc. Padesátka se blíží a přechod s ní, s tím nic nenadělám. Léta letí ... tak strašně rychle letí! Nedávno jsem se stěhovala do Itálie a už jsem šest let zpátky v Praze.

16.6.2022 v 19:42 | Karma: 40,40 | Přečteno: 7201x | Diskuse| Osobní
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP

1. května 2024  15:38

V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...

Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps

3. května 2024  6:23

Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...

Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí

3. května 2024  6:14

Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...

iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji

3. května 2024

Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....

Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě

3. května 2024  5:16

Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...

Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!

Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....

  • Počet článků 265
  • Celková karma 34,96
  • Průměrná čtenost 3722x
Pražanda, která žila 12 let ve střední Itálii, ráda na ni vzpomíná, ale ještě raději vzpomíná na osmdesátá léta v Československu.

Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :) 

Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!