Krásné vzpomínání... díky

Děkuju

Pionáýrské tábory....pro introverta peklo :-)

I pro extroverta

Kájo, jak by to byly moje vzpomínky... pětkrát jsem byla na táboře jako vedoucí malejch holek a bylo to úžasný... a jako dítě jsem byla na jednom děsným táboře a na jednom skautským super táboře... jo... děkuju ti za krásný čtení

Zuzi díky a díky za komentář No jako vedoucí je to lepší Taky jsem byla asi 2x

Káji, co mi to děláš, holka? Kde mám tady sehnat borůvky?:))) Jdu dělat teda meruňkové knedle a vzpomínat na moje tábory... a děkuju ti za nádhernej návrat do dětství, i do toho mýho:-)))

Ahoj Marti Děkuju Ráda Tě vidím holka. Bude nějaká tvoje autogramiáda letos?

Ta osmdesátá léta byla opravdu úžasná. Na př: V roce 68 jsme odešli do Kanady...což byl dle komunistů zločin, ještě i v osmdesátkách, i když ČSSR podepsala Helsinské dohody. Moje matka vyslýchaná na Stb. taktéž rodiče manželky. Opravdu báječná léta. Ovšem pro ty, kteří jezdili na pionýrské tábory to byl ráj na zemi. zadrátovaná země, na hranicích stříleli ty, kteří se snažili odejít do zahraničí bez požehání úřadů...ale pionýrské tábory byla balada.

Co Vám na to mám říct pane Marek, každý to vidíme podle toho, jak jsme ta osmdesátá léta prožili (a naši blízcí). Já ve svém okolí nemám nikoho, kdo by na dětství (v té době) nevzpomínal s láskou

Karličko, úplně chápu, že jsi tábory jako dítě neměla ráda. Já to samé. Cizí děti a pak ty hry, připadaly mi takové vynucené, příliš organizované. A to jsem byla jen jednou jedinkrát. Milovala jsem být o prázdninách se "svojí" smečkou dětí, u nás doma, kdepak nějaký tábor. Bezva článek!

Jarmilko děkuju za komentář, já to měla stejné, ale musela jsem na tábor každý rok

Děkuju A hezký nedělní večer přeju!