Mám se bát přechodu?

Měním se a pozoruji to čím dál víc. Padesátka se blíží a přechod s ní, s tím nic nenadělám. Léta letí ... tak strašně rychle letí! Nedávno jsem se stěhovala do Itálie a už jsem šest let zpátky v Praze. 

,,Já to tady miluju," říkám si sama pro sebe, když sedím v zahradě na chalupě, koukám na ten nádherně rozkvetlý koberec sedmikrásek, které se lehce mihotají lehkým větrem, poslouchám zpěv ptáků, bzučení včel, kokrhání kohoutů, nasávám vůni domova a cítím se spokojeně - šťastně. 

Čím jsem starší, tím jsem sentimentálnější. 

Nepamatuju si, že bych kdy hladila obilí na poli, že bych neutrhla kopretinu na louce, protože jí to tam sluší víc než ve váze, že bych čekala, až se mravenci z altánku odstěhují, protože vyhubit je nedokážu. Vždyť já si i na mouchy koupila síťku, abych je nemusela plácnout. 

V kostele pokleknu, i když nejsem křtěná, pomodlím se a poděkuju za život, za zdraví. Dojímám se nejen nad toulavou kočkou, ale i nad olámanou třešní. 

U řeky si sednu na jez, nasávám vůni vody a poslouchám jak šumí po kamenech. Vrací se mi vzpomínky ze Sázavy, kam jsme jezdili s našima na dovolenou do chatiček a zase zaslzím. Poslední dobou slzím často, ale jinak, než před pěti lety. Tehdy jsem slzela vztekem, bezmocí a lítostí (tehdy jsem se špatně zamilovala). Teď je to radostí, štěstím a taky asi tím přechodem.

Před pár dny mi zavolal kamarád z Moravy, že už to nedává. Jeho manželka je v přechodu a on trpí. Vyprávěl mi takové věci, že jsem ho opravdu litovala, ale nemohla jsem se nesmát. Nakonec řekl: ,,Tak ať se Michal připraví."

,,Petře prosím tě nestraš, všechny ženský nemají stejný přechod, ta tvoje má čtyři děti, já nemám žádné, to tam určitě taky hraje svoji roli," uklidňovala jsem samu sebe.

,,Nebuď naivní, všichni kámoši, co mají manželku v přechodu, mají okousané nehty, aby ty své drahé polovičky neposlali do oných míst. Milujou je, jako já tu mojí, vždyť jsem s ní pětadvacet let, ale tohle je fakt horor." Vyprávěl Petr a já se začala bát.

,,Ráno vstanu, ona je už natlemená, protože se za noc několikrát převlékala, jak má ty návaly. Udělám tedy snídani, to co měla vždycky ráda, abych jí zlepšil náladu, ale né, ona se toho ani nedotkne, že prý nemá hlad. A když začnu jíst já, tak se naštve, že snídám bez ní, že jsem sobec. No to by se jeden pos... ."

,,Jenže to není všechno, ona u všeho bulí, ona snad bulí i u komedie. Nebo jsme v restauraci a ona začne slzet nad cizím miminem, protože ty naše děti už odrostly a ona už jiné mít nebude. No chápeš to, jako by jí čtyři nestačily!" Rozčiluje se Petr a já v jeho hlase cítím zoufalost.

,,No tak ji vezmi na nějaký výlet, na pár dní do přírody, tam je tak krásně u řeky. Konečně může kamkoli, když už máte děti z baráku." Snažím se najít řešení, ale sama vím prd, co ženám v přechodu pomůže.

,,Nejraději bych odjel k nějaké řece sám a zůstal tam celé léto, několik lét, než jí ten přechod přejde! Protože jestli to takhle bude pokračovat dál, tak do té řeky skočím s kamenem u krku."

Začala jsem se smát, Petr se tak rozčiloval, ale přitom tak vtipně vyprávěl, jak jeho ženě vadí teď úplně všechno, jak jí nic nechutná, nic se jí nelíbí, jak je strašně lítostivá a furt slzí. Už prý úplně vypustil otázku:,,Co ti je?" Stejně se nic nedozví a pokud jo, tak je to vždy v jeho neprospěch. Minule se po této otázce dozvěděl, že si stejně myslí, že ztloustla, i když jí tvrdí, že ne. Před týdnem zas blbě žvejkal u večeře.

Tak to teda pomoc!!! Protože já taková být nechci!!!

To by si Michal asi taky skočil k řece nebo rovnou do ní.

S tloustnutím je to po přechodu problém, to už jsem slyšela i od kamarádek. Prý tloustnou i z vody a ze vzduchu, tvrdí. To už si pak asi na chaloupce ovocné knedlíky z Načeradské hospůdky nebo řízeček (sloní ucho) od Matoušků nedám. Už teď se musím krotit (v neděli jsem si dala jen dva) a to jsem podle testů z krve a pana doktora teprve v předpřechodovém období.

,,Asi to opravdu není legrace, ale ty jsi kus chlapa, ty to zvládneš a za pár let se tomu zasmějete," snažila jsem se kamaráda pochopit a politovat, protože potřeboval jednoznačně slyšet nějaké milé slovo. 

,,No tak hlavně aby se jí vrátila chuť a teď nemyslím na knedlíky, protože od té doby co je v přechodu, tak spíme odděleně. Prý moc chrápu, ale u televize na gauči nechrápu a tam se jí taky nemůžu ani dotknout. A taková dračice to byla, čtyři děti jsou toho důkazem." 

,,Cože?" Tím mě vyděsil asi nejvíc. Vždyť před pár lety jsem psala článek Nejlepší sex je po čtyřicítce a teď se dozvím tohle? To máme na ten nejlepší sex jen deset let? Musela jsem si hned skočit v Poděbradech (kde jsem byla pracovně v době Petrova telefonátu) na kus dorta. Čokoláda a dort, to na nervy vždycky pomůže. Jenže v létě sebou v autě vzorky čokolády nevozím. 

Pamatuju, jaké měla moje mamka v přechodu návaly, jak jí bylo takové vedro, že se začala v prosinci celá svlékat, ale za chvilku se do ní dala taková zimnice, že seděla schoulená pod dekou u radiátoru a klepala se. Taky jí bylo kolem padesátky. Říkávala, že je ten přechod hrůza, ale jestli ztratila chuť na sex, na to jsem se jí tehdy neptala. Dnes už se jí nezeptám, i když si s ní často povídám, hlavně večer, když zapadne sluníčko. 

A tak se ptám vás, milé dámy - moje čtenářky, je to fakt taková tragédie, do které zrovna vstupuju? Nebo měl někdo tohle období bez problémů? Pánů se raději ptát nebudu, stačilo mi vyprávění Petra.

Knedlíky klidně omezím, vypiju bylinkových čajů kolik řeknete, i pampelišky budu žvejkat, jestli to pomůže. Naštěstí jsem díky mé práci často mimo domov, tak to snad s Michalem nějak dáme a neutopí se mi (nebo mě). Ale že se toho bojím, to přiznávám, protože vidím moje kamarádky, jak jsou náladové, jak drží diety a jak ... , no nic, budu věřit a doufat, že když už mě nemělo změnit těhotenství, že mě nemá změnit ani přechod.

Těším se na vaše rady, vy, co už máte tenhle ,,horor," jak říká Petr, za sebou ;)