Máma - tohle krásné slovo je většinou první, které vyslovíme. Někdo má štěstí a jeho máma je s ním dlouhá léta. U někoho je to naopak a svojí mámu skoro nepozná. A u mne - u mne to bylo tak napůl.
Mamce by dnes bylo šedesátsedm let, ale už tu Bohu žel tři roky není. Dalo by se říct, že už tu není sedm let neboť onemocněla tak, že mne poslední roky ani nepoznávala. Myslím na ní každý den. Někdy víc, někdy miň, ale fakt každý den. V den jejích narozenin na ní myslím ještě mnohem víc. Má je - měla je jen dva dny po mně.
Střelec jako já - jsem jí hodně podobná povahou i vzhledem, alespoň to lidé říkají a já jsem za to ráda. Myslím na ní hodně i o Vánocích. Peču cukroví podle jejích receptů, zdobím stromeček jako v dětství a poslouchám Káju Gotta, kterého mamka milovala. Možná vám to přijde až moc, že přeháním, že se tím moc trápím, ale mě to jinak nejde. Vánoce s našima jsem milovala a byly vždy úžasné. Dokud žili, byla jsem vždycky s nima. Vánoce, to je pro mne rodina! A jelikož nemám děti, dělám Vánoce stále tak, jako když jsem byla dítě já. A tím jsem tak trochu stále s nima, i když už tu nejsou. Moje máma byla pro mne štěstí, vzor, opora, kamarádka a hlavně člověk, kterého jsem milovala nejvíce na světě!
Nikdy nezapomenu, jak jsem jí vezla mojí Škodou 120 z nákupů domů a ona mi vyprávěla o svém dětství. O tom, co jsem tu už psala. Pak začala už nevím proč mluvit i o smrti. Tenkrát se dostala ještě víc do mého srdce, pokud to ještě víc šlo, tenkrát jsem si představila, jaké by to bylo bez ní. Vystoupily jsme před domem z auta a já jí říkala ,,mami, až tu jednou nebudeš, já budu chtít umřít taky, já si to bez tebe neumím představit!" Mamka se pousmála a odpověděla ,,kočičko moje, až budeš mít děti, budeš to cítit jinak, budeš mít svojí rodinu." Od tohoto rozhovoru pak uplynulo ještě několik let než onemocněla. Já se mezi tím vdala, ale otěhotnět se mi nepodařilo. Nevím tedy, zda by to bolelo miň, kdybych měla děti. Ale takhle, i když jsou to už tři roky a vlastně by se dalo říct sedm, takhle to bolí každý den. Každý den mi mamku něco připomene, i když žiji tisíc kilometrů daleko!
Dnes - 25.11. - v den jejích narozenin jsem o ní chtěla napsat, chtěla jsem napsat jaká byla, jak jsem jí milovala a nejen já. Psaní o mamce jde samo, i když se mi u toho kutálej na stůl slzy jako hrachy.
Mamka - Jiřina Šimonovská, rozená Dušková byla krásná ženská. Co si pamatuji, chodila vždy nalíčená, učesaná a hezky oblečená. Když jsem byla malá, občas jsem se nechtěla umýt. ,,Nahoře huj a dole fuj!?" říkávala mamka a dodala ,,nezapomeň na čisté spodní prádlo. Kdyby jsi náhodou musela do nemocnice, nikdy nevíš." Pokaždé umyla nádobí po snídani, než šla do práce. ,,Kdyby se mi náhodou někde něco stalo a někdo k nám přišel, ať tu není bordel." Mamka byla prostě taková. Pečlivá na všechno.
To jsme po ní zdědily obě, ségra i já. Naštěstí mě to už s věkem pouští, takže neuklízím uklizené. Mamka nás od malička vedla k čistotě a pořádku. Uklízelo se každou sobotu společně, zbytek dělala ona během týdne. Boty se myly neustále, žehlila hodiny a hodiny. Já žehlení nesnáším, to raději umyji okna. Ale její buchty, cukroví, chleba a polévky, to dělám stále a s radostí. Maminka byla výborná kuchařka i cukrářka.
Šití, pletení a háčkování mě nebaví, tak to nedělám. Mamka však dělala všechno. Já vůbec nevím, jak to stíhala. Navíc jsme měli u baráku i malou zahrádku, kterou si naši udělali napůl se sousedy. Co se máma nazavařovala okurek, co se nadělala domácího kečupu a čatní. Špajz jsme měli vždy naplněný zavařeninami všeho druhu. Ať už to byly okurky a cibulky ze zahrádky, třešně z parku, jablka, hrušky a broskve od Dany ze zahrady a nebo malé hříbky a borůvky z lesa. Mamka byla prostě ,,Ferda mravenec, práce všeho druhu."
Byla krásná, pracovitá a chytrá. Dělala roky vedoucí na poště, starala se o nás i o tchyni a ještě jí zbyl čas na přátele, kterých měla spousty a kteří na ni dodnes s láskou vzpomínají. Nedávno mi psala Dana, mamčina nejlepší kamarádka, že u nich byli na návštěvě Jiroušovi a společně na mamku vzpomínali. Jsem hrozně ráda, že i po těch letech ,,žije" nejen ve mně, ale i ve vzpomínkách ostatních. Snad mě tam z vrchu vidí, snad ví, že je tady stále semnou a vlastně i ve mně, protože já jsem celá ona. V den jejích narozenin jsem chtěla napsat alespoň pár řádek jenom o ní. O tom, jaká to byla úžasná ženská a hlavně skvělá máma.
Mohla bych psát hodiny a hodiny. ale v mém blogu ,,O zrzavém dětství" o ní píšu skoro pokaždé a ještě psát budu. Vždyť jsem s ní mohla díky Bohu prožít a užít si celé dětství, dospívání i kousek dospělosti. Každý takové štěstí nemá a já jsem za to moc vděčná. Měla jsem štěstí mít takovou mámu! Škoda, že tu nemohla být semnou déle!
PS: Nemůžu to dát dnes, v den jejích narozenin na blog, nejde mi internet. Ale hned jak to půjde, tak vás s tou úžasnou ženskou ,,seznámím." Vice fotek je zase na mém blogu kajasimonovska.blogspot.com/
