Mám kamarádky, které měli první sex na louce za diskotékou a nebo na mezi za hospodou.Já se poprvé milovala v mém dětském pokojíčku mezi Jasonem Donovanem a Patrickem Swayzem. Byla to romantika, i když na mé válendě jsem se neválela s nima, ale s Davidem. Oni se na mne usmívali z plakátu na zdi.
Fotka je hrozná, ale je to ten obchod, to elektro, ten šampus ;)Jirka Hnát
David byl můj druhý kluk. Někdo kluky počítá od prvního sexu, někdo od školních lásek, já od prvního líbání.
Stejně jako moji první lásku Petra, i Davida jsem poznala na učňáku. Byl o rok starší, učil se také na prodavače elektrotechnického zboží a párkrát jsem ho viděla na nějaké prodejně, když jsme chodili na praxi. Když přijel před jednu prodejnu na skejtu, byl můj - teda spíš já jeho! Nejezdil na tom prkýnku jak já, on jezdil jak ,,bůžek."
Mohla jsem na něm oči nechat. Oblečený v lacláčích, černé vlasy, krásný úsměv a chlapské ruce. Časem jsem zjistila, že jsem na ruce u chlapů docela ujetá. Nejednou se mi jako první vryly do paměti právě jejich ruce.
Po ukončení SOU mě poslali pracovat na prodejnu na Anděl v Nádražní ulici. Ano poslali, v té době vás po ukončení školy rozdělili na různá pracoviště.
Čerstvě vyučená a hodně vykulená jsem se vypravila první den do práce.
Ruce se mi potily, nohy klepaly a vůbec se mi nechtělo vejít do obchodu. Chvilku jsem koukala na zboží ve výloze a v duchu jsem si opakovala, co o tom výrobku vím - jak před závěrečnými zkouškami.
Je čas! Vejdu na prodejnu a za pultem on.
Zrudla jsem - jak bylo a je mým zvykem. David se usmál a řekl ,,ahoj, ty jsi ta nová? To je super, že jsi to ty," v ten moment jsem roztála jak jarní sníh - on si na mě pamatuje, on mě ve škole zaregistroval!
Prodejně šéfoval Jirka a lepšího šéfa jsem si nemohla přát. Představil mě ostatním kolegům, ukázal mi prodejnu a večer po zavření jsme si dali panáka na tykání. Úžasnej první den v mé první práci!
Dovedete si představit, jak jsem se do práce každý den těšila. S Davidem to šlo od úsměvů k povídání, od povídání k líbání a od líbání jsme jeden večer skončili (nebo začali) na mé dětské válendě.
Bylo to hezké, něžné a romantické. Bylo mi osmnáct a kousek a mé první milování bylo stejně krásné, jako mé první líbání rok předtím.
Kdo si počká, ten se dočká.
Vztah s Davidem už byl opravdový. Znala jsem jeho maminku i mladší ségru, našim se moc líbil, občas jsem spala já u nich na Proseku a nebo on u nás. A co bylo úžasný - začali jsme plánovat společnou dovolenou.
Moje první dovolená bez rodičů! David naložil červeného Olcita až po střechu a hurá směr Veselí nad Lužnicí, kde jsme si užili výlety, památky, koupání i diskotéky.
Mám z té dovolené pár fotek, ale opravdu jen pár - jen ty, kde není David. Můj pozdější partner Pavel byl tak trochu žárlivec a chtěl, abych fotky s Davidem spálila. Já ho blbka poslechla. Takovou hloupost už bych nikdy neudělala!
Po návratu z dovolené to mezi Davidem a mnou začalo trochu skřípat. Žárlil na vedoucího v práci, jelikož Jirka byl rád ve společnosti žen. Často si zval ,,na kobereček" svou zástupkyni Radku, mojí kolegyni Janu a mě. Místo kárání nám však koupil dortík či chlebíček, nalil sklenku vína a za pultem nechal Davida nebo Ríšu.
Pro kluky nebyl Jirka ideálním vedoucím. Pro nás ano! Později i pro mé kamarádky, které mě v elektru rády navštěvovaly.
Občas se zavřelo a šlo se hromadně na oběd do baru na rohu vedlejší ulice. Na dveře se přilepila cedule s nápisem ,,přejímka zboží" či ,,nejde proud." Kolikrát se do večera už neotevřelo, protože Jirka po obědě koupil pár lahví šampusu. Sedli jsme si všichni do kanceláře - i kluci a popíjelo se do tmy.
Domů jsem to měla z Anděla jen 104 autobusem, takže jsem tam někdy zůstala déle než ostatní. Ve vší počestnosti, aby jste nemysleli. Potvora jsem začala být až s přibývajícím věkem! V elektru na Nádražní jsem byla ještě telátko. Až pak se ze mě stala k.... - no to zas v jiném vyprávění.
Richard byl trochu suchar, ten jezdil vždy jako první, ani nevím kde bydlel. Radka jela do Radotína, Jana do Strašnic a David na Prosek. Měli to dál - jeli dřív. Pomohla jsem Jirkovi uklidit a pak jela domů. Jako vedoucí si dělal v obchodě co chtěl, ale prodejnu měl vždy uklizenou, a při kontrole z podniku bylo pokaždé vše v pořádku.
David žárlil čím dál víc a občas se kvůli tomu dost opil. Po nějakém čase jsem mu řekla, že to nemá cenu, že budeme raději kamarádi. Se šéfem jsem nikdy nic neměla, ale netvrdím, že jeho rozmazlování mně nedělalo dobře. Davidovi se dnes nedivím, že žárlil a nechal se přeřadit na jinou prodejnu - už jsme se nikdy neviděli.
A tady se ve mě nejspíš probudilo to mé horší já - ta potvora, co začala ,,lámat srdce na počkání."
