Moje ,,tchyně" bydlí v městečku Siderno, které se nachází na špičce italské kozačky.Jezdím sem už pět let na letní dovolenou a vůbec mi nevadí, že jezdím stále na stejné místo.
Maria - moje úžasná ,,tchyně."
Už když sjíždíme z dálnice u města Rosarno, rozprostře se před námi citrusová alej. V létě je na stromech vidět jen pár citrónů a nějaký ten pomeranč, většina jich je v tu dobu zelených a splynou s listím. Avšak o Vánocích je alej žluto-oranžová.
Když jsem jela do Siderna poprvé v zimě, byla jsem jak v Jiříkově vidění. Všude milióny pomerančů, mandarinek a citrónů. Nejen v alejích, ale i podél silnic ve městě a v každé zahradě. Nádhera!
Pak přejedeme po silnici dvou moří a jsme v Sidernu marina. Tahle silnice spojuje Tyrhénské a Jónské moře a během půl hodiny se po ní dostanete od jednoho moře k druhému.
Antické městečko Siderno je na kopci, ale tam už zůstalo jen pár obyvatel. Nové Siderno vyrostlo podél moře, jako skoro všechna přímořská města tady kolem (a nejen tady). Tudíž se říká Siderno superiore(horní) a Siderno marina (přímořské).
Tchyně s tchánem si naštěstí postavili baráček kousek od moře, pomalou chůzí 10min. Moře je tady křišťálově průzračné (nazývané Perlou Jónského moře) a na pláži jsou budˇoblázky nebo hrubší písek. Vstup do vody je pozvolný, tak akorát.
Když jsem jezdívala k moři v okolí Ancony, bylo tam hned hluboko. Stačilo pár kroků a vodu jsem měla po uši. Koupání kolem Říma mne také neuspokojovalo, tam je zas voda po kolena, maximálně po pás. Musíš ujít ,,kilometr," aby jsi si zaplaval.
Tady je to ideální jak pro plavce, tak pro rodiny s dětmi.
A pak Kalábrie, alespoň ta kolem města Reggio Calabria je celé léto opravdu slunná!
Dřív se to říkalo o celé Itálii, ale už to není tak docela pravda. Letošní červenec v severní a střední Itálii vypadal jako září. Časté krupobití, déšť a mlhy. Teploty se nad třicet nevyšplhaly a v noci jsem musela zavírat okna, což normálně celé léto nedělám.
Ale tady, tady má snad sluníčko trvalé bydliště!
Azzurro a vedro je už od rána, a tak snídám na zahradě, abych si užila léto jak se patří. V kuchyni je stejně nedýchatelně, protože tchyně už od časného rána vaří, smaží, peče. Obdivuji tuhle osmdesátiletou ženu!
V sedm ráno vstane, jde pěšky do kostela na mši, pak navaří na oběd a připraví nám snídani. K tomu stihne vyprat a pověsit prádlo, zamést před domem a zalejt záhony. Kde bere tu energii - nechápu!
Mezi tím co já snídám kávu, cornetto a šťávu z citronu - který jsem si právě utrhla, Maurizio ještě spí v lednici.
Ano, náš pokoj je po ránu jak lednice!
Klimatizace je v Kalábrii důležitá, bez ní se člověk těžko vyspí, ale mít jí na dvacet stupňů, když venku je pětatřicet? Být u tchyně celé léto, byl by ze mě tučňák!
Vyhřívám se tedy v polostínu pod palmou jako ještěrka, kterých je plná zahrada. Když si jdu pro citróny, hemží se to vpravo - vlevo spoustou prchajících ,,rychloještěrek," od milimetrových hnědých, až po ty velké zelené.
Kolem jedenácté se vypravíme k moři - i tchýně. Nechodí denně, ale na dvě hodinky dopoledne občas zajde. Buď s námi a nebo s nějakou kámoškou, a že jich nemá málo. Dříve chodívala s manželem, ale ten před třema lety zemřel (ve skoro devadesáti letech).
Je to zvláštní, ale většina lidí žijících celý život v Kalábrii se dožívá vysokého věku. Buď to dělá to všudy přítomné sluníčko a nebo ty pálivé papričky (peperoncino), které dávají do všeho.
Po cestě od moře koupíme meloun a pár broskví. Od obojího mají několik odrůd, takže každý den obměňujeme. Ovoce je tu mnohem šťavnatější, chutnější a levnější než na severu. A hlavně, kupujete to místní, provoněné sluncem. U nás ve střední Itálii najdete buď skleníkové a nebo v sezóně broskví prodávají broskve dovozové. To by jeden brečel!
Po obědě jde Maurizio do ,,lednice" dát si šlofíka a tchyně do obýváku. Letní siestu tady dodržují skoro všichni. Já zůstávám v kuchyni, klimatizaci i přes den fakt nemusím, jsem teplomilná a spát se mi taky nechce.
Odpoledne zase moře, pak aperitiv, večeře na zahradě a večerní procházka po promenádě pod palmami. Prostě Kalábrie je pro mne takový balzám pro tělo i duši.
Škoda, že život na jihu je hodně poznamenán mafií a nezaměstnaností.
Něž jsem přijela do Siderna, znala jsem mafii jen ze seriálu Chobotnice, který jsem viděla v dětství. Myslela jsem si, že je to jen ve filmu. Bohu žel není! A poznala jsem to na vlastní kůži!
Nebýt těchto dvou neřešitelných problémů, byla by Kalábrie ráj na zemi!
