Jsou pryč ty doby, kdy chodila jsem venku bosa a na lučním zvonku třpytila se rosa
Nevím jak se jmenuje ta malá kytička, ani ty přítulné kočky, ale obojí mi připomíná dětství. Co my měli kolem baráku toulavejch koček a různejch kytiček, které vídám i tady v Itálii.
Dokonce jsem si teď koupila v zahradnictví jednu fialovou, která divoce rostla u nás v parku (Brčál menší - Barvínek). Úplně jsem uviděla náš zámeček a zámecký park, a tak jsem chtěla mít kousek toho parku i na balkoně.
Na loukách tu roste hojně i čekanka. Prsty jsme od ní měli vždy zelené, ale utrhnout nešla. A zrovna ta barva se nám tak hodila do našich letních pugétů. Vždycky nás to tak naprdlo, že jsme ji chudinku rvali i s kořenama, a pak kamenem drtili stonek - kazisvěti. Kakost luční, o jehož jméně jsem tenkrát neměla ani ponětí, zdobil naše dětské nehtíky. Jeho květ měl přesně pět lístků, na pět prstů. Naslinit, přilepit a na nic nesahat - jen se kochat.
Také fialek tu jsou plné parky. Jen už nedělám pugétek pro maminku jako tenkrát, když jsme na ně jako děti chodívaly k cestičce, která vedla ze Žlutky na Srpeček a na svahu mezi stromy a roštím je trhaly dlouhé hodiny. To byla fuška, natrhat jeden puget fialek, kolem dokola dát pěkně listy a zavázat to trávou. Titěrná práce. A většinou se nám to rozpadalo mezi prsty. Ovšem radost našich maminek a babiček byla veliká. Občas se na stráních našel i divoký petrklíč, ale to spíš v Prokopáku.
I sedmikrásek tu máme habaděj, ale nikdy jsem tu neviděla dítě, které by si sedlo na trávník a pletlo věneček, jako my, Hlubočepské holky.
Jelikož Dalejský potok protíná celé Hlubočepy, pletly jsme s holkama často věnečky z pampelišek či sedmikrásek a pouštěly je po vodě. Pak jsme utíkaly od můstku k můstku, abychom viděly, jak krásně plavou za naším vysněným ,,princem." Myslely jsme si, že si nás podle toho věnečku nějakej ten fešák najde. Ale věneček se většinou zašprc o větev či o kámen a ani deset šutráků hozených z mostu tím směrem nepomohlo - maximálně se rozpadl. Možná proto jsem zůstala tak dlouho na ocet.
Ze sedmikrásek jsme také otrhávaly lístečky s říkankou: ,,štěstí, neštěstí, láska, manželství, kytička, hubička, dítě, smrt." Je to zvláštní, ale nepamatuji, že by u otrhávání skončil někdo slovem smrt, i když ,,jel" říkanku několikrát dokola. Druhá říkanka byla: ,,má mě rád, nemá mě rád, láskou se souží, po jiné touží." To samé jsme dělávaly s akátovými listy. Těch bylo v parku dost.
Park byl také plný lopuchů. Ty výborně posloužily, když jsi venku ,,musel," ale domů se ti nechtělo. Jeden se v nich krásně schoval a byly jemnější než ten skládanej a povoskovanej toaleťák. No, on byl jakýkoliv list jemnější, než ten ,,luxusní" toaletní papír. Ovšem pokud jsme lopuchy používaly při hrách jako klobouky, deštníky a nebo sukýnky, muselo se při sběru koukat, kam se šlape. Nejednou si člověk našlápl!
Na skalnatých kopcích Prokopského údolí a Dívčích hradů rostla kytička, které moje babička říkávala slzička Panenky Marie. ,,Tu nikdy Kájinko netrhej, to přináší smutek," říkávala mi babička Boženka, když jsem se šplhala na skálu za tím růžovým kvítečkem. Říkalo se, že pokud se utrhne, bude Panna Marie plakat. Babička pro mne tu pověru trochu upravila, abych neorvala půlku Prokopáku. Pamatuji, že jednou jsem ji utrhla, a pár dní nato dostala doma pěkně na držku, takže jsem si hezky pořvala. Zajisté za to mohla poznámka v žákovské knížce a ne slzička Panenky Marie, ale po této zkušenosti už jsem nikdy neriskovala. Dokonce jsem ji zakazovala utrhnout i mým kamarádkám. Jeden nikdy neví! Na skalnatých kopcích rostly také krásně voňavé ,,polštářky" mateřídoušky. Ve Žlutce, na skále nad tratí, lehávaly jsme si mezi ně a opájely se jejich vůní.
A co taková chrpa polní, která voněla jako bonbony Bon Pari nebo malá bílá kytička s vůní piva. Říkali jsme jí jako děti ,,pivoňka" a ,,opíjely se" její vůní. Některé rostlinky z luk a hájů jsme nejen čichaly, ale i konzumovaly.
Šťovík si pamatuji z Okoře. Jiroušovi, kamarádi mých rodičů měli pod Okořem chatu a my k nim občas zajeli na sobotu. Krásná osada, ve které nechyběl totem, ohniště a kolotoče pro děti, ta byla plná šťovíku. Já i holky Jiroušovy jsme stály u té mokřiny a přežvykovaly ty listy jako malá telátka. Tenkrát jsme byly roztomilé, teď už bychom na té louce vypadaly jak staré krávy. Jo, čas nezastavíš.
Na Dívčích hradech nám zase jako svačinka posloužily trnky. Spousty keříčků plných těch malých kuliček podobných borůvkám, ty nám pěkně zkřivily a stáhly huby.
Z hluchavek jsme vytrhávaly růžové i bílé květy a cucaly jsme z nich tu sladkou kapku šťávy. Včely z nás měly radost.
Nebo žlutá lesklá kytička, které se říkávalo knedlík. Proč? Tak to už fakt nevím. Naštěstí jsem ji nikdy nechutnala. Až teď jsem se dočetla, že je jedovatá.
A jako ropuchy před prasknutím jsme vypadaly, když jsme se učily v Samopších na louce pískat na stéblo trávy, u čehož jsem si leda oslintala ruce a jestli jsem pískla dvakrát, tak to byla náhoda. Pískání na trávu ani na prsty mi nikdy nešlo. S holkama Jiroušovejma jsem si v dětství užila, kde těm je teď konec.
V uličce, která vedla od školy k našemu domu rostl vlaštovičník. Ten jsme používaly na bradavice. Mně se udělala v životě naštěstí jen jedna, ale zabralo to - doporučuji!
Z vlčích máků, kterých byly plné louky i pole, dělávaly jsme makové panenky. No já spíš strašidýlka, nikdy jsem nebyla nijak zručná.
Nejkrásnější a nejjemnější byl zvoneček. Těch bylo u nás hodně málo, možná proto se nám zdál tak úchvatný. A když na něm byly kapky rosy, tak byl ještě krásnější.
,,Zuj si Kájo boty, chodit bosa je zdravé, nebudeš mít ploché nohy." Říkávali naši, když jsem běhala s dětmi po louce. ,,Ale co když mě píchne včela," bála jsem se. ,,Na to se neumírá," smál se táta.
Je krásné běhat bosa, ale v dnešní době není problém vosa!
Karla Šimonovská - Slezáková
Miluju návraty do osmdesátých let
Jsem vděčná za cokoli, co mi připomene dětství, ať už jsou to věci nebo místa. Takže když mě kolegyně Péťa pozvala na jejich třítýdenní dětský tábor, jela jsem s radostí, i když jsem jako malá pionýrské tábory strašně nenáviděla.
Karla Šimonovská - Slezáková
Zprávy z Itálie v přímém přenosu (fotoblog)
Přesně po roce jsem zase tady, v mé druhé domovině, v Itálii. Sedím v apartmánu, koukám do zahrady na palmy, na olivovníky, poslouchám cikády, je mi fajn. Co je tu nového, jaké mám pocity, co je v Itálii úžasné a co mě překvapilo?
Karla Šimonovská - Slezáková
Jak jsme si užili Blogera roku (fotoblog)
Tak takhle, já zpočátku vůbec. Ruce se mi klepaly, potila jsem se až na ... kotnících, oko mi začalo tikat, no co vám budu povídat, cítila jsem se ,,parádně."
Karla Šimonovská - Slezáková
Síla vděčnosti aneb Začínám den díkem a končím nabíječkou
Od jisté doby, nevím přesně od kdy, ale pár let už tomu bude, pociťuji každodenní vděčnost za to, že jsem. A všem které mám ráda přeji jediné - zdravý život.
Karla Šimonovská - Slezáková
Mám se bát přechodu?
Měním se a pozoruji to čím dál víc. Padesátka se blíží a přechod s ní, s tím nic nenadělám. Léta letí ... tak strašně rychle letí! Nedávno jsem se stěhovala do Itálie a už jsem šest let zpátky v Praze.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, na které uhořelo 34 lidí
Americký soud poslal na čtyři roky do vězení kapitána lodi, při jejímž požáru zahynulo v roce 2019...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Ärztin/Arzt für Innere Medizin
Allgemein öffentliches Krankenhaus Spittal/Drau
nabízený plat:
172 000 - 273 000 Kč
- Počet článků 265
- Celková karma 34,96
- Průměrná čtenost 3722x
Co mě baví? Žít, snít a vzpomínat :)
Má kniha Zrzavé dětství v socialismu.... jestli se chcete vrátil v čase......, tak tady!