Dnešní článek je o milování, protože podle mne je to společně se zdravím to nejdůležitější, co v životě máme.
S jarem taje všechno, nejen ledy. Lidé se mnohem více usmívají, vystavují svou tvář slunci a později i svá těla, aby načerpali energii a vitamím D, kterého máme mnozí nedostatek (z mého okolí užívá Vigantol každý druhý). Naštěstí letošní jaro je na sluneční paprsky tak bohaté, že se občas cítím jako v Itálii. Tam mě totiž skoro každé ráno budilo sluníčko svými paprsky a venku bylo azzurro. V Čechách je to už několik dní podobné a jak to vypadá, bude to tak i další týdny. Nebe je jako vymetené, sluníčko se tlačí do oken, jen je otevřít a posnídat. To miluju!
Ožívají ulice, parky i zahrady. Je slyšet mnohem více smíchu i štěbetání, zpěv ptáků a bzukot včel. Stromy se zabarvují nejdříve do žluta (zlatým deštěm to začíná), později do bíla, do růžova a nakonec celou zem protká fialová barva a omamná vůně šeříků. Takovou škálu barev umí vyčarovat jenom jaro.
Na jaře miluju moji práci ještě víc, protože mi dovoluje jezdit po Čechách a kochat se tou jarní nádherou. Bílé třešňové áleje okolo silnic, sytě zelená tráva pod stromy a jasně modré nebe - no to je taková krása, že občas musím zastavit a vyfotit si to umělecké dílo. Rozkvetlé záhony plné sněženek, modřenců, narcisek a tulipánů, nejen na vesnicích, ale i ve městech. A pak přijde květen - v každé obci vyroste na náměstí májka. Někde je vidět už z dálky a svou výškou i bohatě barevným zdobením kraluje celé vesnici či městu. Je to krásná tradice a doufám, že nikdy nezanikne.
Jaro snad milují všichni. Dámy konečně vystrkují své ladné nožky z kalhot a dekolty z roláků. Dobíjejí si nejen energii, ale i své sebevědomí neboť pánům tím zpříjemňují jarní dny a ti jim to dávají patřičně najevo. Všichni mají lepší náladu, větší chuť do práce i do života. Dny se prodlužují, lidé jsou více venku a méně u televize či počítačů. Všechno nás nějak víc baví, všechno se nám zdá hezčí a voňavější.
I zvířata mají velikou chuť do života a začínají se rozmnožovat. Občas nám dovolí ten zázrak pozorovat, jako paní kosáková, která u nás na dvorku zrovna přivádí na svět kosí bratry.
Svět je jeden velký zázrak a já jsem strašně vděčná, že ten zázrak můžu celé dny pozorovat. Ať jsem v Praze, na chalupě nebo na pracovních cestách, všude to miluju.
Můj byt v Praze je malý, skromný, ale já se v něm cítím spokojeně a hlavně doma. Mám tu tolik vzpomínek na rodiče, fajn sousedy, ticho které tak miluju, když se po celém dni vrátím vykecaná z práce. Vždycky když přijedu z pracovních cest, řeknu si:,,Casa dolce casa." Domov by měl být pro každého to nejlepší místo, proto se ve všech zemích a ve všech jazycích říká:,,Všude dobře, doma nejlíp."
Ale i ty pracovní cesty miluju. Poznávat nová města, nové lidi, kochat se okolní přírodou a nechat si servírovat hotelové snídaně, to je taky nádhera :)
Těším se do Královohradeckého kraje, kde po práci navštívím moje sestřenice a tetu Marušku. Vždycky zavzpomínáme na mámu s tátou, na Martínka i na strejdu Vaška. Prohlédneme si fotky a pokaždé teta najde nějakou, kterou jsem ještě neviděla a udělá mi s ní velkou radost. Nejvíc těma s mojí mámou. Miluju vzpomínky a jsem šťastná za to, že je mám ještě s kým sdílet.
Těším se do Jižních Čech, kde se kochám nespočtem rybníků a malebných měst, snad nejmalebnějších z celých Čech. Těším se na Šumavu, kde vám ta čistota krajiny bere dech, když přejíždíte od Sušice přes Kašperské Hory či Modravu do Volar. Ono už stačí jet z Domažlic na Klatovy, to je taková krása! A těším se třeba i do Českolipska, protože tolik roubených chaloupek asi nikde jinde neuvidíte. Každý kus naší země je nádherný, každý má co nabídnou, čím potěšit naše oči. Často se na mých pracovních cestách večer zastavím v kostele, abych poděkovala - za všechno co mám a jak se mám.
A od jara do podzimu se občas z pracovních cest vydám rovnou na chalupu, protože tam to taky miluju. Žádné kolony aut, žádný problém s parkováním, do noci na zahradě, k večeři opečené buřty na ohni, snídaně v obležení sedmikrásek. V sobotu si užívám vůni louky i ticho lesa, všechno tam máme ,,za barákem."
Na jaře prostě miluju všechno co mám kolem sebe, ať je to doma, na cestách či na chalupě.
Miluju a jsem strašně moc vděčná za to, co je mi dopřáno. A počítám do toho i takové maličkosti, jako je procházka s Michaelem, táborák s kámoškama nebo pro mnohé obyčejná, ale pro mne krásná česká točená zmrzlina. Říkám tomu jarní milování, protože není den, kdy bych si neřekla:,,To miluju." Třeba jako teď, kdy ještě sedím na zahradě, dopisuji tento blog, koukám na jasné nebe a zářivý měsíc nad hlavou.
Přeji vám všem z celého srdce, aby i vy jste si každý den řekli:,,To miluju."
