Dnešní dopoledne bylo hodně zajímavé. Maurizio operoval labradora, musel mu odstranit velký tukový nádor na boku. Jelikož jeho kolegyně je na dovolené, na sále jsem mu pomáhala já. Dělala jsem instrumentářku a nejen.......!
Veterinářkou jsem chtěla být už jako malá. Nebo alespoň se tak domnívám podle toho, že jsem zachraňovala koťata, co je lidi topili v kýblu, a pak házeli do popelnice.Že jsem rozpitvala každé mrtvé zvířátko, co jsem v parku za domem našla, ať už to byl ptáček co vypadl z hnízda a nebo přejetá žába. Že jsem měla doma postupně od bílé myšky, přes křečky, až po psa snad všechna zvířátka. Ale to co mi chybělo, to byla chuť do učení. A tak jsem se ani nevím jak, dostala na prodavačku elektra a byla jsem ráda, že alespoň tam.
Ale jak se říká, cesty osudu jsou nevyzpytatelné a já již sedmým rokem žiji s veterinářem a občas mu pomáhám.
Nebylo to prvně co jsem byla na sále, ale většinou to bylo jen u kastrace psů a koček a nebo u ortopedických operací. Jen jednou, cca.před 3 lety mě vzal na sál na zkoušku, když operoval velkého psa. Ono třiceti kilový pes na stole, není jako kočka.
Tenkrát mi řekl, že to bude zkouška ,,z dospělosti," a že pokud sebou neseknu, můžu už být u jakékoli operace. Zkoušku jsem udělala, ale to bylo před třemi lety.
Teď už jsem na sále nebyla víc jak rok.
Vydezinfikuji tedy levý bok a hlavně ten nádor o velikosti volejbalového míče (a to nepřeháním, Maurizio se za 30 let praxe s něčím takovým nesetkal). Pak nastává čas sterilních rukavic - natáhnout si je rychle a sterilně není vůbec jednoduché. Řekla bych, že pro mne akrobatický um a největší stres z celé operace.
Nádor byl pod svalem, takže komplikace. Při vyndavání se nádor trochu otevřel - rozevřel se a vypadal jak růžový diamant. Já jsem asi trochu zazelenala, protože Maurizio se mě ptal, jestli se necítím, ať jdu pryč, než sebou seknu. Říkala jsem si v duchu ,,je to jak prasátko u tety v Hradci," když jsem jako malá jezdívala na zabijačku. A pokračovala jsem v odsávání a v podávání nástrojů.
Po víc jak dvou hodinové operaci, po trojím zašití (rekonstrukce svalu, kůže vnitřní a kůže vnější), a když se pak pes postavil na nohy - řekla jsem si ,,doktoři jsou fakt machři!"
A já jsem byla dneska taky dobrá!
