Jak jsem byla na křtu knížky aneb Knihovna Václava Havla je takový obýváček

A že to byl křest zajímavý. Patrik Banga křtil svojí knihu, kterou mu pokřtil režisér Václav Marhoul, spisovatel Jáchym Topol a spisovatelka Petra Dvořáková. Hrála kapela, víno teklo proudem, všude kamery a byla jsem tam taky já!

Jsem ostuda, nikdy jsem nebyla v knihovně Václava Havla a asi tady nejsem jediná. Takže když jsem se dozvěděla o křtu knihy a o tom, že bychom mohli křest a následnou autogramiádu obohatit o naše čokoládové speciality, neváhala jsem a zašla s nabídkou pěkného večera (v zajímavé společnosti) za šéfem.

A jelikož je můj šéf dobrák od kosti, nabalil mi spoustu Asbach lahviček, Reber Mozart koulí, Caffarel nugátů a Chocmod lanýžů. Ať si na krásném místě, v příjemné společnosti a u velmi zajímavé knihy, lidi smlsnou na dobrých čokoládách. Těšila jsem se na tuhle akci moc, protože nejen místo, ale i kniha mě přitahovala. Navíc jsem věděla, že tam bude hudební vložka a já mám romskou hudbu ráda. Skvěle se na ní tancuje.

Popadla jsem tašky, stolky, rolap i další propriety a s pomocí Michala, dostavila se 4.11. (na můj svátek) do Knihovny Václava Havla. Na tento sváteční den nikdy nezapomenu, i když se tato ,,oslava" nekonala pro Karlu, ale pro Patrika, i tak jsem se cítila slavnostně. Byla jsem na místě, které mi připomnělo krásná devadesátá léta, kdy byl Václav Havel nejen v mém srdci (jako dnes), ale i všude mezi námi. V televizi, v rozhlase, v novinách i na náměstích. Jeho fotografie a příjemný interiér knihovny vám dají pocit domova, pocit tepla u srdce a radosti. Navíc, než začala samotná autogramiáda Skutečné cesty ven, sešli se všichni hosté cestou dovnitř u našeho stánku s čokoládou, ochutnávali a chválili a chválili a chválili. A jelikož já naši čokoládu a hlavně moji práci miluju, měla jsem sváteční (slastný) pocit celý večer. 

,,Stojíte přesně tam kde stát máte, jen zvedněte pohled nad vaši hlavu," usmála se na mne paní, která přede mnou ochutnávala Reber Mozart koule. Otočila jsem se a četla:,,Bylo mně známo, že existuje továrna Škodovka a přišlo mi, že asi páchá nějaké škody. A já jsem si vymyslel, že moje továrna bude páchat dobro, ta továrna se jmenovala Dobrovka." Ano, stála jsem se svým stolkem dobře a byla jsem natěšená páchat dobro dobrou čokoládou. A když se u mne objevil pan Marhoul, režisér a scénárista, jehož dílem je třeba Nabarvené ptáče, Tobruk nebo Mazaný Filip, byla to pro mne čest. Stejně jako předat pár našich čokoládových specialit panu spisovateli Jáchymu Topolovi nebo spisovatelce Petře Dvořákové. Všichni tito skvělí tvůrci křtili Patrikovi knihu.

 

 

Před samotným zahájením křtu, zastavil se u mne i sympatický moderátor Vladimír Vokál, který ochutnal francouzské čokoládové lanýže a patřičně nás za ně do mikrofonu pochválil. Je to fakt milej kluk a moc se mi jeho moderování celého večera líbilo. Takové nenásilné, pohodové i pohotové. Navíc si se mnou a se šéfem udělal vlastnoručně selfíčko, za což mu děkuju. 

 

Celý večer utekl hrozně rychle. Tak příjemný a zajímavý křest jsem dlouho neviděla, a že už jsem na pár autogramiádách byla. Nejdříve Patrik řekl pár slov, poté bylo poděkování a čtení z jeho knihy panem Topolem, samotný křest a nakonec romská muzika i klábosení u sklenky vína a čokolády. Cítila jsem se opravdu jak doma v obýváčku s rodinou a s příbuznými. Přeneslo mě to v čase do dob, kdy velké rodinné či sousedské sešlosti byly na každotýdenním pořádku. Někdy mi ta doba schází.

 

Potkala jsem tam holky z iDNES, které vídávám každoročně na Blogerovi roku, ale také na autogramiádách dalších blogerů. A že nás už je, těch blogerů z iDNES, kteří máme své knižní miminko, svoji knihu. A musím říct, že většina z nás za to vděčí právě blogům iDNES, tam jsme totiž začínali v našem sepisování. 

Byl to moc fajn, i můj šéf, pan Procházka se celý večer usmíval, protože nejen, že mu všichni jeho čokoládové speciality chválili, ale i on se mezi všemi hosty cítil pohodově jako mezi přáteli. A tak by to mělo být ... nezáleží na tom, jestli je člověk bílé nebo tmavé pleti, ani na tom, jaké je národnosti. Důležitá je jediná věc a to je slušnost. Neházejme tedy lidi do ,,pytlů" podle barvy či toho, kde se narodili. Rozdělujme si je podle jiných parametrů, hlavně podle toho, jak se k nám a vůbec ke svému okolí chovaj. Nikdo přeci nemůže za to, kdy a kde se narodil. Ale za to, jak se člověk chová, za to si nese plnou zodpovědnost. 

Přečtěte si Patrikovu knihu a nedopusťte, aby děti museli trpět kvúli tomu, že mají jinou barvu pleti, vlasů či nějaký handicap. Můj Michael se do knihy Skutečná cesta ven začetl hned druhý den ráno u snídaně a nemohl se od ní odtrhnout. Po padesáti stránkách se na mne podíval a řekl:,,Když čtu tvoji knihu a knihu Patrika, vidím tam určité podobnosti dítěte s nějakým stigmatem. Oba řešíte svoji vyjímečnost, která vám komplikovala dětství. Ty zrzavé vlasy, on že je Rom. Měli jste to mnohem komplikovanější než většina běžných dětí a zrovna vy dva jste ten váš ..handicap" z dětství přetavili v dospělosti do vaší síly. Dnes jste oba pro lidi zajímavý, inspirující." Já ho miluju! Kéž by to tak měly všechny děti, které si v dětství takovým opovrhováním musely projít.
A kdo křest neviděl on line, může se podívat tady:  

 

 

 

Autor: Karla Šimonovská - Slezáková | pondělí 14.11.2022 7:43 | karma článku: 22,78 | přečteno: 1824x
  • Další články autora

Karla Šimonovská - Slezáková

Nekritizuj

20.2.2024 v 19:51 | Karma: 37,38