Už nikdy to tady nebude co bejvalo - malé obchůdky, uvnitř rodinná atmosféra a sousedské tlachání. Jak já ráda vzpomínám na osmdesátá léta a na náměstíčko v Hlubočepích, kde byl krámek vedle krámku a v nich naši známí.
Úplně jinak se to nakupuje, když si můžete od srdce pokecat. Ale tyhle krásné malé krámky nám sežraly velké obchoďáky, které vlastní zahraniční firmy a kam všichni jezdí nejméně jednou týdně na velký nákup. Stejné je to i s ostatním, třeba malé cestovní agentury sežrala ta velká, co ji vlastní čínská firma a já tím přišla o práci ... to jsme dopadli!
Takovou radost jsem měla, když jsem sem nastoupila a dnes moje šéfová vydala prohlášení, se kterým se nedá než souhlasit a začít si hledat novou práci:
,,Chtěla bych poděkovat všem, kteří pochopili, že koupit svou dovolenou v mé cestovní agentuře znamená, že ji budou mít levnější. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se rozhodli mě „obtěžovat“ a zakoupením zájezdu u mě dali práci 45 leté paní, která je po dvou operacích páteře v invalidním důchodu a jinde práci nesehnala a další stejně staré slečně, která práci hledala a tady se našla. Bohužel pro ně jsem se dnes definitivně rozhodla, že nebudu informační středisko zdarma, pro ty, kterým tři dny hledáme dovolenou a pošleme jim denně 15 nabídek, protože neustále mění své podmínky a pak si dovolenou za stejných podmínek (vlastně dráž, protože u mě je dárek, cashback atd) koupí přímo u té cestovky, kterou jsme jí nabízeli. Už mě nebaví dělat nabídku pro někoho, kdo hledal a poptal u spousty cestovek a když nic nenašel, tak se obrátil na mě. Už mě nebaví dělat nabídku pro skupinu někomu, kdo si to v tu samou dobu vyžádává přímo u těch hotelů (přitom cestovky mají u hotelů slevu, přímý klient ne). Už mě nebaví vysvětlovat, že vámi koupený zájezd nepořádá Invie, protože je to agentura jako já a navíc je to čínská firma. Chci podporovat české lidi, české firmy a české zaměstnance. Ale neradujte se, nezkrachovala jsem, jen jsem k 30.září propustila dva zaměstnance a zrušila otvírací dobu kanceláře. Tím jsem zrušila místo, kam si na 150 lidí měsíčně chodilo pro balíčky z Úloženky a dalších 100 balíčků od nás eshopy posílali. Zrušila jsem místo, kde si lidi vyzvedávali vstupenky do divadel a na koncerty a teď musí do centra Prahy, protože poblíž nikdo další není. Když k zájezdu na dovolenou nestačí jako dárek dálniční známka, kterou stejně všichni kupují, tak nevím, proč bych měla státu platit 11tis. měsíčně za to, že někomu dávám práci a všichni se mají lépe než já. Tím se nebudu muset dělit o mnou vydělané peníze s nikým jiným (státem, zaměstnancem apod.). Přestalo mě bavit být sponzorem ostatních. Takže chcete dovolenou? Ano, není problém, zařídím, jak jsem zařizovala už od roku 1996. Chcete LR, Essens, Dedru, Litex, badmintonové,florbalové či jiné suvenýry? Není problém. Zařídím stejně jako jsem zařizovala doteď. Jen prostě dva lidi přišli o práci. Kancelář mám dál jako svůj sklad badmintonových suvenýrů a jako svůj pracovní koutek. Jen prostě nemá otvírací dobu a dva lidi jsou propuštěni. Mám práci, která mě baví a já jí budu dělat dál - cestuji a těm co mi závidí, že pořád cestuji, tak mě radši nechtějí nechat vydělat, tak vzkazuji, že nemusíte. Jen spoustu míst znám lépe než samotné cestovky a cestovat budu pořád. Jen dva lidi přišli o práci. Pokud jste dočetli až sem, tak se na mě můžete kdykoli obrátit, pokud budete chtít zařídit dovolenou snů. Ráda vám nabídku nádherná místa na zemi."
No zamrzí to, tahle práce mě bavila - vyhledávat, doporučovat, nacházet krásná místa za skvělé ceny, virtuálně s klienty procházet přímořská městečka, vidět tu radost, pokud si vybrali co chtěli a ještě za super cenu i jejich překvapení, když jsem jim k zájezdu přidala dárek.
Škoda, s Michaelou jsme si rozuměly. Možná proto, že jsme obě bezdětné, držkaté a život milující pětačtyřicítky.
Ale jak říkávala moje mamka:,,Škoda je dobrého člověka." Takže neklesám na mysli a jdu obnovit životopis. Naštěstí bydlím v Praze a ne nadarmo se říká, že kdo pracovat chce, ten tady vždycky nějakou práci najde. V Itálii to bylo horší, tam i na pokladně v supermarketu dělali výběrové řízení a do obchodů se dostalo jen pár lidí, většinou přes známého! Ale v té naší stověžaté čtete na každém ,,druhém" rohu, že někoho přijmou (často právě do prodeje) a já kontakt s lidma miluju, i když mě někdy naštvou.
Tak nevadí, nějak bylo, nějak bude, člověk nemůže mít všechno a pro mne je a bude v životě nejdůležitější zdraví a láska, protože pokud je člověk relativně zdráv a má parťáka, který ho podrží a podpoří, tak není důvod ke smutku či ke stresu.
PS: Navíc mi dnes paní doktorka na očním několikrát řekla, že má ze mne radost a já jsem od té chvilky tak šťastná, protože můžu dál koukat na ten krásnej svět, psát a těšit lidi mými články, že mě ani výpověď nerozhodí ;)
