Na pole před stanovým táborem zlehka padala tma.Byl konec srpna a kdesi na Ukrajině se válčilo.Kolem ohně za jedním ze stanů nás sedělo povícero. Zítra nás právě na tom poli čeká rekonstrukce první velké bitvy v první světové válce.
karel zakar
Lermontovo - ruská vesnička na kopci za polem si svítila na hvězdy pár světly v oknech starých chalup.
V podstatě jsme odříznuti od světa. Včera nám Rusové postavili umývárnu pod širákem, ale nikdo do ní nepřivezl vodu. Předevčírem nám Rusové navezli řady mobilních záchodů, ale nikdo je nevyváží. Nejbližší zdroj elektřiny pro nabíječky je uprostřed pole. U paty stožáru vedení je provizorních osm zásuvek pro stovky lidí ve stanech. Syrové dny v zemi neomezených možností...
Ptám se souseda u ohně, odkud je. Rostov na Donu. A ty? Novosibirsk. A ty? Moskva. A ty? Varšava. A ty? Praha, a on Vysoké Mýto...
Zvláštní chvíle.
Tisíce a tisíce kilometrů dálek se sešlo tady, v táboře nedotčeném běžnostmi civilizace, za ruskou vesničkou, ve které se kdysi dávno zastavil čas.
Proti mě sedí sympatický mladý muž, lehce přes věkovou třicítku.
V jeho veselých očích se odráží oheň.
Já jsem ze Sibiře, říká.
A jsem nadšený, dodává. Poprvé v životě jsem v Evropě...
Měl jsem pocit, že mě někdo praštil do hlavy. Otočil jsem se.
Za mnou se rýsovalo pole. Bylo plné malicherných blbostí, které si my Češi umíme tak bravurně vymýšlet. Válely se tam bez ladu a skladu. Jen je zaorat...
Lermontovo,25.8. 2014
