proč fotím

důvodů samozřejmě může být mnoho. Třeba chci být slavný. Nebo bohatý. Nebo obojí… Je na tom něco špatného? Nemyslím.

Nicméně, nad výše uvedeným je cosi, co považuju za něco důležitějšího, za samotnou podstatu, kde sláva či bohatství je pouze jednou z možných forem oné podstaty.

 Základní kámen snahy o fotku ( ať už dobrou či špatnou) je v mém případě touha či nutkání něco sdělit, o něco se podělit, něco s divákem sdílet. Dostat „na světlo Boží“ myšlenku, která mě zaujala nebo třeba tíží.

Tím se fotka stává pouhým prostředkem ke sdělení. Ten prostředek ale může být i jiný – třeba malba, nebo psaní, nebo muzika atdatd…

Kromě fotky nic z toho neumím. Tak fotím.

No a tenhle přístup formuje i postup při tvorbě fotky. Jistě, lze fotit jakoukoli věc bez použití myšlenky. Nelze ale obrazem sdělit myšlenku bez použití věci. Pouhé  dobré zobrazení věci je jistě uměním, mě ale neoslovuje a tudíž ho ani neovládám.

Snažím se dostat do obrazu příběh a nechávám na divákovi, jak jej přečte, či zda jej tam vůbec najde.

Inspirací k příběhu může být cokoli – můj Darmoděj, maminky mých lásek, atmosféra horkého léta…

Dětství, v naší generaci tak poznamenané ránem, kdy nám tanky v ulicích přivezly „internacionální pomoc“…

Vlastní nitro, rozbité hádkami Jekylla a Hydea, kde oba jedno jsou…

Krajina, systematicky devastovaná ve jménu lepších zítřků – jak bude vypadat, až z ní člověk sám sebe vymaže?

Malíř má při touze vyprávět k dispozici čas, potřebný k namalování. Muzikant na to má v průměru čtyři minuty, spisovatel třista stránek a režisér hodinu a půl.

Fotograf na to má setinu jediné vteřiny. Není to úžasné?

O víkendech a občas po nocích vyrážím lovit obrázky. Chcete-li vyrazit se mnou, zavolejte.

Nebo napište.

www.zakarthewall.inpage.cz

                                                   karel „zaki“ zakar