Cui bono? (Dopisy Karině)

Tečky hvězd dělaly garde Měsíci a majáky letadla působily nepatřičně. Domky v údolní osadě zhasly svá okna, asfalt uliček pomalu chladl do noční teploty. Prázdninový den definitivně skončil.

 

Stál jsem na balkoně a kouř cigarety zpíval své blues. Kdesi mezi stromy prokličkoval vlak. Cestou sbíral svůj náklad a pan průvodčí v posledním vagonu zručně namotával právě přejeté koleje na nekonečný dřevěný buben.
Díval jsem se na tu noční krásu nad sebou a uvědomil si, že stratosféra je ode mne jen necelou půlhodinku jízdy autem. Vlastně to do toho nebe není tak daleko...
Prkna podlahy lehounce zavrzala. 
Rytíř Darmoděj mě přátelsky plácl po zádech a Malá rytířka se vyhoupla na zábradlí balkonu.
" Tak co nového jsi nafotil, příteli?", zeptal se Darmoděj, zatímco Malá rytířka se začala usilovně dloubat v nose.
"Co Karina, co tví přátelé?", ptal se dál.
Pokrčil jsem rameny. Vlastně jsem neměl co odpovědět...
"Tak jsem četl, že Facebook úmyslně řídil atmosféru na své síti. Záměrně potlačoval negativní příspěvky, pak zas ty pozitivní. Pro svůj výzkum klidně použil víc než 700 tisíc lidí, a to bez jejich vědomí. To je dost nehorázné, viď?", položil jsem pro změnu otázku já.
Malá rytířka se začala smát.
"Opravdu jsi tak hloupý, příteli?", zeptala se pro změnu ona, čímž jsme všichni všem položili otázku.
"To, co jsi právě popsal, co máš Facebooku za zlé, dělají všechny televizní zprávy bezostyšně už desítky let. Noviny i magazíny si s vámi v tom vašem světě dělají co chtějí. Jen vyjímečně se najde prezident, který přímo řekne, že nálada ve společnosti je prostě blbá. A teď se tahle média opřela do Facebooku? Proč asi?".
Malá rytířka se na chvilku odmlčela a za jejími zády padala hvězda.
"Základní a první krok k pochopení najdeš, zeptáš-li se prastarou právnickou otázkou - QUI BONO? Víš?". Dopověděla, mrkla na Darmoděje a než jsem stihl pozdravit, byli oba pryč.
Zůstal jsem na balkoně sám.
Já a otázka.
CUI BONO - KOMU TO PROSPĚJE?
karel zakar
https://www.youtube.com/watch?v=0dNjCZ2rK68