Náměstek primátora odmítá počítat Romy

Antropologie ve službách vlády: nehumánní, nebezpečné, odporné. Píše v komentáři k metodice Zprávy o stavu romské menšiny náměstek Langr.

Takhle dělili lidi esesáci! vyjádřil se liberecký náměstek primátora Ivan Langr na adresu Úřadu vlády, který po obcích požaduje zprávu o počtech příslušníků romské menšiny v regionu. Zpráva, kterou v těchto dnech sepisují jednotlivé obce 3. stupně (obce s rozšířenou působností jako mezičlánek přenesené působnosti samosprávy mezi krajskými úřady a obecními úřady), slouží jako podklad pro vypracování souhrnné zprávy o stavu romské menšiny v České republice. 

Ivan Langr ze Změny pro Liberec (od roku 2014 člen Strany zelených, téhož roku byl za Změnu pro Liberec zvolen do Zastupitelstva města Liberce a následně náměstkem primátora pro oblast školství, kultury, sociálních věcí a cestovního ruchu) nemá nic proti tomu sledovat kvalitu života národnostních či etnic­kých menšin a jejich soužití s majoritou: „Nelze ale vytvářet falešné statistiky jen podle rysů či sociál­ních návyků a na jejich základě tlačit ty, kteří takovému schématu možná odpovídají, do škatulky, v níž sami ne­chtějí být.“ A aby toho nebylo málo, vládou požadované sčítání Romů dokonce přirov­nává k „po­čínání založenému na praktikách nacistické pseudovědy a jejích nadšených vyznavačů – ese­smanů“. Načež toto své přirovnání náležitě rozvíjí: „Jak se od toho liší antropologické pozorování Romů? Patrně vůbec nijak, je to fakticky totéž. Jak blízko jsou takové způsoby budoucí segregaci a eugenice? Víc, než si myslíme. Kategorizovat příslušnost k menšině na základě vzhledu člověka je nejen povrchní, protože to nevypovídá nic o jeho kvalitách, intelektu, schopnostech či přínosu spo­lečnosti, ale v 21. století po všech zkušenostech s holokaustem i nehumánní, nebezpečné, ba od­porné“, dští oheň a síru na vládní úředníky genderově vzdělaný Ivan Langr, původním povoláním novinář.

Přičemž mu jaksi uniká, že národ­nost toho kterého člověka nemá s jeho kvalitami či intelektem, ba ani s přínosem společnosti nic společného. Tak jako mu uniká obecně známý fakt, že v roce 1947 z rozhodnutí tehdejšího minister­stva vnitra byl v Če­chách a na Slovensku proveden první poválečný soupis Romů, kdy bylo důkladně zmapováno i jejich roz­místění. Tudíž se tehdy Češi a Slováci, pouhé dva roky po válce, dle pana Langra museli chovat jako esesáci. A nutno podotknout, že svými výroky se náměstek primátora  možná i veřejně dopouští trestného činu dle § 355 (hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob), který zřejmě zůstane nehlášený a neřešený kvůli strachu z negativních následků nahlášení činu či z nedostatku důvěry v policii, že čin správně vyřeší.

Přesto se radní města Liberce shodli na tom, že Zprávu o stavu romské menšiny za Liberec posílat Úřadu vlády nebudou a vyčkávají stanovisek ministra pro lidská práva Jana Chvojky i ve­řejné ochrán­kyně práv Anny Šabatové. V médiích se ovšem spolu s informací o počínání liberecké radnice obje­vila i reakce z kabinetu ministra: „Dopis pana Langra dorazil pohříchu dříve do mé­dií než k nám. Až jej budeme mít k dispozici i my, poskytneme k němu stanovisko. Pokud bude mít pan náměstek i poté s pochopením problematiky potíže, velmi rádi mu pomůžeme. Nechceme, aby tápal tak, jako v případě svého loňského lapsusu ohledně zjišťování spádovosti základních škol,“ uvedl Michal Kačí­rek, mluvčí Odboru kabinetu ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jana Chvojky.

Je pravda, že vládní úředníci obcím poradili, jak příslušnost k romskému etniku pro účely jednotlivých Zpráv o stavu romské menšiny definovat. Ale je také pravda, že díky této metodice mohlo již Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v listopadu 2016 publi­kovat počty romských žáků na našich základních školách. Ředitelé 4 141 škol při kvalifikovaných od­hadech vycházeli z doporučené definice, kdy je za Roma označen takový jedinec, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této přísluš­nosti za všech okolností hlásil, a/nebo je za něj považo­ván významnou částí svého okolí na základě sku­tečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indi­kátorů. Liberecký náměstek primátora Ivan Langr je ovšem jiného názoru: „U romské menšiny nastává ten problém, že se k ní oficiálně hlásí relativně málo lidí. Resp. daleko méně, než si sama majorita myslí, že odpovídá skutečnosti. Důvody jsou asi dva: buď se dotyční ne­cítí Romy být, nebo mají obavy se ke své příslušnosti přihlásit. Obojí je naprosto relevantní, pocho­pitelné a majorita by měla mít sílu to bez řečí respektovat.“ Tedy to vypadá, že pan náměstek primá­tora, který hází všechny Romy do jednoho pytle, nejspíš dobře ví, co všechno by měla majorita respektovat. Bohužel nám však zapomněl při této příležitosti prozra­dit, co že by měla respektovat nepřizpůsobivá, značně problematická část minority, abychom ji snad netlačili do škatulky, v níž sama ne­chce být.

Nutno zde podotknout, že začátkem března ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jan Chvojka v prohlášení zaslaném ČTK reagoval na výroční zprávu amerického ministerstva zahra­ničí, opírající se o zprávy českých neziskových a lidsko-právních organizací, která Česku vytýká dis­kriminaci Romů (přičemž nedostatečné začleňování romské menšiny Washington vytýká Praze kaž­doročně). Podle ministra Chvojky se vláda České republiky snaží o to, „aby se zlepšovalo postavení Romů, ale i ostatních národnostních menšin zejména v oblasti vzdělávání, zaměstnanosti, bydlení a sociální oblasti. Každoročně vyčleňuje ze státního rozpočtu finanční prostředky na podporu romské integrace." K čemuž ministr Chvojka podotýká, že vláda předloni přijala Strategii romské in­tegrace do roku 2020. Je tedy logické, že vláda po obcích vyžaduje Zprávu o stavu romské menšiny, neboť chce vědět, kam nemalé finanční prostředky, vyčleněné ze státního rozpočtu, mají být v dalším období směrovány, přičemž též pochopitelně hodlá mít přehled o počtu našich spoluobčanů romské národnosti, je­jichž integraci bude financovat. Což se zjevně nelíbí Zeleným, souznícím s řadou neziskových a lidsko-právních organizací. Tím ovšem opět signalizují svoji snahu o dosažení jakéhosi "zeleného" cíle, podobně jako v případě kauzy pražské Kliniky, jež vyústila ve snahu Strany zelených legalizovat squatting, tedy neoprávněné obsazování prázdných budov a jejich obydlování.

Na první pohled se může zdát, že s děním na libe­recké radnici mají Zelení jen málo společného. Ale je třeba si uvědomit, jaké politické postoje náměstek primátora spolu s dalšími politiky ze Změny pro Liberec zastává. Nejde jim totiž o politiku, která má při nejrůznějších kompromisech hájit zájmy celé veřejnosti, nýbrž o „pokrokovou“ politiku zelenou, jejíž původní barva, odkazující na ekologii, po příklonu k levicovému anarchismu ztratila svůj význam. Docela hezkou ilustraci politického dění na radnici pak najdeme na webové stránce Strany zelených v Liberci, kde je uvedeno: „V komunálních volbách 2010 i 2014 Strana zelených podpořila kandidátku Změny pro Liberec. Většina členů libe­recké základní organizace se stále na práci Změny pro Liberec podílí ať už jako zastupitelé, členové výborů zastupitelstva a komisí rady města nebo ji­nou formou. Vzhledem k úzké provázanosti se na této stránce objevují tiskové zprávy, návrhy, novi­nové články a další dokumenty z webových stránek zmenaproliberec.cz. Jejich autory jsou mnohdy členové Strany zelených a v každém případě vyja­dřují názory a postoje, které se zelenou politikou souzní.“ 

Inu, proti gustu žádný dišputát. Rozumím tomu, že leckomu v Liberci imponuje zelená politika. Avšak přirovnání vládní metodiky k „po­čínání založenému na praktikách nacistické pseudo­vědy“, či dokonce přirovnávání našich úředníků k esesákům, to je něco, co mi rozum nebere.