Kam se ztrácejí děti ?

Nejzranitelnějšími bytostmi jsou děti. A to i ty, co patří k houfům utečenců, uprchlíků, nelegálních imigrantů, nebo jak si kdo tu dnešní lidskou tsunami, valící se do Evropy, usmyslí nazvat.  

Děti se náramně hodí „do krámu“ redaktorům novin a časopisů, vrhajícím se na imigrantská té­mata. Obzvláště tehdy, když jim kterýsi z šéfů natloukl do hlavy, že mezi ilustrace je třeba vždy zamíchat dojemný fotografický záběr, přičemž z hlediska textu se čtenářům budou nejvěrohodněj­šími jistě jevit informace, podávané formou silných příběhů z úst pro rozhovor pečlivě vybíraných utečenců. A tak se na stránkách mnoha našich novin a časopisů vyrojily fotografie dětí utopených, dětí házených přes žiletkové ploty, vysílených dětí brodících se bahnem a tak po­dobně. Pokud se takových fotografií zrovna nedostávalo, v redakčním šuplíku se našlo vždy nějaké to dítě s medvídkem nebo panenkou v náručí.

Ovšem skutečné hrůzy, bolest a psychická utrpení, která na mnohé z dětí při dlouhých pou­tích a na konci jejich strastiplné cesty číhají, ty naše novináře, ba ani novinářky, vlastně nezajímají. Místo toho psali o tom, jak desítky dobrovolníků z neziskových organizací radostně vítaly na maďarsko-srbských hranicích syrské utečence (kterých ve skutečnosti mezi migranty bylo sotva tak dvacet procent), abychom se nakonec ve zprávách z nezávislých zdrojů dočetli, že „kvůli zhoršujícím se hygienickým podmín­kám v souvis­losti s množstvím uprchlíků na nádraží Zákány na maďarsko-srbském pomezí pro­testují tamní že­lezničáři. Do sobotního uzavření hranic s Chorvatskem totiž tímto nádražím prošly tisíce migrantů, ale odpad a exkrementy, které po nich zůstaly, dosud nikdo neuklidil.“ K čemuž server Ripost.hu podotkl, že se zdejší zaměstnanci bojí infekce.

Ale vraťme se k tomu podstatnému, tedy k dětem. Jak se díky publicistům nedávno pro­valilo, v německém Detmoldu byla v tamním uprchlickém táboře znásilněna 13-letá muslimská dívka zde ubytovanými imigranty. Dívka spolu s matkou utíkaly do Evropy především proto, aby se vyhnuly "kultuře sexuálního násilí" v jejich vlastní zemi. Německá policie znásilnění dívky, ke kte­rému došlo v červnu, dosud zamlčovala. Po té, co místní noviny tento případ odhalily, policejní šéf Bernd Flake prohlásil, že oficiální mlčení mělo chránit oběť znásilnění. Jak k tomu však podotýká, i nadále německé orgány o trestných činech imigrantů nebudou novináře ani veřejnost informovat: "Budeme pokračovat v dané politice (neinformování veřejnosti) při každém zločinu spáchaném imigranty v těchto zařízeních.“ Ovšem s takovou „politickou korektností“ se zahraniční novináři, ani organizace ochránců lidských práv nehodlají smířit.

Nejhorší se zdála být situace v uprchlickém táboře v Giessenu, kde se na americké základně tísní na 5 tisíc běženců a kde podle obhájců lidských práv dochází k častému znásilňování žen a dětí. Podle investigativních novinářů je však tato praxe ve skutečnosti rozšířena po celém Německu, přičemž úřady o všech případech záměrně mlčí. „Je bohužel skutečností, že ženy a děti jsou na­prosto nechráněné. Tato situace nahrává mužům, kteří považují ženy za svůj majetek a zacházejí s nimi doslova jako s lovnou zvěří. Následkem toho je hlášen nespočet případů znásilnění, sexuál­ního zneužívání a vynucené prostituce. Rozhodně přitom nejde o ojedinělé incidenty,“ konstatují aktivistky z organizace Women for Women Refugee, které žádaly o nápravu hesenské minister­stvo sociálních věcí. A jak k tomu dodávají, znásilněných žen a dětí je mnohem více, neboť řada z obětí sexuálního násilí se o svých zkušenostech obává mluvit. Zaskočen celou situací je federální komi­sař zabývající se ochranou dětí před sexuálním zneužíváním Johannes-Wilhelm Roerig: „Jsem skutečně hluboce znepokojen tím, čemu musí děti v uprchlických táborech čelit. Nejsou tam před tímto nebezpečím zdaleka chráněny tak, jak by tomu mělo být.“ Policie v Giessenu dle zve­řejně­ných prohlášení připouští, že se „pravděpodobně děje mnoho případů sexuálního zneuží­vání“, které ani nejsou nahlášeny. O těchto incidentech nakonec ví i zastupitelstvo. „Víme o tom, že se tam znásilňuje,“ citovala redakce místních novin vyjádření radní města Astrid Eibelsheause­rové.

Nutno zde podotknout, že znásilňování žen, do kterého jsou zapleteni imigranti, má i jiné formy. Jak o tom nedávno informoval list Daily Mail, britský soud již usvědčil z obchodování s lidmi a z po­rušování imigračních zákonů skupinu slovenských Romů. Do země lákali ženy, nutili je k prostituci a následně je prodávali mužům usilujícím o získání nového občanství. Kupci vězněných žen byli nejčastěji muži z Indie a Pákistánu, kteří se sňatkem s nimi pokusili získat občanství Evropské unie. V Británii se o tyto skutečnosti policie začala zajímat až poté, co jeden z pákistánských kupců jím zakoupenou mladou ženu znásilnil tak brutálně, že téměř vykrvácela.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) před několika dny v Ženevě ohlásil, že podle jeho zjištění jsou ženy a děti mezi uprchlíky při svém útěku do Evropy vystaveny zvýšenému riziku sexuálního zneužití a násilí. "Máme k dispozici mimo jiné zprávy o tom, že děti obchodníkům s lidmi platí sexem, aby přežily a mohly pokračovat ve svém útěku," oznámila mluvčí UNHCR Me­lissa Flemingová. A jak k tomu dodává, "děje se to třeba v případech, kdy jim došly peníze, nebo poté, co jim byly na útěku ukradeny". Podle OSN se neodehrává sexuální násilí jen v přeplněných záchytných centrech pro uprchlíky, ale také na železničních a autobusových stanicích, nebo v parcích, kdy nejvíce ohroženy bývají dívky, které se vydaly na cestu bez doprovodu dospělých příbuzných. UNHCR proto vyzval všechny národní úřady v Evropě, aby posílily ochranu žen a dětí na uprchlických trasách a v místech jejich ubytování. Ovšem Úřad vysokého komisaře OSN ve své zprávě nezmiňuje v Nizozemsku diskutované případy sexuálního zneužívání.

Poslanci dolní komory nizozemského parlamentu (Generální stavy) jsou v současné době šoko­váni zprávami o dětských nevěstách a jejich velkém počtu v Nizozemí. V případě imigrantů jsou totiž sňatky s dětmi za určitých podmínek v Holandsku tolerovány, například když je svazek zare­gistrován v zemi pů­vodu. Stává se ale také, že migrant si po cestě do některé z evropských zemí vybere pomocí smartphonu dětskou nevěstu. Potom úředníkům tvrdí, že si ji vzal dle kmenových zvyklostí, pročež jeho historka může u ni­zozemských úřadů uspět. Aktuální čísla k dětským ne­věstám nejsou oficiálně zveřejňo­vána. Avšak Ineke van Windenová z Centra proti obchodu s dětmi a obchodu s lidmi (CKM) uvádí, že počet dětských nevěst přicházejících do Nizozemí se oproti roku 2014 nejméně ztrojnásobil. Podle Windenové jde přibližně o tři dívky týdně, všechny z oblasti Blízkého východu. Nejde ale jen o jejich "dovoz". Kolem azylových center se často potloukají mus­limové, kteří si mezi nezletilými imigrantkami snaží najít možnou „nevěstu“. Ovšem někteří z nich podle Windenové ve skutečnosti hle­dají jen další oběť pro dětskou prostituci a v takovém případě se to týká i chlapců. Richard Joling, šéf frakce sociálních demokratů (PvdA) v nizozemském par­lamentu označil cifry dětských nevěst za šokující a rozhořčeně prohlásil: "Jako vláda tak přizná­váme, že tyto dívky jsou sexuálně zneužívány. Považuji to za velmi zavrženíhodné“.

Jedno téma v nejčtenějších novinách a časopisech však zatím vůbec nenajdete. Články o tom, jak se v uprchlických či azylantských centrech ztrácejí děti, totiž představují příslo­večné tabu. Není se co divit, něco takového je už opravdu „silná káva“. Přesto se alespoň z nenápadných zmínek i v našich sdělovacích prostředků dozvídáme, o čem to web švédského de­níku The Local, který vy­dává zprávy v angličtině, vlastně informoval čtenáře. Informoval je o tom, že více jak tisíc mladist­vých, převážně dětí, kteří letos dorazili jako uprchlíci do Švédska, již zmi­zelo ze zařízení pro ucha­zeče o azyl ve švédském městě Trelleborg. „Nejméně polovina z 1900 mladistvých odešla bez na­šeho souhlasu. Nevíme, kde jsou. Nemáme možnost, jak jim zabránit v odchodu. Nemůžeme ve dne v noci stát u jejich lůžek,“ reagovala na dotazy žurnalistů starostka Agneta Sjölundová. Přitom švédské úřady očekávají, že do konce letošního roku do „země tří ko­runek“ dorazí 12 000 dětí bez doprovodu dospělých. Ovšem žádný ze švédských státních úředníků si zřejmě nepoložil nám na mysl tanoucí otázku: kolik z těch dětí se ztratí…?

To nám nejspíš neřeknou policejní důstojníci, ale neodbytní žurnalisté spolu s ochránci lidských práv. A třeba nám i řeknou, kam že se ty děti vlastně ztratily. A možná pak zaměstnanci evropských úřadů a organizací, co se mají o dětské uprchlíky starat, namísto plkání zvednou své zadnice z vyhřátých židlí a půjdou s tím něco udělat.

POST SCRIPTUM

Zde ukázka z  článku, který se roku 2002 touto problematikou vzhledem k ČR již zabýval:

Od ledna 1999 do června 2001 bylo zadrženo a přijato do azylové procedury 752 dětí a z tohoto počtu jich následně 635 zmizelo, což je úbytek neuvěřitelných 84 %. Markéta Mikušková z úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky uvádí, že to není jen problém České republiky:  „Prostě ty děti se nepodaří dohledat nejenom na našem území, ale ani v zahraničí, to znamená v Německu, Rakousku, sousedních zemích.“ Lucie Haišmanová z Mezinárodní organizace pro migraci nám dokonce řekla, že příčinou putování dětí bývá i obchod: „Jedná se o velmi propracovaný a organizovaný systém vlastně toho obchodu těch dětí ze země, odkud pocházejí, do země západní Evropy včetně toho, že je zahrnuta Česká republika jako klíčový tranzitní stát ve směru východ-západ. Už jsou ze země, odkud pocházejí, vyslány za účelem, že se budou živit buď legálně nebo nelegálně. Setkali jsme se například konkrétně na příkladu Rumunska, kde byly vráceny děti, protože se živily kriminální činností ve Francii. A vlastně při návratu se zjistilo, že ten, kdo je vyslal na tu cestu a kdo spoléhal na to, že mu přinesou peníze, byla právě jejich maminka. Potom jsou ty horší možnosti, že jsou ty děti obchodovány zejména za účelem prostituce, méně často pak pornografie. A neexistují o tom důkazy, ale existuje ta možnost, že můžou být obchodovány pro orgány.“

Zdroj.:http://www.rozhlas.cz/radiozurnal/publ_izurnal/_zprava/kam-se-ztraceji-migrujici-deti--49766