Jak zavedl Sisyfos pojem Wágnerova výzva

Zhruba měsíc od chvíle, kdy se na pultech prodejen Levných knih ocitla moje publikace Reichenba­chovo světlo, se objevil na webu Čes­kého klubu skeptiků Sisyfos člá­nek "Rei­chen­bachův ód a Wágnerova výzva" docenta RNDr. Čeňka Zlatníka CSc., jinak též 1. místopřed­sedy klubu Sisyfos. Nevím, nakolik jde o názory pana doc. Zlat­níka samotného a na­kolik byl jeho článek ovlivněn některou ze sekcí klubu, avšak pod článek se po­depsal. Pan docent mne na svůj článek upozornil, za což jsem mu poděkoval a slíbil od­pověď. Tuto jsem mu po dvou dnech zaslal s tím, že v rámci férové hry předpoklá­dám, že moji odpověď v nezkrá­cené a neu­pravo­vané původní verzi poctivě klub zveřejní. Možná naše skeptiky zbytečně podezírám, že k tomu na webu Sisyfa nejspíš nedojde (nebo za hodně dlouhou dobu), a tak pro jistotu dnes zájemce o dané téma s touto od­povědí seznámím.

Čeněk Zlatník - Reichenbachův ód a Wágnerova výzva. Zde odkaz:    

http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis&sec=1303850129 

Moje odpověď ze dne 28.4.2011:

Vážený pane docente,

                                    přečetl jsem si ze zájmem Vaši (snad) kritickou stať, laděnou do stylu pro­slovů z udílení výročních cen Sisyfa. Musím však podotknout, že Karl von Reichenbach nebyl ná­rodnosti rakouské, ale německé, nebyl tedy "rakouským badatelem" jak uvádíte, byl to "německý chemik, průmyslník a filozof", jak se můžete např. dočíst na serveru Profit.cz, kde 21. června 2009 zveřejnil Robert Šimek svůj článek Když Blanskem voněl parafín. Zde byste se, pane docente, do­četl i zajímavé podrobnosti z Reichenba­chova života, např. že se roku 1808 dostal do konfliktu s německou policií, která jeho politické am­bice považovala za podvratnou činnost a mladý Reichen­bach strávil několik měsíců ve vězení. Po této zkušenosti se zaměřil výhradně na vědu, kterou hod­lal uplatnit v průmyslu: podílel se totiž na budování hutních a strojírenských podniků v jižním Ně­mecku.     

Pokud jsme už u té vědy, moje útlá knížečka není než netradiční formou popularizace vědy. Jistě mů­žete mít jiné představy o tom, jak se zhostit daného tématu a probudit zájem veřejnosti o stu­dium fyziky, psychologie, fyziologie či biologie. Ale je spodivem, že Vy, jakožto přední představitel spolku, bojujícího proti pseudovědě, mi vyčítáte, že přehlížím sisyfovským balvanem titulovaného pana Chudáčka, který demonstruje "pomocí virgulí rezonanci ódických vln". Jen doufám, že tato Vaše výhrada nebyla (jako asi většina Vašeho textu) myšlena opravdu vážně. A pokud jde o zá­kladní téma, ve skutečnosti jste, jak se říká, "mířil na lišku a trefil Maryšku" (zde nemám na mysli publi­cistu Milana Maryšku, jak by mne snad mohl někdo z Vašich kolegů podezírat), neboť moje publi­kace se nezabývá ódicky vlažnými či chladnými pocity všelijakých léčitelů, ale jen fyzikálním je­vem, označovaným za Reichenbachovo světlo (a to konkrétně nad magnety). Pokud hodláte kriti­zo­vat moji knihu, bylo by dobré se napříště držet daného tématu. Neboť v případě interpretace fe­no­ménu, zvaného Reichenbachovo světlo, je každá konstruktivní kritika a každá nová, racionální hy­potéza dobrá. Nakonec texty v mé publikaci vycházejí i z názorů několika českých fyziků, při­čemž jeden z nich je řádným členem ČKS Si­syfos.      

Jak je z uvedeného zřejmé, nejsem vůči členům Sisyfa zatrpklý. Jestliže se však zabývám fakty, která se vážou k tématům, o které projevuje zájem i Sisyfos, neubráním se tomu, abych některé členy Sisyfa v konkrétních případech zcela legitimně nekritizo­val. Vy sám jste pak moji knihu ne­přečetl zřejmě celou, natož pak články z mého blogu, o kterých se zmiňujete, když píšete, že "Pro­blém ódu má nepochybně kosmologický dosah a díky panu Wágnerovi stojíme před významným objevem!".

Vždyť podobně mi jeden ze skeptiků už před časem napsal: "Mám však dojem, že Vy si asi mys­líte, že existuje i nějaký přiro­zený zdroj terrahertzových vln např. v těle živočichů, v Rei­chenba­chově permanentním mag­netu, v rostlinách, v nerostech, v našem nejbliž­ším okolí atd. Exis­tuje ta­kový zdroj ? Fyzika o něm nikdy neučila a pokud vím dosud neučí. V tom je podstatný rozdíl. Až objevíte prokazatelně existu­jící zdroj terrahertzových vln přirozeného pozemského pů­vodu, mů­žete to veřejně publikovat a třeba dostanete i Nobelovu cenu. Zatím to však na ni roz­hodně nevy­padá." Ovšem tento můj kritik tvrdí, že přečetl všechny články (dokonce zde přispěl i do dis­kuze), pojed­návající o problematice Reichenbachova světla na mém blogu. Pak tedy četl i ka­pitolu "Rei­chen­bach a IR světlo", zabývající se též skenováním te­ravln, které vyza­řují do svého okolí veš­keré ne­živé i živé objekty, při­čemž každá látka září na spe­cifické frekvenci. Ale i kapitolu "Rei­chenba­chovo spektrum" s vysvětlením, kde že má vlastně tera­hert­zové záření růz­ných látek při po­kojové teplotě (mají stejnou teplotu) svůj původ. Inu, někdy prostě házím, jak se říká, hrách na zeď. Tedy jen pro po­řádek: o mole­kulárním pohybu fyzika učí (viz Einsteinova ana­lýza z roku 1905) již pl­ných 100 let.       

Vaši (zřejmě podle Vás) zásadní po­známku, že "Podle druhé věty termodynamiky nemohou ener­getická kvanta sa­movolně přecházet z chladnějších předmětů na teplejší smyslové receptory" pro­zatím ponechám bez komentáře, ne­boť jste přece jen profesí fyzik a doufám, že svoji myšlenku rozve­dete do něja­kého srozumitelněj­šího tvaru. Naprosto zatím nechápu, co má s Reichenbacho­vým světlem, coby elektromagnetickým zářením, společného Clausiusova formulace termo­dy­na­mického zákona, podle které nemůže teplo při styku dvou těles různých teplot samovolně přechá­zet z tělesa chladnějšího na těleso teplejší. Dost dobře se však neorientujete zřejmě ani v prostředí skeptického hnutí, neboť Vámi na­bízená od­měna od kouzelníka Randiho je pouhá mystifikace: Randi se rozhodl před časem svoji soutěž o 1 milion dolarů uzavřít, a to ke dni 6. března 2010.  

Avšak zaujala mne Vaše poznámka, že "v případě ódického světla je výzva po vědecké interpre­taci svěží a legitimní". Samozřejmě vítám, že jako místopředseda vy­zýváte členy klubu Sisyfos, aby se k mé výzvě o interpretaci Reichenbachova světla bez zaváhání připojili. Na cestě za objas­něním Reichenbachových barevných plamenů nad magnety se budu těšit na spolupráci jak s Vámi osobně, tak i s ostatními zástupci klubu skeptiků Sisyfos, jehož budoucnost mi, jak říkáte, "leží na srdci". A pokud si i ostatní členové Vašeho klubu budou plést přecházení tepla při styku dvou těles s terahert­zovým záře­ním, působícím na distanční receptory, užijeme si při tom kopec legrace. Na rozdíl od Vás však poctivě přiznávám, že nikdo z našeho týmu nezbohatne, neboť se nebudeme zabývat za­hraniční měnou odměňovanými paranormálními jevy, ale jen prozaickými jevy fyzikál­ními. I když zlata se dočkati můžeme, a to v podobě Zlatého bludného balvanu, na který nás Vy sám, jako mís­topřed­seda klubu Sisyfos, v rámci svých pravomocí navrhnete. 

Se srdečným pozdravem   

                                            Karel Wágner                                                                                                                              příležitostný publicista

P.s.: dne 5. května 2011 jsem v cca 10 hodin obdržel e-mail od pana profesora Heřta z klubu Sisyfos, který mi napsal:

Vážený pane Wagnere,
    rada našeho webu posoudila Vaši žádost o uveřejnění Vaší reakce na článek doc. Č. Zlatníka o Reichenbachovi a o Vašich názorech na jeho ód. Členové rady došli k jednomyslnému závěru, že Váš dopis nepřináší žádné nové argumenty ve prospěch Reichenbachovy hypotézy a že čtenáři mají možnost seznámit se s Vašimi výhradami k článku doc. Zlatníka na Vaší webové stránce. Rozhodla se proto Vaši odpověď na našem webu neuveřejňovat a místo toho jen připojit k Zlatníkovu článku odkaz na Vaši webovou stránku.
    S pozdravem
    Prof. MUDr. Jiří Heřt