Chcete vidět na vlastní oči jak řádí poltergeist ?

I když se v našich sdělovacích prostředcích již mnohokrát psalo i hovořilo o nejrůznějších proje­vech „hlo­mozícího ducha“, tedy o fenoménu zvaném poltergeist, většina čtenářů, diváků a poslu­chačů ještě nikdy žádné autentické záběry takovýchto úkazů vlastně neviděla. A tak jsem se roz­hodl zde představit autentické záznamy jevů, o nichž se v našich novinách a časopisech obyčejně hovoří jako o poltergeistově řádění.                                                                

Údajným duchům a duším ze záhrobí lidé připisovali a dodnes mnohdy ještě připisují nejrůznější neob­vyklé či výjimečné jevy, přičemž s podivnými úkazy, označovanými za projev poltergeista, se člověk setkával kam paměť lidstva sahá. Někdy se lidé duchů jen lekali a báli, jindy je zas v rituálech přivolávali a žádali o pomoc či radu, přičemž se snažili s nimi komunikovat. Ve druhé půli 19. století pak v Americe tyto snahy vyústily ve spiritistické hnutí, následně se šířící po celém světě. Avšak vedle nadše­ných propa­gátorů tzv. záhrobního života se na seancích záhy začali objevovat i nejrůznější bada­telé, vyba­vení měřícími přístroji.Tito badatelé se řídili rozumnou zása­dou, podle které jsou fakta a teorie dvě rozdílné věci, pročež také nespojovali faktické fyzikální jevy ze spiritistických se­ancí se spiritis­tic­kými teoriemi nebo naukami, aby pak někteří z nich mohli na­konec pro­hlašovat, že  tyto přírodní úkazy, považované spiritisty za projevy nadpřirozena „nedokazují existenci du­chů o nic více, než pád stromu". Přesto však zástupci oficiální vědy existenci (objektivní realitu) očitými svědky po­zo­rova­ných neuvěřitelných skutečností odmítli uznat.  

V dobách spiritistického boomu ještě neexistovaly žádné magnetofony, kterými by se daly nahrávat rozličné zvuky (ťukání, klepání a bouchání, ale i rány podobající se úderům palicí či kladivem) ob­jevující se v židlích, ve stolech a skříních, ale i v podlaze, na dveřích, na stěnách či stropě míst­ností. Spiri­tisté se tak snažili za­chytit alespoň některé fyzikální jevy na svých fotografiích. V roce 1925 do­konce vydal lékař a spisovatel Arthur Conan Doyle v knižní podobě svoji sbírku spiritistic­kých foto­grafií nazvanou The Case for Spirit Photography, ve které se snažil archivním snímkům zjed­nat plné uznání. Některé původní fotografie ze spiritistických seancí se nedávno objevily i v publi­kaci An­drease Fischera a Veita Loerse - Im Reich der Phantome, Fotografie des Unsichtbaren (Cantz, 1997). Zde však platí, že po tom, co se na počátku 20. století objevily duchařské fotografie pořizo­vané tzv. dvojexpozicí, nelze žádnou ze spiritistických fotografií pova­žovat za nezvratný dů­kaz exis­tence spiritisty popiso­vaných dějů a událostí.

A tak začali badatelé volat po průkaznějším svědectví těchto jevů, totiž po filmových zázna­mech. Zá­sadní zvrat při­nesly šokující výsledky experimentů psychologa Ken­netha Batchel­dora z 60. let minulého století, jež potvr­zovaly, že stůl za podmínek, po­dobají­cích se dřívějším spi­ri­tistickým se­ancím, se může pohybovat a vznést se nad podlahu samovolně, bez přítom­nosti ja­kéhokoliv mé­dia, bez nejrůznějších triků a bezděč­ného užití síly přítomných osob, přičemž byly Batchel­dorovy ex­peri­menty doloženy fotodokumentací i filmovým zázna­mem. Pro špatné světelné podmínky expe­ri­mentů však byl jeho obrazový záznam vědeckou obcí označen za nepře­svědčivý. A i když se ve druhé půli minulého století objevilo několik podobných vi­deozáznamů, všechny na­konec po­tkal stejný osud.                                         

Při rozsáhlých možnostech dnešní digitální techniky, kdy je možné pořizovat záznam třeba i  mo­bilním telefonem, však exis­tuje již celá řada soudobých zvukových i obrazových svě­dectví fyzikál­ních jevů, považovaných za strašení či řádění poltergeista, autory zveřejňovaných na in­ternetu. Na YouTube můžete shlédnout po­měrně zajímavá svědectví „polterge­istova řádění“, která nevznikala jako vtip internetových rece­sistů, ani podle návodů jak projevy poltergeista napodobit (např. Viper Paranormal). U těchto svědectví už nejde o nějaké triky s vyskakující vařečkou a spadlou utěrkou, ný­brž o au­tentické videozáběry po delší čas se opakujícího „strašení“, kdy nahrávka není jak se říká FAKE, ale REAL. Najdete v nich jak samo­vznícení hořáků plynového sporáku, tak „bláznění“ elek­trických spotřebičů jako topinkovače a mik­rovlnky odpojených od proudu, nebo samovolné spouštění vody (ve sprše i na záchodě), dokonce zde najdete i syrová vejce vyskakující z jakoby explodujících skořá­pek. Na­jdete zde polter­geis­tovo kle­pání a bou­chání, poletování a samovolný posun nejrůz­nějších před­mětů, samovolné oteví­rání a zavírání všelijakých dvířek i dveří v bytech, poltergeistem rozhazo­vané prádlo, rozbíjené sklenice a ná­dobí, ale i šílenou pračku, poskaku­jící pohovku a roz­zuřenou skříň, dokonce zde „hlomozící duch“ pod dohledem kamery povalí knihovnu na zem.

Snad vůbec nejzajímavější jsou videa, která na YouTube v roce 2010 začali nahrávat dva uživa­telé. A to jak americký uživatel „mellowb1rd“ vystrašený z úkazů, kterými jej potrápil poltergeist, údajně se objevující v jeho bytě po té, co si zahrával se spiritistickou tabulkou, tak australský uži­vatel „NQGHOSTHUNTER“, který v prosinci roku 2010 začal zveřejňovat záznamy tzv. poltergeis­tova řádění ze všech prostor svého bytu, i prostor před domem. Ten už některé z těchto úkazů do­kumentoval tak, že je nahrával něko­lika kamerami najednou, tedy současně. A to jak v nočních hodinách, tak i za plného denního světla, přičemž se mu podařilo zaznamenat snad všechny nejznámější atributy (rozlišovací rysy) fenoménu zvaného poltergeist. Zde už nejde jenom o nahrávky ve stylu bezpečnostních kamer, pořízené v nepřítomnosti majitele bytu, ale v řadě pří­padů již o výstižné reportáže, v nichž se autor videa nebojí sám vstoupit do strašidelně působí­cích dějů a hledat nějakou jejich příčinu. V jeho bytě se poltergeist neobjevo­val po ně­ko­lik dnů, jako třeba u nás roku 2006 v Bobrové, ale po několik měsíců. Čímž vlastně vznikal bohatý, do­sud plně nedoceněný soubor vi­deodoku­mentů (viz odkazy dole pod článkem), zajímavý nejen pro milov­níky záhad a tajemna, ale i pro vědeckou obec.                                                        

Proč jsou takovéto dokumentární záběry „řádění poltergiesta“ pro vědeckou obec zajímavé? Jed­noduše proto, že zde již nejde o pouhá očitá svědectví pozorovatelů, ale o svědectví kamer. Ta jsou velmi důležitá především pro naše psychology a psychiatry, neboť díky této sérii autentických záběrů je zřejmé, že v případě zde pozorovaných mimořádných jevů v žádném případě nejde o pouhou sugesci, nějaké halu­cinace či optické klamy, že tu nejde o pouhé subjektivní počitky a vjemy, jak se dříve soudilo. Psychiatrům a psy­chologům konečně tyto soubory autentických záběrů umožňují plně po­chopit, proč vlastně spiritisté považovali takovéto fyzikální jevy (které naši vědci dosud znali jen z literatury) za přesvědčivý důkaz existence duchů či zbloudilých duší a proč nako­nec i vzdělaní a velmi inteligentní lidé v nedávné minulosti propadali spiritistickému učení.                                                                       

Popravdě řečeno, ani to, co se obecně označuje za filmový záznam objektivní reality, ještě nevy­lu­čuje možnost technických triků, kterými jsou diváci obelháváni. A tak se kolem těchto reportáží objevují ve sdělovacích prostředcích nejrůznější spekulace, včetně tolik dnes populárních konspi­račních teorií. I v tomto pří­padě má jít o údajné spiknutí určité skupiny lidí, snažících se ovlivňovat laickou veřejnost, aby uvěřila v existenci nadpřirozených či nečistých sil (např. ďábla či zlých du­chů), kte­rým je třeba čelit obro­dou upadající křesťanské morálky a víry ve smyslu učení církevních otců. A pro­tože mnohé z církví v našem dnešním světě jsou bohaté a mohou disponovat značnými finanč­ními pro­středky, mohou si spiklenci prý zaplatit i ty vůbec nejdražší, nejmodernější technolo­gie, kterými lze vyrábět tak dokonalé digitální triky, že je ve filmové reportáži žádný laik nerozezná od skuteč­nosti. Podle jiné konspirační teorie pak za fenoménem zvaným poltergeist stojí americký projekt HAARP (Vysokofrekvenční aktivní aurorální výzkum), tedy výzkumný projekt chování iono­sféry a procesů v ní probíhajících včetně polárních září, přičemž autorům takovýchto blábolů zcela uniká holý fakt, že se poltergeist objevoval v lidských příbytcích ještě před tím, než byla lidem vů­bec známa elektřina.                                    

Pokud případné digitální triky v reportážích nerozezná laik, neznamená to však, že je nemo­hou ro­zeznat experti v oboru digitál­ního obrazo­vého záznamu a navazujících technologií. Při od­borné expertíze obrazových záznamů pak vůbec nejde o to, na­kolik se zdají být výše uvedené repor­táže z bytů, kde „poltergeistovo řádění“ obtěžuje či terori­zuje jejich obyvatele, uvěřitelné či neuvě­řitelné. Při exper­tíze jde jen o to, nakolik je zde možné vyloučit případné digitální triky. Ovšem ani při vy­loučení di­gitální manipulace s obrazovým zázna­mem daný tým odborníků fyzikální jevy ze zá­znamu nemůže objasnist, tedy je interpretovat. Ve skutečnosti zde stojíme před dalším z praktic­kých příkladů přírody, který proka­zuje neúplnost našeho stávajícího vědec­kého po­znání. To ale ne­znamená, že něco, co neznáme, nemů­žeme poznat. A tak se v případě fenoménu zva­ného poltergeist ocitá na pořadu dne nová kapitola základního výzkumu, v souladu se rčením "zá­kladem každého poznání je prvotní pozorování". Toto staré pravidlo je i v současné době platné, neboť objektivní existenci fenoménů, jejichž popis nenajdeme v žádné z našich sou­časných vě­deckých publikací, ani v žádném z našich odborných periodik, nelze posuzovat meto­dou "ex ca­thedra", tedy od stolu. O jeho reálné existenci či neexis­tenci se výzkumní pracovníci mohou pře­svědčit jenom pozorováním, poplatným výroku Immanuela Kanta, že „každé lidské po­znání začíná pozorováními, odtud jde k pojmům a končí idejemi“.    

Při prvním dojmu se obyčejně průměrný divák snaží u strašidelně působících fyzi­kálních je­vů roz­hodnout pro jednu ze dvou základních logických variant, totiž zda tu jde o ně­jaký pod­vod, nebo o půso­bení ně­jaké pro nás neviditelné entity. A tak se většina diváků (bez náboženské motivace) na­konec rozho­duje, ve­dena zdra­vým selským rozumem, pro podvod, čímž celou záležitost považuje za uzavře­nou. Naproti tomu vědecká obec při studiu fe­noménu zvaného poltergeist nemůže za­měňo­vat vě­decká kriteria za zdravý selský rozum (common sense), neboť hledisko zdravého či selského ro­zumu je hledis­kem metafyziky. Zdravý rozum reaguje na dů­sledky, nikoliv na příčiny jevů (pro pří­klad ze světa fy­ziky nemusíme chodit daleko, stačí se ohléd­nout za to­lik dnes populár­ními na­no­technologiemi a nano­materiály, u nichž vstu­pují do hry komplikované jevy ze světa fy­ziky, které nejsou na první po­hled zřejmé a viditelně se vzpírají tzv. zdravému selskému rozumu). Proto také za nejvhodnější vědec­kou metodu, která u feno­ménu zvaného pol­ter­geist vede k jeho po­znání a ná­sledné inter­pretaci, je označována metoda "ex occasi­one", tedy z nastalé sku­tečnosti, z faktické situace. Na staré anglické přísloví „pu­dink zkoušíme tím, že ho jíme“ sku­tečný badatel nezapo­míná.                                                                                

Ostatně, právě v tom spočívá rozdíl mezi skutečnými vědci a všelijakými všeználky, vydávajícími se v internetových diskusích za vědce. Ti prohlašují, že prokázat existenci (objektivní realitu) feno­ménu zvaného poltergeist je možné pouze laboratorním experimentem, uskuteč­něným za přísně kontrolovaných podmínek, kdy je možné nastavit a popsat podmínky průběhu ex­perimentu. Ve skutečnosti vedle laboratorního experimentu je jednou z vědeckých metod, kterou se testují různé hypotézy, též přírodní (natural) experiment, který se z velké části skládá z pozorování a manipulací s jednou nebo několika proměnnými, přičemž za řádnou vědeckou metodu testování hypotéz je považováno i samo pozorování. Jinak řečeno, při poznávání jevu obecně známého jako polterge­ist, sporadicky se vyskytujícího v dané chvíli jen v dané lokalitě (podobně jako např. kulový blesk), laboratorní experiment vůbec nepředstavuje tu správnou vědeckou metodu. Základem poznání ta­kovéhoto jevu je pozorování, přičemž i zde jed­noduše platí, že pokud nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. To ovšem nezna­mená, že by se nějaký interdisciplinární tým vědců z některého z našich vědeckých ústavů měl vy­pravit například do Austrálie. Stačí, když naši příro­dovědci příště zareagují na hlášený výskyt poltergeista v některém z bytů či domů na území České republiky a dostaví se (poltergeist obyčejně „řádí“ po několik dnů, často i týdnů) na místo s měřící aparaturou a jednoduchým systémem webových kamer pro kontinuální (spojité, souvislé, nepřetr­žité) nahrávky s různými úhly záběru zde se vyskytujících přírod­ních úkazů či jevů. Pochopitelně zde vědci nebudou hledat žádné tzv. paranormální „nečisté či ďábelské“, nebo snad „duchovní či psychické“ údajné síly, ale jen aparaturou a kamerami zaznamenané fyzikální anomálie. 

V případě odkazů na australskou videosérii zde pod článkem (po­blázněná lednička, hlomozící skříň, koupelna s rozzuřenou pračkou) nejde o žádného anonymního uživatele internetu, ale o kon­krétního, zcela reál­ného autora reportáží. Je jím profesionální fotograf Ken Goldstein z Townsville ve státě Queen­sland na severovýchodě Austrálie. Toho také může kterýko­liv tým našich odborníků z jakéhokoliv našeho vědeckého ústavu kontaktovat. Amatérští badatelé pak mohou Kena Gold­steina najít na blogu (http://nqghosthunter.blogspot.com), nebo na Face­booku (NQghosthunter). Aby však nedošlo k nějakému omylu: výše jmenovaný fo­tograf Ken Gold­stein z Austrálie nemá nic společného s Kenem Goldsteinem (známým též jako Kene G) z Ame­riky, tedy s americkým filmovým či televizním producentem a režisérem. Jde o dvě různé osoby bez vzájem­ných vztahů, tudíž o pouhou shodu jmen. V současné době Ken Goldstein z Townsville chystá e-knihu na dané téma, přičemž také hodlá sestavit ze všech jím pořízených vi­deozáběrů „řádění poltergeista“ celovečerní dokumentární film.

POLTERGEIST Z AUSTRÁLIE

Pokud jste ještě nikdy žádné záběry řádícího poltergeista neviděli, pře­hrávejte si uvedené do­ku­menty po jednotlivých odkazech, tak jak jsou zde seřazeny. Nepřeskakujte, prosím, na jiné nabízející se ukázky v oknech YouTube.      

Jak to v bytech začíná: http://www.youtube.com/watch?v=3Ry8Plppnig&feature=relmfu

Na dvou místech bytu současně: http://www.youtube.com/watch?v=-g8vy3Wstok&feature=related

Dupající topinkovač: http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=UuEl3EOexE8

Tančící pohovka: http://www.youtube.com/watch?v=6easrAIo5t0&feature=related

Televize a pohovka: http://www.youtube.com/watch?v=4HOA2FZWiJY&feature=relmfu

TV, knihovnička i sporák: http://www.youtube.com/watch?v=qeFfyW3aRS0&feature=endscreen&NR=1

Jak si poltergeist hraje s televizí: http://www.youtube.com/watch?v=NwZeKzjAnUk&feature=related

Hlomozící skříň: http://www.youtube.com/watch?v=9PkAtBDHmVs&feature=related

Poblázněná lednička: http://www.youtube.com/watch?v=Gl3oUtjK3T4&feature=endscreen&NR=1

Shazované obrazy:  http://www.youtube.com/watch?v=hgYy3yYSoAI&feature=endscreen&NR=1

Koupelna s rozzuřenou pračkou: http://www.youtube.com/watch?v=4HV30Imh_hU&feature=relmfu

Poltergeist to ještě nevzdává - poslední nahrávka ze 3. března 2012:

http://www.youtube.com/watch?v=dTPTqEK9xS8   

P.s.:

Jak jsem několikrát zmiňoval ve svých článcích i ve své knize, téměř všechno je možné dnes nějak napodobit. V případě ukázek „řádění poltergeista“, za kterým ovšem nestojí žádný duch, ale jen (dosud nezměřené a nepopsané) fyzikální síly, stoupenci skeptického hnutí hledají pouhý podvod. Samozřejmě i experimentální zpochybnění videozáznamu nějakého jevu má při objasňování dosud záhadných a tajemných skutečností svůj význam. Právě z tohoto důvodu bych uvítal na YouTube nahraný výtvor českých skeptiků, kteří údajně dokážou technickými triky jednoduše napodobit tři nejpodstat­nější australské videozáznamy tak, že budou od originálu ve všech jeho atributech k nerozeznání. Zde odkaz:

Jak si poltergeist hraje s televizí: http://www.youtube.com/watch?v=NwZeKzjAnUk&feature=related

Hlomozící skříň: http://www.youtube.com/watch?v=9PkAtBDHmVs&feature=related

Koupelna s rozzuřenou pračkou: http://www.youtube.com/watch?v=4HV30Imh_hU&feature=relmfu