A přišel šok - údajný vrah Borise Němcova promluvil !

Líbivá verze radikálních islamistů z Kavkazu, z náboženských důvodů vraždících Němcova, do­znala vážných trhlin. Zaur Dadajev nejenže popírá, že by byl vrahem Borise Němcova, ale přišel s šokujícím popisem ně­kterých dosud veřejnosti neznámých událostí.

Zaura Dadajeva a Anzora Gubaševa, označované za vy­konavatele vraždy Borise Němcova, včera v moskevské vazební věznici Lefortovo navštívili členové komise ONK (komise dohlíží na dodržo­vání lidských práv v detenčních zařízeních) spolu s korespondentem deníku Moskovskij Komsomo­lec, kontrolovaným Jurijem Lužkovem (ruský politik, který od roku 1992 zastával funkci starosty Moskvy, 28. září 2010 byl z této funkce odvolán prezidentem Dmitrijem Medveděvem a přešel pak do opozice).

Zde nešlo o otázku viny zatčených pro vraždu Němcova, neboť o té rozhodne soud. Komisi zají­maly jen případné stížnosti obviněných ohledně porušování lidských práv. Ti sice hovořili o bití při zatýkání i po něm, když po nich speciální komando požadovalo, aby se přiznali k organizování vraždy, ale nejpřekvapivějším bylo sdělení Dadajeva, který se podle ruských sdělovacích pro­středků měl přiznat k vraždě vyšetřovatelům v Moskvě. Jak se ukazuje, není tato informace prav­divá. Zaměstnanci vazební věznice Lefortovo ve chvíli, kdy se „radikální islamisté“ chtěli roz­povídat i o dalších skutečnostech, jejich výpovědi přerušili s tím, že obsah konverzace se může tý­kat pouze Lefortova.

To by ovšem nesměl přijít se skupinou ochránců lidských práv do vazební věznice i Andrej Ba­buškin, předseda Výboru pro lidská práva, jinak též známý jako člen „Prezidentské rady pro lidská práva“, kterou Vladimír Putin v říjnu 2013 pověřil vypracováním návrhu chystané amnestie, vyhlá­šené k 20. výročí přijetí federální ústavy Ruska na 19. prosince 2013. Ta nakonec díky Babuškinovi přinesla svo­bodu dosud vězněným účastníkům demonstrace z roku 2012 na moskevském Bolotném náměstí, přinesla však svobodu i nejbohatšímu Rusovi a nejznámějšímu představiteli opozice Michailu Cho­dorkovskému. A tak se díky Babuškinovi po delším jednání komise ochránců lidských práv dočkala povolení vyslechnout si vše, co jim budou chtít Zaur Dadajev a Anzor Gubašev sdělit.

Podle Dadajeva brutální komando, které jej přepadlo, po něm požadovalo přiznání výměnou za svobodu jeho přítele. O tom říká: „V okamžiku zadržení tam se mnou byl přítel, můj bývalý podří­zený Ruslan Jusupov. Oni mi řekli, že když se přiznám, nechají ho jít. Souhlasil jsem. Myslel jsem, že bude zachráněn a já se dostanu živý do Moskvy. Jinak by se mi mohlo stát to samé, co Shava­novi.“ O tom, že Beslan Shavanov se měl „sám zabít granátem“ při zatýkání v Grozném, se Dada­jev, jak říká, dozvěděl z náhodně vyslechnuté relace v rádiu. Dále pak Zaur Dadajev prohlásil: „Tak jsem si myslel, že se dostanu do Moskvy a řeknu pravdu u soudu, že nejsem vinen. Ale soudce mi nedal ani slovo.“ A nakonec Dadajev prohlašuje: „Nemám teď strach. V Lefortovu se cítím v bezpečí. Jenže kdo může dokázat moji nevinu? Mimochodem, byl se mnou ještě Matiev Ali. Mohl vše potvr­dit. Kde je...?“

Zde více podrobností ve včerejším ruském originále:

http://www.mk.ru/politics/2015/03/10/zaur-dadaev-rasskazal-v-sizo-o-svoem-zaderzhanii-i-dele-nemcova.html