A co tak slavit Velikonce na Silvestra ?

Od dubna roku 1546, tedy od dob Tridentského obecného sněmu katolické církve, je soubor starozákonních a novozákonních spisů, souhrnně nazývaných Písmo svaté, Kniha knih či Bible (z řeckého biblia = knihy) kanonizován. Nejenže tento soubor textů patří ke kulturnímu dědictví celé tzv. západní civilizace, ale sama znalost (alespoň obecná) biblických textů dnes představuje aspekt evropské vzdělanosti. Křesťané, tedy všichni přívrženci učení Ježíše z Nazaretu, považují Ježíše samotného za reálnou, historickou postavu, o čemž mnozí ateisté, vy­bavení nástroji marxismu a dialektického materialismu, v nedávné minulosti hlasitě pochybo­vali. Nemusím být zrovna katolík, abych s nimi nesouhlasil. Je však s podivem, že na přesném datu Ježíšova narození (a nakonec ani ukřižování), se dosud neshodli ani renomo­vaní biblisté. Ale proč vlastně apoštolové nazývali Krista Ježíšem?

Ve starověké Palestině se Hebrejci (Židé) vesměs hlásili k jedinému bohu jménem Jahve (křesťanský Hospodin). Badatelé se na původu tohoto jména dosud neujednotili. Na zajíma­vou možnost výkladu jeho vzniku však upozornil český orientalista Bedřich Hrozný, porovnáva­jící jméno Jahve s indoárijským božstvem Jajaš (psáno též Jaë, Já), se kterým se mohli semitské kmeny seznámit prostřednictvím indoárijských Mitanců. U jména tohoto bož­stva bývaly často zobrazovány šlápoty (bez zajímavosti není fakt, že se takovýmto šlápotám u indického Buddhy dostalo podoby kříže). Pokud jde pak o Ježíšův titul Kristus, víme, že pochází z řeckého christos (pomazaný). Jméno Ježíš, v latině Jesus, je jménem křestním, tedy jménem, které mesiáš z Nazaretu přijal při křtu, coby symbolu duchovní očisty a zasvě­cení.Křestní jméno Jesus je jménem teoforickým, tedy jménem, jehož částí je nějaké božské jméno.

Protože se prorok z Nazaretu hlásil k bohu jménem Jahve, obsahovalo jeho plné křestní jméno (Bar Jehú = Syn Boží) teoforickou částici - jáhú, v nářečí - jehú. Tato částice se pak proměnila ve jméno Ješú, jehož kanonizovanou formu reprezentuje Jesus.

Ve staroegyptské Alexandrii zakládá Ptolemaios I. Sóter roku 308 př.n.l. Múseion, což byla již státní instituce, jejíž učenci měli pravidelný plat. Byly pro ni objednávány přístroje neslý­chané přesnosti (a také ceny), založena botanická a zoologická zahrada a zejména knihovna, ja­kou starověk dosud neznal. V dobách rozkvětu obsahovala tato knihovna na 700 000 svazků rukopisů, které Ptolemaiovci kupovali v Řecku a v dosahu své moci vyvlastňovali, přičemž původním majitelům dávali zhotovovat kopie. Zničení této knihovny v několika eta­pách patří k největším kulturním ztrátám lidstva vůbec. Vojevůdce Amru nakonec její zbytky spálil pod kotli, ve kterých se ohřívala voda pro rituální lázeň, s takovýmto odůvodněním: "Obsahují-li tyto knihy to, co Korán, jsou zbytečné. Obsahují-li něco jiného, jsou špatné."

Roku 30 př.n.l. byl Egypt začleněn do římské říše jako císařská provincie a spravován prokon­suly se sídlem v Alexandrii. V té době již v Judsku z milosti Římanů vládl Héródés Veliký, za jehož vlády nabyl Jeruzalém vzhledu řecko-římského města. Tehdejší helenizace Judska vyústila ve studijní cesty židovských mudrců do staroegyptské Alexandrie, největšího stře­diska starověké vědy. Zde se také židovští mudrci obeznámili s mezopotamskou astrono­mií, která se v tehdejších dobách ještě prolínala s astrologií. Mezopotámci jako první defino­vali dvanáct zvířetníkových souhvězdí, jimž přisoudili dvanáct

měsíců svého kalendáře. Je­jich záznamy o astronomických jevech vedly k objevu periody slunečních a měsíčních za­tmění, kterou Řekové nazvali sáros (pod tímto názvem vešla i do naší astronomie).

Jejich pozornosti neunikl ani zajímavý astronomický a astrologicky výjimečný úkaz z roku 7 př.n.l.: konjukce, tedy těsné setkání Jupitera se Saturnem. Planety se tehdy setkaly celkem třikrát - 29. května, 30. září a 5. prosince (podle našeho současného kalendáře). Ke trojnásob­nému setkání planety králů (Jupiter) s židovskou planetou (Saturn) dochází jednou za 139 let, ale v souhvězdí Ryb, znamení odpovídajícímu Palestině, pouze jednou za 900 let. Na­víc tehdy získaly obě planety mimořádnou jasnost při společném východě na úsvitu: Sa­turn se stal osmatřicetkrát zářivějším než okolní hvězdy, přičemž Jupiter, planeta králů, zářil ještě třináctkrát silněji než Saturn. A tak je zde astrologický výklad výjimečného jevu nasnadě : na­rodí se židovský král, dlouho očekávaný spasitel, mesiáš (doporučuji shlédnout závěr Interview Z1, host: Jiří Grygar, 22. 12. 2009). Nechci být nikterak zlomyslný, ale vtírá se zde ještě otázka, zda tři těsná setkání Jupitera se Saturnem nebyla ve skutečnosti předobrazem onoho legendárního putování tří králů...

Bez tohoto výkladu trojnásobné konjukce Jupitera se Saturnem by nevznikla ani křesťanská legenda o ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, potažmo tedy ani náš druhý významný církevní svátek - Velikonoce. Nejvyšší rada (viz biblické texty) totiž vyžadovala od místodrži­tele Piláta coby představitele a vykonavatele římské moci popravu "samozvaného krále" Je­žíše, neboť podle již zmíněného výkladu trojnásobné konjukce Jupitera se Saturnem byl v tehdejší Palestině titul mesiášský jednoznačně spojen s titulem královským. A tak Pilátovi nezbylo než židovské radě vyhovět. Ovšem i popravu Ježíše by bylo  možné, s přihlédnutím k astronomickým jevům, datovat. Nejspíše podle zatmění Slunce z roku 29 našeho letopočtu, ke kterému došlo 24.listopadu podle kalendáře juliánského, tedy 7. prosince podle našeho kalendáře současného. To by pak Ježíš nemusel být popraven zrovna o svátku velikonočním (Pesach), ale například v době, kdy židovská obec slavila na území starověké Palestiny svátek novoroční. Ale to by byl pane zmatek, slavit Velikonoce na Silvestra, že ?

Tento můj poslední článek ve starém roce nechápejte, prosím, jako útok na  křesťanské tradice,  ale jen jako podnět k malému zamyšlení. Ostatně,  je pouhou re­akcí na řadu článků z tisku a také blogů, které se v minulých dnech ve sdělovacích prostředcích vyrojily. Jinak přeji - všem lidem dobré vůle -  šťastný a veselý ! A všem mým čtenářům i sobě přeji, abychom se zde znovu v tom novém roce v plném počtu a ve zdraví  opět všichni sešli. Váš (pouhý bloger) Karel Wágner, příleži­tostný publicista.