Antikapitalismus opovrhuje obyčejným člověkem

Antikapitalisté různých ideologických směrů se rádi zaštiťují zájmy obyčejných lidí. Nejsilněji přítomná je tato tendence u socialistů a komunistů. Tváří se, jak chrání běžného, obyčejného člověka před zvůlí zlého kapitalisty, který se přiživuje na jejich práci.  

Jejich postoj vychází z idee, že obyčejný člověk neumí řídit svůj vlastní život. Stává se bezbrannou obětí zvůle kapitalistů, kteří ho využívají a vykořisťují. Obyčejný člověk neví, co chce, proto je třeba ho chránit před ním samotným. Jeho mozek je vymyt reklamou, takže kupuje co nepotřebuje a co potřebuje, to ignoruje. Jeho žebříček hodnot, který upřednostní krabičku cigaret před intelektuální filmovou hříčkou, je barbarský, proto je potřeba vzít mu peníze, které by utratil za cigarety a poskytnou je filmařům, kteří mají lepší vkus. Zlé, hnusné korporace jím manipulují jako loutkou, takže chodí jíst do nekulturního fastfoodu, místo do vegetariánské restaurace.

Tyto postoje mají jedno společné. Opovrhují obyčejným člověkem, opovrhují řadovým spotřebitelem. Předpokládají, že ten není dost inteligentní, aby sám poznal své skutečné potřeby. Není dost inteligentní, aby se ubránil manipulaci. Není dost inteligentní, aby se dokázal vyhnout špatnému zaměstnavateli.

Vtipné je, že řada antikapitalistů pak dodává, že titíž občané by měli rozhodovat prostřednictvím přímé demokracie a referend. Tedy (z jejich pohledu) nesvéprávná lůza, nehodná řídit svůj vlastní život, má řídit stát? Velmi ironické.

Jaký rozdíl oproti kapitalismu. Zaměstnanec je zde vnímán jako suverénní obchodní partner, který má, stejně jako jeho zaměstnavatel, právo prosazovat své zájmy. Jejich pozice je rovnoprávná, oba mohou odmítnou spolupráci, pokud se jim nevyplatí. Ve své roli spotřebitele je běžný občan skutečným pánem, je jenom na něm, co si koupí a co ne. Pokud spotřebitelé řeknou „ne“ nápadu kapitalisty, ten se dostává do ztráty. Jeho vlastní názor, pocit, estetické cítění zde nehraje roli. Rozhodují jeho spoluobčané svými preferencemi, nikoli subjektivní názor úředníka.

Proto je nesmysl tvrdit, že liberálové automaticky stojí na straně současných miliardářů. Zájmem nejbohatších je, aby zůstal zachován současný stav. V zájmu většiny občanů je, aby se tak nemohlo stát jiným způsobem, než že současní kapitalisté budou dále nabízet ty nejžádanější služby. Pokud je jejich pozice hájena zásahem státního aparátu (lhostejno zda prostřednictvím cel, dotací, subvencí, licenční politiky omezující konkurenci či čehokoli jiného), je to vždy ve prospěch určité zájmové skupiny nejbohatších a v neprospěch řadových občanů. Konečný bod sbližování státu a kapitálu, tedy socialismus, je pak jenom v zájmu budoucí aristokracie – politiků a úředníků.

Antikapitalismus v sobě obsahuje aristokratické opovržení obchodem. Z tohoto pohledu je práce za peníze něčím ponižujícím, něčím pro nižší kasty. Antikapitalista by sám sebe nejraději viděl v pozici aristokrata, ba diktátora, který bude určovat co je dobré a co je špatné pro všechny. Liberál ve svém spoluobčanu vidí rovnocenného partnera, který sám ví, co je pro něj dobré.

Až vám příště bude nějaký politik či aktivista slibovat, že se o vás postará a ochrání vás před vlastní hloupostí, pamatujte si, znamená to: Opovrhuji vámi!