Může hudba bořit zdi?

Bruce Springsteen zahrál ve Východním Berlíně a zeď se rozpadla. Jistě, tak jednoduché to bohužel nebylo, jeden z důležitých detailů roku 1988 to ale byl.

Dnešní ráno jsem začínal tradičně s kávou a hudbou. Poslouchal jsem koncert Bruce Springsteena z Východního Berlína v roce 1988. V jednu chvíli mě ovládla představa, jak velkolepé to muselo pro davy před pódiem být. Vidět a poslouchat v režimem sešněrovaném NDR výrazného amerického interpreta se často nedalo.

Vládnoucí garnitury komunistických režimů se už nacházely v těžkých krizích. Cenzurou tedy příprava koncertu slavného Američana, zřejmě jako jeden z ústupků, kterým chtěli vytvořit iluzi svobody. Moc obezřetně se ale cenzoři nezachovali. Nechat hrát v NDR zpěváka, jehož velkým hitem je Born in the USA? Píseň, kterou chtěl použít v prezidentské kampani i Ronald Reagan. (Ačkoli píseň je k některým aspektů politiky USA ve skutečnosti poměrně kritická. Ale, refrén je prostě notoricky známý.)
 

Čtyři hodiny trvající koncert koncert si vyslechlo na 300 000 tisíc lidí. Jeden z nich ho nazval „hřebíčkem do rakve režimu“. Highlightem koncertu bylo Springsteenovo prohlášení v originále znějící :"I'm not here for any government. I've come to play rock'n'roll for you in the hope that one day all the barriers will be torn down," načež zahrál původně Dylanův song Chimes of freedom. Ačkoli jen hodně těžko můžeme Springsteena považovat za (velkého) pravičáka, právě on pomohl mladým obyvatelům NDR k rozhodnutí, že komunismus opravdu není správná cesta.