Agenti StB mezi námi

Nedávno jsme si připomínali oběti komunistického režimu. Nedlouho poté vysoudil Andrej Babiš „křišťálovou čistotu“ svému spisu navzdory.  

Nejde mi především o Andreje Babiše, spíše o jeho soudní spor obecně. Rozsudek vyvolává určité otázky. Může být vůbec agent StB zapsán na seznamech spolupracovníků oprávněně? Pokud k tomu stačí výpověď jeho řídících agentů, je poměrně obtížné takovému agentovi něco dokázat. Zvláště když nemáte do kapsy hluboko, můžete s výpovědí svého bývalého šéfa efektivně manipulovat. Spisy jsou, pokud vůbec jsou, bohužel neúplné – skartované nebo jinak poničené samotnými StBáky (dnes zřejmě morálními autoritami). Obávám se, že takového stavu chtěli agenti, rozvědčíci a další ochránci socialismu dosáhnout. S hořkostí musím uznat, že se jim to do jisté míry povedlo. Dnes se mohou šéfovat ministerstvům nebo třeba jako starostové odhalovat poklesky Ferninada Peroutky.
Komunismus si představuji jako dědičnou chorobu, kterou naše demokracie získala od předchozího komunistického režimu. Léčba je a ještě bude dlouhá a obtížná. Bohužel pacient se léčbě vyhýbá a na ozdravnou kůru zapomíná, což ji dělá ještě obtížnější.
 

Nakonec zjistíme, že v StB nebyl nikdo. Kam všichni ti agenti zmizeli?