Prodávat, rozdávat a brát z cizího je tak snadné

O většině toho se veřejnost ani nedozví. A novináři, hlídací psi demokracie? Mají spoustu práce sledovat ty skandály ve vrcholné politice. A co doslova miliardy, které skončily kdesi z pochybných důvodů?

Československý zlatý poklad vznikal od nuly, od roku 1918. Vznikal obdobným, neřkuli stejným způsobem, jako v případě Národního divadla. Tedy lidovou sbírkou. Mlhavě se píše, že část zlata předala nově vzniklé Československé republice prý Rakouská národní banka. Pokud tomu tak bylo, šlo o nepatrné množství, které v říjnu 1918 bylo víceméně náhodou v pražské filiálce Rakouské národní banky. Opak je pravdou. ČSR za bývalou monarchii dobrovolně splácela válečné půjčky, aniž ji k tomu mezinárodní smlouvy zavazovaly.

Lze připustit, že určité množství zlata přivezli i legionáři z Ruska. Účetní doklady Legiobanky uvádějí přesně 69 445 zlatých rublů a 3010 zlatých amerických dolarů. To také nestálo za řeč.

Hlavním zdrojem zlatého pokladu ČSR bylo dobré hospodaření republiky a velký export cukru. Poklad v Národní bance československé rychle narůstal: 1925 je deponováno 41 tun zlata, v roce 1930 již 69 tun, 1935 necelých 100 tun. V roce 1938 stát disponoval 112 tunami zlata, a v době Mnichova 94,771 tuny.

V době před Mnichovem měla naše země, tedy Československo v různých trezorech doma i v zahraničí uloženo více než 94 tun měnového zlata. 14 tun jsme ztratili po záboru pohraničí, dalších více než 6 tun odvezli němečtí okupanti po příchodu do Prahy v létech 1939 a 1940, včetně velmi vzácné numismatické sbírky zlatých mincí. Přes 26 tun si vzali Britové za to, že naši vojáci bojovali i za Velkou Británii, tedy jako kompenzaci za výstroj a výzbroj našich vojáků a letců na Západě.

Jistou satisfakcí za zradu Angličanů v souvislosti s Mnichovem a zašantročením československého zlata mohou být Churchillova slova: “Nevím, jak se věci dále vyvinou a nemohu ani říci, zdali Velká Británie půjde kvůli Československu do války. Ale jsem si docela jist, že mír, který budeme uzavírat, se nebude uzavírat bez Československa. Slibuji, že pokud budu živ, budu pracovat, abych odčinil ten hrozný zločin, kterého jsme se dopustili na vaší zemi.“ Tato slova zazněla směrem k prezidentu Edvardu Benešovi.

Navzdory slovům Winstona Churchilla, Velká Británie účtovala vládě Československa každou pušku, každou uniformu, každé ponožky, baťoh, zkrátka museli jsme zaplatit Anglii zlatem veškerou výzbroj i výstroj československých vojáků, a to i těch, kteří jako letci zachraňovali Velkou Británii. A co je ještě více zarážející, že jsme museli zlatem platit i za ty vojáky, kteří za Anglii padli.

Také se to dá interpretovat tak, že jsme zaplatili dvakrát. Poprvé rozdělením republiky a ztrátou velké části území, protože nás Británie včele s Chamberlainem „hodila přes plot“ v domnění, že jim se nemůže nic stát. A podruhé, když jsme byli přinuceni podílet se na jejich válečných výlohách.

Jinak, Anglie nás zradila a pak okradla. Byl to opravdu “dobrej” spojenec, A že politika je svinstvo a spojenci nás zaprodali hned dvakrát, dokazuje rozdělení sfér vlivu, které bylo dohodnuto už na Jaltské konferenci.

Důležitým poznatkem je i fakt, že na základě Postupimské dohody nám mělo Německo zaplatit válečné reparace, které jsme však do dnešního dne nedostali, (a asi už nikdy nedostaneme), ač válečné reparace jsou nepromlčitelné!                                                                           

Při rozdělení Československa bylo v sejfech Státní banky 102 tuny zlata, při čemž Česká republika získala 63,289 tun zlata a Slovenská republika 39,137 tun zlata.

V době, kdy na celém světě zlato získávalo na hodnotě a prakticky všechny státy zlato nakupovaly jako trvalou peněžní hodnotu. V té době se Česká Republika zlata zbavila prodejem! Zlato bylo prodáno ve dvou etapách v září 1998. V první fázi šlo o 31 tun zlata, a toto zlato jsme vyměnili drtivou většinu našeho zlatého pokladu, na který se skládaly celé generace za dluhopisy s Německem!

Podle studie britského historika Martina M. Browna (Central Europe Review) nakoupila ČNB za poslední své zlaté rezervy obligace EU... na základě spolehlivé rady od Světové banky...

A to se stalo v době, kdy byl guvernérem České národní banky Josef Tošovský. Mince jsme vyvezli do Švýcarska a prodali za dumpingovou cenu.

Tiskové zprávy ČNB, kde tuto transakci oznamují jsou zde: ta z února zde , a ta ze září zde

Londýnská burza určuje aktuální cenu zlata, kterou respektuje celý svět. Proto se váha zlata udává v trojskych uncich. 1 trojská unce = 1/12 trojské libry = 31,1034768 gramů.

V roce 1998 při prodeji mělo hodnotu zlato pod 10.000,- Kč za trojskou unci

21.3.2011. je jedna trojská unce zlata za 24.609,56 Kč

Stávající stav:

USA
Německo
MMF
Francie
Itálie
Švýcarsko
Nizozemsko	873,6
Japonsko	765,0
Portugalsko	606,8
Slovensko	35,1
	13,7

                             Čísla v této tabulce jsou zaokrouhlena na celé tisíce.

zlato
	63,2	1999	1.687.138.000,-
máme	13,7	2011	3.394.853.000,-	23.253.062.000,-
ztráta			19.858.209.000,-

“Česká veřejnost není ještě zralá na to, aby celou transakci pochopila.” Prohlásil tiskový mluvčí ČNB M. Švehla po uskutečněné transakci.

Nevím zda jsem zralý, nebo ne, ale toto je neuvěřitelná loupež. Prodej zlata provází mlčení. A nebo utěšování, že to bylo v našem vlastním zájmu.

Ti, kteří zlato v krajně nepříhodné době prodali, radí, abychom nebyli sentimentální.