Může být členem vlády (tedy ministrem), řečeno s Cimrmanem "kdokoliv z Poděbrad", nebo jsou závazně předepsány nějaké kvalifikační předpoklady?
Dobrý voják Švejk v tom měl jasno - za kvalifikační předpoklad pro řádného ministra považoval vytrvalost. V rozhovoru s feldkurátem Katzem pronesl o jakémsi Bouškovi z Libně: "Takovej byl vytrvalej, že se moh stát ministrem".
Takže vytrvalost bychom měli a teď o něco vážněji.
Člověk by řekl, že nějaké požadavky na člena vlády bude klást ústava.
V článku 70 se praví, že člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon, což bude v tomto případě zejména zákon o střetu zájmů.
Když se přeneseme více než 15 let zpět, tak si možná někteří vzpomenou na situaci, kdy prezident VK odmítl jmenovat ministrem zdravotnictví Davida Ratha s tím, že ten se nejprve musí vzdát funkce prezidenta České lékařské komory. Tehdejší prezidentův odpor byl dle mého názoru na místě, protože DR by při jednání ministerstva s komorou seděl na obou stranách stolu a šel by si na ruku. Řekl bych, že by to mohli uznat za nesmysl i zarytí odpůrci pana profesora. DR se chvíli cukal, pak se prezidentování komory vzdal a následně byl jmenován ministrem.
Dále ústava o požadavcích na člena vlády nepraví nic. NIC. N I C.
Další požadavky je nutné odvodit z jiných zdrojů.
Předně věk a způsobilost k právnímu jednání. Asi pro nikoho nebude překvapením, že člen vlády by měl být plně způsobilý k právním úkonům, tzn. měl by dosáhnout věku 18 let a zároveň by jeho způsobilost neměla být soudem omezena nebo dokonce odebrána. Půvabnou diskusi na téma, zda by mohl být členem vlády i někdo, kdo se nechal tzv. zplnoletnit, přenechme docentům. Politický provoz zatím stejně nepustil cucáky k lizu, že (i když uvidíme, před branami sice nestojí Hannibal, ale již se blíží Gretoidi).
Pak občanství. Zdá se na první dobrou zcela pochopitelné, že by měl Českou republiku navenek zastupovat někdo s českým občanstvím. Napsaný to není nikde, ale právní kapacity to odvozují třeba od slibu člena vlády, který začíná "Slibuji, že budu zachovávat věrnost České republice". Slibovat, jako cizí státní občan, věrnost jiné zemi je přece jenom divné, není-liž pravda?
V tomto punktu se nám v historii nezadařilo dokonce dvakrát. Martin Štěpánek byl v době jmenování ministrem kultury držitelem jen a pouze německého občanství, neboť českého byl po své emigraci zbaven. Ministr dopravy Gustáv Slamečka byl původem Slovák. Dlužno říci, že oba dva "provinilci" si české občanství pořídili ještě v průběhu ministrování a tak tento nedostatek zhojili.
Dvojí občanství, z nichž jedno je české, nevadí (Egon Lánský byl také Švéd a Karel Schwarzenberg je krom jiného Švýcar).
Být navržen. Dle čl. 68 ústavy jmenuje prezident na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády. Aby se někdo mohl stát ministrem, tak musí být nejprve navržen předsedou vlády, jinak to nejde.
Takže to máme:
- věk a způsobilost k právnímu jednání
- bez střetu zájmů
- občanství (i když jak vidno to nikomu moc žíly netrhá)
- známost s premiérem
a pak tu Švejkovu vytrvalost.
To je fšechno.
Formální vzdělání, odbornost, praxe, znalost svahilštiny, čisté spodní prádlo, IQ nad 85 - nic z toho žádný zákon nevyžaduje. Sice se zdá, že by to zdravý rozum vyžadovat měl, ale je to zcela na úvaze účastníků politického provozu.
Nejedná se o podmínky právní, ale politické, které jsou aplikovány ad hoc podle toho, kdo s kým je nebo není kámoš nebo kdo na někoho něco ví.
Tak např. ministr Urban blahé paměti byl přezkušován ze znalosti cizích jazyků. Této pocty se ale už nedostalo ministryni Schillerové, která díky nedostatečné znalosti angličtiny moc nejezdí na jednání ministrů financí EU a tak oslabuje naši pozici.
Takže když se sejdeme my, hoši co spolu mluvíme, může být ministrem obrany klidně absolvent Frunzeho vojenské akademie v Moskvě (se zdůvodněním, že má tu nejvyšší kvalifikaci, takže je odborník) nebo taky nějaká hodná teta, která bude řešit střih uniforem pro těhotné vojačky (se zdůvodněním, že sice odbornost nemá, ale je manažerka a na ministerstvu jsou odborníci, kteří jí poradí).
Haj hou.
