Žaloba na T-Mobil, pokračování 20

Jednoduchý spor, který naše justice není schopna vyřešit, je popsán na „dokumentytmobil.wz.cz“. Počal v roce 2010. Požádal jsem soud, aby rozhodl, zda v prolongované smlouvě s telefonním operátorem lze měnit smluvní podmínky. Soudkyně rozhodla, že spor má opět řešit ČTÚ, u kterého jsem se domáhal rozhodnutí nejprve. 

Operátor (prostřednictvím právního zástupce) navrhl zamítnout žalobu, protože jsem „neprojevil naléhavý právní zájem“. Soudkyně rozhodla, že spor má opět řešit ČTÚ. V odvolání jsem prohlásil, že beru na vědomí rozhodnutí soudkyně, ale požaduji, aby rozhodl jiný soudce (II. stupně). Městský soud nerespektoval mé rozhodnutí (i když mám právo činit, co mi zákon nezakazuje) a znovu jí nařídil, aby spor rozhodla. Na jednání jsem soudkyni sdělil, že není mou zákonnou soudkyní (písemně jsem se jí v odvolání zřekl) a jednání odmítám. Nadřízený soud jinými třemi soudci vydal stejné rozhodnutí, jako v prvním případě. Opět neuvedl, který odstavec zákona přikazuje, aby spor byl vrácen soudu I. stupně. Neuvedl, proč se občan nemůže zříci soudce, který již jednou rozhodl. Soudkyně pak vydala rozhodnutí, ve kterém nařídila nové jednání u soudu I. stupně. Takovému rozhodnutí jsem se nepodřídil, a podal jsem návrh na rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu. V něm jsem požadoval, aby nařídil Městskému soudu rozhodnout primární soud. Ten to odmítl s odůvodněním, že takovou pravomoc nemá.

Dne 10. dubna 2013 jsem obdržel druhé rozhodnutí soudkyně I. stupně. V něm rozhodla, že spor skončil mimosoudní dohodou. Nárok na vyrovnání mých přeplatků neuznala, neuznala nárok na zaplacení jednání před ČTÚ. Podal jsem odvolání. Argumentuji tím, že v prolongované smlouvě dohodnuté podmínky nelze měnit. Operátor ukončil vymáhání plnění smlouvy pod tíhou nepřímého důkazu.

Odvolací soud rozhodl (22. října 2013, ale do datové schránky mi bylo rozhodnutí doručeno 6. prosince 2013.), že spor má opět řešit ČTÚ. O důkazu opaku se nezmínil. Čili potvrdil první rozhodnutí soudkyně (které bylo předcházejícím rozhodnutím odvolacím soudem zrušeno).

Podal jsem dovolání ke Správnímu soudu (při Krajském soudu v Praze). Soudkyně I. stupně mi vyměřila doplňující soudní poplatek 2000 Kč (zaplatit do tří dnů). Obratem jsem jej zaplatil. Soudkyně I. stupně po mně následně žádala, abych do tří dnů uvedl svého zástupce (jako je tomu u dovolání k Nejvyššímu soudu). To jsem neučinil, protože jsem se obracel na Správní soud.

Soudkyně bez mého vědomí zaslala soudní spis Nejvyšším soudu v Brně. Ten rozhodl, že „nejsem občan s právnickým vzděláním“, a proto nemám právo se na NS obracet. Podal jsem stížnost předsedovi Obvodního soudu P4, protože jsem se na Nejvyšší soud neobracel. Zástupkyně předsedy OS P4 mi sdělila, že řízení bylo zastaveno (a postoupeno opět ČTÚ). Připomínám, že již jednou Městský soud rozhodl, že má rozhodnout soudkyně I. stupně. Zaplatil jsem soudu poplatky za to, aby znovu potvrdil to, co už jednou zrušil.

Podal jsem stížnost předsedovi Městského soudu v Praze. Předseda mi sdělil, že postup soudu byl správný.

Podal jsem žalobu, aby mi stát zaplatil částku, kterou jsem zaplatil jednak operátorovi, náklady u ČTÚ a soudní poplatky zaplacené soudu.

 Požadovat po soudech, aby postupovaly v souladu se zněním Ústavy a Listiny práv je sice možné, ale soudy takové požadavky arogantně odmítají. V žádném rozhodnutí soudů II. stupně jsem nenalezl odkaz, o který odstavec zákona svá rozhodnutí opírá (který odstavec nařizuje vrátit spor soudu I. stupně).

Soudy byly primárně zřízeny k ochraně práv občanů. Tak to platilo za Rakouska. Nyní si soudci z občanů dělají občany druhé kategorie, kteří jim do rozhodování nemají co mluvit. Otázky spravedlivých rozhodnutí vidí pokřivenou logikou soudních postupů, která byla praktikována v totalitním systému.

Termín důkaz opaku je pro soudce cizí slovo. Takhle to zdůvodnil diskutující z řad právnických odborníků (Jarda Chovanec): Důkaz opaku není připuštěn zejména z důvodu právní jistoty, stability právních vztahů či extrémní nákladnosti či nejistoty o spolehlivosti důkazu opaku. Takže občané s právnickým vzděláním pohrdají důkazy, které jsou podložené matematikou a známé jsou staletí.

Nezbývá mi nic jiného, než neustále upozorňovat na nedodržování Ústavy a Listiny práv.