Zákon a soudní řád.

V právním státě je termín „Zákon“ třeba chápat jako hierarchický souhrn všech zákonů matematiky a nejnovějších poznatků ze všech přírodních a lékařských věd. Klíčovou součástí Zákona je Ústava a Listina práv, které stojí nad všemi zákonnými předpisy.

Zákony matematiky platí pro všechny státní útvary, bez ohledu na politické uspořádání společnosti.

Zákon má naše republika pouze jeden a má se měnit pouze s vědeckým poznáním v přírodních a lékařských vědách. Každé zavádění nějakých zákonných předpisů může vést k situaci, kdy bude občan nucen používat služeb občanů s „právnickým vzděláním“. Nevím, jak občanovi pomůže zavedení nového „Občanského zákoníku“, protože ten se jistě nevztahuje na problémy, které nyní v justici jsou. Připadá mi to, jako by povinností lékaře bylo léčit občana z chřipky, když má rakovinný nádor.

Každá nemocnice  má svůj „Nemocniční řád“. Je to z logického důvodu, protože v případě nestandardního postupu léčby se občan může domáhat náhrady případných škod, způsobených nesprávným postupem při léčení.

V justici jsou postupy v soudních procesech popsány pod zákonnými předpisy. Pro soudy obecné platí „Občanský soudní řád“, zákon(ný předpis) číslo 99/1963. Slovo „Občanský“  je zavádějící. Podle tohoto předpisu probíhají i spory mezi institucemi.  V § 362 můžeme najít odstavec: (2) Národní výbory postoupí neprodleně spisy týkající se věcí uvedených v odstavci 1 příslušnému okresnímu soudu. Občan není Národní výbor, ale tento odstavec zřejmě nikomu nevadí.

Pro Ústavní soud platí zákon(ný předpis) o Ústavním soudu číslo 182/1993. Bohužel, soudci všech soudů (včetně Ústavního)  používají předpisy jako skutečný Zákon.

Podmínkou správného chodu justice je, aby zákonné předpisy byly v souladu s Ústavou a Listinou práv. To neplatí ani o jednom z uvedených právních předpisů. V obou předpisech je ignorováno základní právo občana podle článku Listiny: „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné“. Oba předpisy dovolují soudcům zkoumat stupeň vzdělání osoby, která se na soud obrací. To Listina nedovoluje. Jak v Listině, tak v Ústavě je článek: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ Soudci tento článek ignorují. Nerespektují právo občana odmítnout další rozhodování soudce, který již jednou rozhodl. Porušují tím jak Ústavu tak Listinu práv. Nerespektují axiom dvoustupňového soudnictví.

To je příčina, proč některé spory trvají desetiletí. Je to příčinou toho, že rozsudky některých soudců neobstojí před Zákonem.

Viz také blog:    Divná logika soudců Ústavního soudu.