Vážený pane předsedo vlády.

Blahopřeji Vám k této funkci. Doufám, že ji budete vykonávat čestně a s největším úsilím dosáhnout toho, aby se naše republika stala právním státem. Nevím, zda si uvědomujete, že zatím jsme spíše státem, kde vládne soudní mafie.

Takové ohodnocení možná odmítnete, ale případ bývalých poslanců (Tluchoř) je nezpochybnitelným důkazem. Policie bez existence trestného činu (vražda, loupež, sedm milionů v krabici) zadržela skupinu občanů a načas je zbavila základního občanského práva svobody pohybu. Krok policie schválil soud I. stupně. Odvolací soud nerozhodl o propuštění obviněných a vrátil případ soudci I. stupně. Někteří bývalí poslanci se obrátili na Nejvyšší soud. Rozhodnutí tohoto soudu myslící člověk nemůže pochopit. V právním státě pro všechny občany platí presumpce nevinny. Nejvyšší soud měl na vahách spravedlnosti „zbavení základního občanského práva“ a „obvinění z trestného činu“, nedoložené žádným skutkem. Nejvyšší soud rozhodl, že se bude zabývat pouze dvěma bývalými poslanci. Věděl, že ve vazbě je celá skupina. Vydal rozhodnutí, že dva bývalé poslance nelze zbavit základních občanských práv. Srovnejme, kdyby takový postup byl používán třeba v lékařství. Pacient je s konkrétní diagnosou odeslán do nemocnice. Doktoři nepotvrdí diagnosu, pacienta odmítnou léčit a vrátí ho odesílajícímu lékaři. Pacient zemře z úplně jiných příčin. Nepochybně by se lékaři dostali do pozice, kdy svou nečinností zavinili smrt pacienta a dopustili se trestného činu. Soudci Nejvyššího soudu jednali přesně stejným způsobem. Jejich povinností bylo vyjádřit se k obvinění celé skupiny. Škoda, kterou bude muset stát hradit bezúhonným občanům, je soudcům lhostejná. Nesoudili práva občanů, ale posuzovali právní kroky podřízených soudů. Za takovou činnost nejsou soudci placeni.

Několikrát jsem vašeho předchůdce i bývalé poslance upozorňoval na tuto situaci. Soudci nesoudí podle práva, ale podle Občanského soudního řádu (č.: 99/1963 sb). Tento zákonný předpis byl vytvořen pro potřeby bývalého státu. Jeho odstavce jsou v rozporu s Ústavou i Listinou práv. Bohužel, soudcům a „občanům s právnickým vzděláním“ velmi vyhovuje. Stát se pro ně stává bohatým zdrojem příjmů. Občan může mít jenom blbou náladu.

Jako předseda vlády máte příležitost přinutit soudce, aby postupovali přesně podle litery Ústavy. Stačí, když parlament přijme definici Zákona, která jednoznačně stanoví hierarchickou strukturu zákonných předpisů. Navrhuji znění: Zákon České republiky tvoří hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, nejnovějších poznatků věd přírodních a lékařských, Ústava, Listina práv a svobod, zákonná ustanovení vydaná zákonodárným sborem (sbírka zákonů), předpisy a vyhlášky vydané zmocněnými institucemi. Přijetí takové definice nezatíží republiku žádnými finančními náklady. Soudcům se odebere možnost nerespektovat práva občanů před Zákonem. Z hierarchie plyne, že žádný soudce nemá právo zabývat se vzděláním občana, který se na soud obrací, protože Listina práv je nadřazena všem zákonným předpisům. Odvolání by soudili konkrétní soudci, kteří by se v rozhodnutích nemohli skrývat za senát. U dovolacích soudů by se měly ustavovat příležitostné poroty (složené ze soudce a zástupců všech stran sporu), které by řešily dovolání. Obvyklé spory o dvě různá práva (lékař pohotovosti a rodička) nelze řešit obecně, a už vůbec takové spory nepatří Ústavnímu soudu. Soudní pře by se podstatně zkrátily a nedocházelo by k rozsudkům, které jsou zjevně v rozporu se zdravým rozumem.

Domnívám se, že přijetí takové definice by bylo nejlepším krokem v boji proti korupci.

Ing. Karel Januška

Roztoky 11.3.2014