Ústava a úpravy platů soudců.

Ústava a Listina práv jsou pro některé soudce cárem papíru. Pod termínem Zákon je třeba chápat toto hierarchické uspořádání.

Na vrcholu jsou všechny zákony matematiky, protože jsou nevyvratitelné. Na nižší úrovni jsou nejnovější poznatky všech přírodních a lékařských věd. Tyto poznatky se občas mění s tím, jak probíhá poznání (slunce se netočí kolem země, homosexualita není nemoc).  Na další úrovni je Ústava a Listina práv a svobod. Další úrovní je Sbírka zákonů, které byly přijaty zákonodárným sborem. Nejnižší úrovní jsou předpisy institucí, které jsou zmocněné Zákonem předpisy vydávat.

Nepředpokládá se, že soudce zná všechny vyjmenované skutečnosti. Je-li na pochybách, má možnost požádat odborníka o znalecký posudek.

Důležité jsou podmínky, podle kterých jsou soudci povinni rozhodovat. V právním státě může soudce vynášet taková rozhodnutí, která mu předepisuje Zákon. Soudce má povinnost dodržovat uvedenou hierarchii a rozhodnout podle ustanovení vyššího předpisu. Nenalezne-li odstavec zákonných předpisů, rozhoduje podle svého nejlepšího vědomí (znalostí) a svědomí (soudcovské cti).

Je samozřejmostí, že soudce musí ctít práva svéprávných občanů. V právním státě může občan činit vše, co mu Zákon nezakazuje. Je samozřejmé, že soudce musí ctít nezávislost moci soudní a výkonné.

Při respektování uvedených předpokladů je zřejmé, že republika má pouze jeden Zákon.

Může mi některý soudce vysvětlit, jak je možné, že zkoumá stupeň vzdělání občana, který se na soud obrací? Listina práv a svobod to jednoznačně vylučuje. Důkaz je v článku 1. Listiny práv: Před zákonem jsou si svéprávní občané rovni. To, že totalitní „Občanský soudní řád“ tuto rovnost zrušil (a učinil některé občany rovnější mezi rovnými), neomlouvá současné soudce. Je nesporné, že na vině jsou i zákonodárci. Tyto nesmysly  měly být již dávno ze zákonných předpisů odstraněny. Bohužel právní vědomí nejen občanů, ale i zákonodárců je na nevysoké úrovni.

Nejhorším pokleskem je respektování totalitního pojetí soudcovské pravomoci. Do Občanského soudního řádu  byl vložen odstavec, který dovoluje soudci vyššího soudu vrátit  spor soudci, který již jednou rozhodl. Ústava nic takového nedovoluje. Soudce může rozhodnout pouze jednou, podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Každý soudce, který jedná o výši svého platu nebo o platu jiného soudce porušuje Ústavu.  Ústava to definuje přesně. Nestrannost soudce nesmí nikdo ohrožovat. Jestliže některý soudce (bez ohledu na které úrovni) se odhodlal k nějakému výroku stran výše platu jiného soudce, porušil svou nestrannost. Také zasáhl  do moci výkonné, což může jen v předepsaných případech. Porušil nezávislost mezi mocí výkonnou a soudní. Žádný zákon nenařizuje soudci, aby jednal o výši platu jiných soudců.

Ministr spravedlnosti by neměl strašit  soudní mocí. Ta platí pouze v mezích Zákona. Pochybuji, že existuje zákon, který přikazuje upravovat soudcovské platy. To jen soudcovská loby prostřednictvím Ústavního soudu vydává rozhodnutí, která před Zákonem neobstojí. Ústavní soud nemá právo zasahovat  do moci výkonné. Není to třetí komora parlamentu.

Soudci se iniciativně chápou všech případů, kdy mohou zasahovat do moci výkonné. Rád bych si přečetl zákon, který nařizuje soudci zrušit nařízení ministra o odvolání státního zástupce, nebo  zrušit rozhodnutí prezidenta o odvolání předsedy Nejvyššího soudu.