Úspory v resortu Ministerstva spravedlnosti.

V otevřeném dopisu upozorňuji předsedu vlády na spojitost mezi mrháním státních prostředků  s nedodržováním Zákona. 

Vážený pane předsedo vlády.

Nedodržování Zákona a základních principů právního státu vede nejen ke ztrátě morálního kreditu vlády, ale také k nemalým hospodářským ztrátám. Zákon je třeba chápat jako hierarchické uspořádání všech zákonů matematiky, všech nejnovějších poznatků přírodních a lékařských věd, Ústavy České republiky, Listiny práv a svobod a všech zákonných předpisů vydaných zákonodárným sborem (sbírku zákonů), nebo oprávněnou institucí. Česká republika má pouze jeden Zákon.

Listina práv stanovuje, že svéprávní občané jsou si ve svých právech rovni. V Občanském soudním řádu to neplatí. Občan bez „právnického vzdělání“ je nucen k některým úkonům použít služeb jiných občanů s tímto vzděláním. Ale takových služeb je nucen použít i stát, jestliže mu to tento zákonný předpis nařizuje. Třeba k podání Ústavnímu soudu musí občan použít služeb advokáta. Je-li občan nesolventní, službu advokáta zaplatí stát. Vlastní řízení zase zaplatí stát formou mzdy ústavního soudce. Mezičlánek advokáta je úplně zbytečný, přináší jen větší finanční náklady státu (nebo občana) na řešení případu. Navíc je to v rozporu s Listinou práv, protože je porušován princip rovnosti svéprávných občanů před zákonem. Podle Listiny soudci nemají právo zjišťovat vzdělání svéprávných občanů, kteří se na soud obrací. To se, bohužel, děje neustále.

Největších úspor by se dalo dosáhnout tím, kdyby vyšší soudy dodržovaly nejen literu Ústavy, ale také hlavní povinnosti soudu, tj. vyvracet nebo potvrzovat důkazy, které strany předložily. Ústava jednoznačně definuje, jak má každý soudce svou funkci vykonávat. Čl. 82. Ústavy praví: Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Ve svém soudcovském slibu každý soudce slíbil, že svou funkci bude vykonávat podle svého nejlepšího vědomí (znalostí) a svědomí (soudcovské zodpovědnosti). Z toho jednoznačně plyne, že každý soudce může konkrétní spor rozhodnout pouze jednou. Ani soudce odvolacího soudu nemá právo ohrožovat nezávislé rozhodnutí soudce nižšího soudu a k problému se může vyjádřit také pouze jednou. V jeho pravomoci je rozhodnutí soudce nižšího soudu  změnit. Ale v žádném případě nemá pravomoc nutit soudce nižšího soudu, aby rozhodl podle jeho „závazného právního názoru“. A protože naše soudnictví je dvoustupňové, tím u odvolacích soudů musí spor končit a nemůže trvat desetiletí. Jestliže některá strana podá dovolání (mimořádný opravný prostředek), musí spor řešit senát. V současnosti je senát ustanovován ze soudců. Protože někdy jde o problémy velmi speciální, měl by být senát ustanovován alespoň ze tří osob: soudce, odborníka z laické veřejnosti a advokáta. Takový senát by měl rozhodnout jednomyslně, protože pravdivý výrok nelze odvodit z většinového názoru. V každém případě se rozhodnutí senátu musí řídit stejnými principy jako rozhodnutí soudce. Musí potvrdit nebo vyvrátit každý předložený důkaz a uvést, podle kterého Zákona senát rozhodl.

Termín „závazný právní názor“ (podle kterého někdy vyšší soud vrací spor soudu nižšímu) nepatří do zákonných předpisů. Synonymem pro názor je teorie, domněnka. Čili skutečnost, kterou je třeba ověřit. Uvědomme si, k čemu může dojít, jestliže připustíme názor, že některá lidská rasa je nadřazená jiné rase. V totalitním systému za nesouhlas s právním názorem, že dělnická třída zvítězí na celém světě, posílali soudci občany do uranových dolů. 

Nerespektování Zákona a základních povinností soudu vede ke kuriózním situacím. Z triviální kauzy, kterou jsem soudu podal 11. července 2011 se stává neřešitelný případ. Soudkyně I. stupně rozhodla, že spor má řešit opět ČTÚ, u kterého byl spor řešen před podáním žaloby. V odvolání jsem soudkyni z dalšího jednání vyloučil tím, že jsem písemně prohlásil, že nechci, aby mne nadále soudila (protože v právním státě může činit občan vše, co mu zákon nezakazuje). Městský soud (jako soud II. stupně) se nezabýval důkazem předloženým v žalobě, ani skutečností, že jsem se právoplatně zřekl soudkyně I. stupně a  bez uvedení odstavců zákona podle kterých rozhodoval, vrátil spor téže soudkyni.  Na jednání u soudu I. stupně jsem trval na tom, aby rozhodl Městský soud. Soudkyně vrátila spor zpět Městskému soudu, ale ten v jiném složení soudců vydal identické rozhodnutí. Protože máme Nejvyšší správní soud, došel jsem k závěru, že tento úřad je určen k tomu, aby takové případy řešil. Žádný zákonný předpis mi nezakazuje obrátit se na NSS. Po tomto soudu jsem požadoval, aby přikázal Městskému soudu rozhodnout primární spor. Bohužel jsem neuspěl. Nejvyšší správní soud došel k závěru, že nemá pravomoc přezkoumávat a rušit rozhodnutí soudů ve věcech civilního soudnictví či jim cokoliv „přikazovat“. (Pochybuji, že NSS rozhoduje ve vojenském soudnictví.) Nejvyšší správní soud nepředal mé podání jinému soudu, který takovou pravomoc má. Čili mé podezření z nezákonného rozhodnutí Městského soudu nemůže vyřešit žádná soudní instituce.

Vážený pane premiére, 24. dubna 2012 jsem Vám a všem zákonodárcům poslal upozornění na nedostatky našeho právního pořádku. Na konkrétním řešení triviálního sporu (zda může platit smlouva, ve které některá ze stran poruší podmínky smlouvy) ukazuji,  jak nemožný je postup soudu. V daném případě hodlá soudkyně, která nerespektuje principy právního státu, vynést své další rozhodnutí. Protože právní vědomí poslanců lze těžko měnit, tak se domnívám, že problém občanských práv by měl vyřešit Ústav státu a práva. Již jednou jsem Vám to navrhoval, ale Vaši podřízení  mi sdělili (dopisem ze dne 12. října 2012), že nemáte pravomoc úkolovat představitele akademické obce. Podle mne to není pravda. Tato instituce by měla posoudit, zda soudci soudů II. stupně postupují zákonným způsobem, když vracejí spor nižšímu soudu. Ústav státu a práva by měl rozhodnout, zda občan má právo odmítnout další rozhodování soudce, který již jednou rozhodl. Oba ministři spravedlnosti ve vaší vládě prostřednictvím svých podřízených mé názory odmítli. Trvali na rigidních formulacích v Občanském soudním řádu. Důkazy, že mé úvahy jsou chybné, neuvedli.

Ing. Karel Januška

Roztoky  dne 25.11.2012

Uvedená problematika je zdokumentována na internetových adresách:

http://dokumentytmobil.wz.cz/  http://soudniprocesus.wz.cz/