Třetí pilíř

Ve spojitosti se svou funkcí žádný soudce nesmí rozhodnout nespravedlivě. Dokud soud nerozhodne, žádný občan nesmí být v právním státě označen za trestně stíhaného. 

Právní stát stojí na třech pilířích. Moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní.

Ideály budování státu jsou nejlépe vyjádřené v preambuli naší platné Ústavy:

... odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, ... ...přijímáme tuto Ústavu České republiky.

Ústavní Článek 2: (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Článek 9:. (5) Poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností.

V právním státě musí soudci rozhodovat podle demokratických pravidel. Tato pravidla jsou známá déle než dva tisíce let. Účastníkem sporu může být občan, stát, nebo jiný subjekt. Každý soud rozhoduje o tom, který účastník sporu má pravdu. Soud je služba za úplatu.  Pokud se účastníci nedohodnou, může mít ve sporu pravdu pouze jedna strana. Soudce si sám nic nesmí přisoudit. Žádný soudce se nesmí zabývat případem, ve kterém je hmotně zainteresován. Co soudce jedné straně sporu odebere (nebo odepře), musí druhé straně přisoudit.

Jestliže ústavní soud jedné straně odebere právo vlastnictví, musí toto právo přisoudit druhé straně. Současně musí zneplatnit zákonné normy nebo postupy, které nespravedlnost způsobily. Pohrdám Ústavním soudem, protože nectí literu a ducha Ústavy. Republika se stala bojištěm mezi advokátními kancelářemi.

Ústava předpokládá ověřené dvoustupňové uspořádání soudů. Rozhodnutí soudce prvního stupně může kontrolovat soudce druhého stupně v případě, když některá strana podá odvolání. Jedno ze dvou rozhodnutí musí být pravdivé (buď soudu prvního, nebo soudu druhého stupně). Výrok soudce musí být pravdivý ke každé straně sporu. To je tisíciletá tradice, ověřená matematikou. Říká se jí důkaz opakem. Na právnických fakultách se mu měli studenti naučit. Podle skutečnosti, která strana podala žalobu, soudce formuluje svůj výrok.

V případě pochybností o rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, rozhodne mimořádný dovolací soud. Někdy nelze porovnat dvě různá práva.

Jestliže soudce jednou rozhodne, již nikdy se nesmí tímto sporem zabývat. Protože každé odvolání lze definovat takto: "Respektuji právní posouzení soudem prvního stupně. Jako občan mám právo činit vše, co mi zákon nezakazuje. Proto se zříkám soudce prvního stupně, a přeji si, aby spor rozhodl soudce druhého stupně."

Soud je placená služba občanům. Není nejmenšího důvodu k tomu, aby soud přání občana ignoroval. Ani Ústava nepřipouští, aby soudce jeden spor řešil dvakrát. Článek 82 (1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Z toho jednoznačně plyne, že nezávisle a nestranně může soudce rozhodnout pouze jednou. Každé další jiné rozhodnutí by bylo závislé na právním názoru třetí osoby.

Ústava nepřipouští, aby soudce změnil žalobní návrh. Tím by se soudní systém stal nepředvídatelný, ve kterém zákony neplatí. Soudce musí žalobu zamítnout, jestliže žalobní návrh není podložený konkrétním činem (skutkovou podstatou).

Místní státní zástupci úkolují zákonodárce. Na to právo nemají. Zákonodárci nerespektují své pravomoce a povinnosti.

Zachovat stávající právní systém si přejí všichni "občané s právnickým vzděláním". Není složité porozumět jejich důvodům.

Hlavní vinu na současném stavu mají poslanci a ministerstvo spravedlnosti. Od sametové revoluce předložilo tisíce zákonů a nařízení, které ve svém důsledku měly dva cíle. Hmotně zajistit politické strany a upevnit moc úředníků s "právnickým vzděláním". Odebrali řešení dopravních přestupků soudům, a činností pověřili úředníky samosprávných celků. ČTÚ přidělili pravomoci v otázkách smluv s operátory. Na občany vypustili hordu exekutorů, cílem kterých je vyždímat dlužníky. Následné snahy pouze trochu omezují jejich činnost. Zavedli spoustu nových a zbytečných povinností v novém "Občanském zákoníku".

Z relativně uspokojivé justice jsme se stali občany, kteří nerozeznají lež od pravdy.

Kdyby soudy pracovaly podle litery Ústavy, nemohlo by docházet k excesům. Moderátoři a reportéři všech sdělovacích prostředků se předvádějí, jak všichni rozumějí zákonům. Že šíří lež jim nedochází. Vyniká v tom Česká televize, v čele s Václavem Moravcem.

Je nezodpovědné, když se v nezákonných soudních postupech bude pokračovat. Občané to s největší pravděpodobností unesou. Ale je škoda, že se k právnímu státu nepřibližujeme, spíš se vzdalujeme.
Politické strany, které získaly v parlamentních volbách největší počet hlasů, by mohly právní systém narovnat. Stačí přinutit soudce, aby respektovali Ústavu a tisícileté zkušenosti lidského poznání.

Sbírku zákonů je třeba upřesnit a soudcům nadefinovat termín „Zákon“. Obsahově by upřesnění mělo zahrnout následující paragrafy:
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
..(1) Zákony přírodních věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
..(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
..(3) nařízení a doporučení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (NATO, EU),
..(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
..(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje zákonný soudce. 
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý občan má nárok na dva zákonné soudce. Soudy na každém stupni mají povinnost vyřešit spor. Nemají pravomoc nutit jiné soudy, aby za ně rozhodovaly.

Vládní většina by se měla vytvořit nad závazkem přijmutí navrhovaných právních úprav.
Domnívám se, že by se mohla objevit taková politická strana, která by si uvedené cíle vložila do svého programu.

ing. Karel Januška