To by se za Rakouska stát nemohlo

Bylo rčení za první republiky, podle sloupce redaktora Steigerwalda z r. 2002. Bohužel, naprosto přesně lze tohoto rčení použít i dnes, když hodnotíme úroveň dnešních soudů. Za Rakouska byla matematika nedílnou součástí zákona. V zákonných předpisech byl odstavec: „Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje“. (§ 270 Reichsgesetzblatt 1849 - 1918, böhmisch). Odstavec vypadá složitě, ale podstata je jednoduchá. Učí se na základních školách. Každý žák musí vědět, že rovnice se nezmění, násobíme-li ji nějakým nenulovým číslem.  V případě důkazu opaku provádíme negaci celého výroku (čili násobíme číslem -1). To, co platí pro rovnici, platí také pro výrok (rozhodnutí soudce).  Výrok může nabývat dvou hodnot. Buď je pravdivý, nebo nepravdivý. Za Rakouska měli soudci předepsáno, že k určení pravdivosti výroku lze použít důkaz opaku. Jestliže soudce rozhodne: „Obviněný se dopustil trestného činu a bude potrestán“ je rozhodně výrok pravdivý, protože opak tohoto výroku je: „Obviněný se nedopustil trestného činu a nebude potrestán“. 

Soudce je ve svých rozhodnutích nezávislý. Nemusí striktně respektovat ani zákony matematiky. Může vynést výrok: „Obviněný se trestného činu dopustil, a nebude potrestán“. Ve svém zdůvodnění mimořádného rozsudku (který odporuje důkazu opaku) musí tuto skutečnost obhájit před svým svědomím, před žalující stranou, a musí si být vědom toho, že odvolací soud jeho rozhodnutí může změnit.

Odstavec o použití důkazu opaku vypustili zákonodárci z předpisů v roce 1963. Vědomě jej nahradili odstavcem, který neobsahuje povinnost soudců respektovat důkaz opaku. Totalitní systém potřeboval takové nástroje, které obhájí rozhodnutí soudu, které je z hlediska moci výkonné potřebné.

Po sametové revoluci soudili soudci, kteří byli systémem vychovaní k tomu, aby upevňovali totalitní systém. Na svých tradičních postupech odmítali cokoliv měnit. Zákonodárný sbor sice učinil Listinu práv a svobod součástí právního systému, ale moc soudní tuto skutečnost vůbec nerespektovala a nadále nerespektuje. Naopak, pracovníci ministerstva (ne)spravedlnosti předkládají poslancům nové zákonné předpisy, které jsou s Listinou práv v rozporu. Je jim lhostejné, že soudci ignorují jeden základní předpoklad právního státu, že každý občan je bezúhonný, dokud soud nerozhodne o jeho vině. Soudci, ve spolupráci s mocí výkonnou, nechali zbavit skupinu občanů svých základních občanských práv, a měsíc je drželi ve vazební věznici. Mezi zadrženými byli dokonce bývalí poslanci. Použít trestní řád bez existence trestného činu (vražda, loupež, sedm milionů v krabici) není pro naši moc soudní a výkonnou žádný problém. Rozsudky, které jsou v rozporu s důkazem opaku, jsou téměř na denním pořádku.

Dokud zákonodárci nepřinutí soudce k tomu, aby respektovali literu Ústavy a Listiny práv, nelze očekávat, že se situace v justici změní.

Případným diskutujícím, kteří se domnívají, že se stále opakuji, se omlouvám. Mají pravdu. Ale téma je závažné pro každého občana.

Úvaha je založena na hodnocení procesů z veřejných zdrojů (případ zadržených poslanců, rozhodnutí soudce Paclíka v kauze K. Got) a z procesů, ve kterých jsem po soudu požadoval rozhodnutí o platnosti uzavřených smluv. Popsáno na http://soudniproces.wz.cz/, http://soudniprocesb.wz.cz/, http://soudniprocesb2.wz.cz/, http://soudniprocesus.wz.cz/, http://soudniprocesus.wz.cz/, http://dokumentytmobil.wz.cz/.