Soudy podle práva nebo podle přání prezidenta?

Úvaha nad současnou situací v naší republice. Soudy nerozhodují podle zákona, ale podle výkladu zákona „občany s právnickým vzděláním“.

Obecný soud rozhodoval, zda Miloš Zeman porušil zákon, když bez důkazů tvrdil, že zesnulý novinář Peroutka zveřejnil článek, kterým se dá zpochybnit novinářova čest. Soud rozhodl, že Miloš Zeman není zodpovědný za svůj výrok. Nesmyslně zbavil M. Zemana svéprávnosti, a odpovědnou osobou stanovil úřad. Logický výrok soudu měl znít. „Soud neobdržel důkaz, že uvedený článek existuje. Miloš Zeman zpochybnil dobré jméno novináře Peroutky, proto se odsuzuje k omluvě za uvedený výrok. Odsuzuje se k zaplacení soudních výloh žalobce. Protože je ve stavu imunity, výkon rozhodnutí soudu se odkládá do doby, kdy žalovanému uplyne mandát.“

Rozhodování soudů musí být v našem státě takové, jak předepisuje Ústava. Připomínám literu platné Ústavy:

Článek 93

(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.
(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.

Hnutí ANO ve volbách v roce 2013 slibovalo:

 „Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje.“

Vůle občanů se tenkrát projevila jednoznačně. ANO získalo 18% hlasů. ČSSD měla 20 % hlasů. V následujících volbách počet voličů ANO prakticky zůstal. ČSSD podstatně ztratila.

Současné soudy pohrdají zněním Ústavy. Nejkřiklavější jsou soudní postupy, které si stanovil Ústavní soud. Vyloučil podání od každého občana, který není advokátem. Ústavní soud jedná v přímém rozporu s článkem 96 Ústavy:

(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.

Senátoři i poslanci to Ústavnímu soudu tolerují. Důsledky vidíme neustále. Soudci vynášejí rozhodnutí, o kterých novináři tvrdí, že jsou nepravomocné. I někteří zákonodárci (vesměs s „právnickým vzděláním“) tvrdí totéž. Ústava nezná termín „nepravomocné rozhodnutí“.

Podle litery Ústavy je každé rozhodnutí soudu pravomocné. Nikdo nesmí rozhodnutí soudce zpochybňovat. Pouze účastník sporu se může jedenkrát obrátit na odvolací soud. Okamžikem podání odvolání se pozastavuje výkon rozhodnutí soudce prvního stupně. Povinností odvolacího soudce je vynést konečné pravomocné rozhodnutí.

Aby jednání u soudů bylo ekonomické, Listina základních občanských práv zavádí termín „zákonný soudce“. Občan, který byl jednou pravomocně odsouzený, má být při novém pochybení souzen soudcem, který občana odsoudil. Jiný význam jsem v zákonných předpisech nenašel. Pouze totalita předepisovala, na který soud se má občan obrátit. Ústava takový postup nepřikazuje.

Soudci musí rozhodovat podle znění Ústavy, nikoliv podle špatné interpretace Ústavy. Desetileté obtěžování bezúhonných občanů soudem by už konečně mohlo skončit.

Občané s „právnickým vzděláním“ jsou v naší republice zvýhodnění. Mohou vykonávat různé činnosti, a vyhnout se kontrole moci soudní. Má-li být republika demokratickým státem, rovnoprávnost občanů před zákonem je bezpodmínečně nutné dodržet.

Délka rozhodování soudních sporů je nepřiměřeně dlouhá. Stát vynakládá nemalé prostředky na odškodnění občanů, kterým se spravedlnosti nedostalo, nebo bylo ukřivděno. U Ústavního soudu leží tisíce dovolání. Z principů demokratického státu plyne, že jediný nález tohoto soudu potvrzuje, že republika není demokratickým státem. Zděděné soudní postupy jsou převzaté z totalitní justice.

Soudci (s výjimkou soudců Ústavního soudu) jsou jmenováni bez časového omezení. Je lhostejné, na které úrovni soudce rozhoduje. Jeho práva jsou identická v každé kauze, kterou řeší. Označení soudů, ve kterých soudce rozhoduje (okresní, krajské, vrchní, správní, nebo nově třeba exekuční), je lhostejné pro pravomoc soudce.

Současná vládní koalice by mohla dokončit budování právního demokratického státu. Litera Ústavy musí být jeho základem.

Vláda musí trvat na tom, aby každý státní úředník, nebo úředník placený státem, podporoval cíle současné vlády. Každý státní zástupce, každý vedoucí samostatných institucí placených státem musí bezpodmínečně rozhodovat ve prospěch cíle, který si stanovila současná vláda.

Pokud je takový cíl v rozporu s názorem státního úředníka, který má pravomoc rozhodovat, je jeho povinností podat demisi ze své funkce.  

Soudcům je nutné upřesnit hierarchii rozhodování a soudcovský slib takovým způsobem, který nedovolí překrucovat literu Ústavy. Třeba následujícími odstavci, vloženými do právních předpisů:

§1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:

   (1) Zákony přírodních věd, matematiky, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,   (2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,   (3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),   (4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,   (5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.

§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.

§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.

§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu. Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.

Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.

Možná jsem opomněl nějakou organizaci, která má také právo rozhodovat. Ale termín „nepravomocně odsouzený“ v žádném případě nepatří do slovníku žádného zákonodárce, ani novináře, či pracovníka České televize.

Pane premiére a pane předsedo Hamáčku.

Je vaší povinností pokusit se prosadit v zákonodárném sboru takové řešení, které zajistí každému občanovi, že najde u soudu spravedlnost. Domnívám se, že aktivním hledáním v poslanecké sněmovně byste mohli najít takový počet poslanců, kteří by se rovněž postavili za takovou reformu justice. V současnosti náklady za špatná rozhodnutí soudů stoupají každým rokem.

Po přijetí navržených zákonných úprav budou náklady směřovat k nule. Soudní procesy se podstatně zkrátí. A republika bude právním státem v nejkratší možné době. Občané to nepochybně ocení.

 Ing. Karel Januška, ID: uiz6ad