Skončí hra na právní stát?

Zákonodárci by si konečně po třiceti letech od sametové revoluce mohli uvědomit, že právní stát má jednoduchá, ale přísná pravidla. Utvořit kapitalistický stát se podařilo. Ale k právnímu státu máme pořád daleko. 

Dvojí soudnictví (obecné a správní) musí mít dokonalá pravidla. Soudci jsou nejdůležitější složkou státu. V první řadě musí  dodržovat morální bezúhonnost. Soudkyně, která se po jiném soudu dožadovala upravit svůj plat, mezi soudce obecného nepatří. Někteří čestní soudci tenkrát odmítli "vysouzené" doplatky.  Pouze nejvyšší moc výkonná může upravovat platy soudcům. 
V bývalé NDR byli soudci z totality nahrazení soudci z jiných částí Německa. U nás k takové výměně nemohlo dojít, proto máme stále místo právního státu právnický absurdistán. 
Zákon nemusí být v písemné formě, jak je zřetelně vidět v justici Velké Británie. I král či královna se tomuto jejich zákonu podrobuje. Soudci Ústavního soudu si vytvořili zvláštní předpisy, ve kterých neuznávají rovnost občanů před zákonem. Neuznávají, že soudce může o každém případu rozhodovat pouze jedenkrát.

Když soudce Ústavního soudu nalezne nespravedlivý rozsudek, je jeho povinností odstranit z právních předpisů a postupů všechny, které nespravedlnost způsobily, a vrátit řešení sporu soudci, který nespravedlivý rozsudek vynesl. Tím je zabráněno tomu, aby se ze soudních procesů stala fraška připomínající hru ping-pong. Předseda ÚS by měl rezignovat.
Soudce může o konkrétním případu rozhodovat pouze jednou. Jestliže případ rozhoduje porota, pak musí být její rozhodnutí jednomyslné, aby byla žaloba v právu (pravda přiznaná žalobci).
Soudce, který přijme žalobu (připustí, že se žalobu bude zabývat), stává se zákonným soudcem  případu.
Mezi účastníky soudního řízení nesmí být takový, kterému je rozhodnutí soudu lhostejné. To je princip "vyloučení třetího". Soudce, který přikáže přizvat do žaloby třetí osobu, nepatří mezi soudce.
Soudce má jen dvě možnosti, jak může rozhodnout. Může pravdu přiznat žalobci, nebo může žalobu zamítnout. Vždy platí, že pouze jeden účastník sporu má pravdu. Výrok k jedné straně je opakem výroku ke druhé straně sporu. Principu se říká důkaz opakem. V totalitě byl v soudním pořádku nahrazený "právním zájmem", jak jsme velmi často viděli a slyšeli v České televizi. Pan Václav Moravec to dosud nepochopil, a ČT se chová jako propagátor levicových názorů.  

Správní soudy rozhodují  nesrovnalosti mezi institucemi, úřady (úředníky jednotlivých ministerstvech) a případně i občany.  Když mají rozporná stanoviska, může dojít k rozhodování u obecných soudů. V žádném případě nesmí správní soudy zasahovat do soudů obecných. Nesmí měnit výroky obecných soudů. Výroky správních soudů musí podléhat výrokům obecných soudů. Upozornění Správního soudu na nesprávnou interpretaci nařízení ministerstva zdravotnictví v případě "koronavir" potvrzuje potřebu takového hodnocení. 

I prezident  je občanem republiky. Po dobu funkce (jako nejvyšší velitel moci výkonné) je v imunitě. Jeho spor o poškození dobrého jména novináře Peroutky naše soudy nerozhodly podle práva. Prezident nedodal důkaz existence článku, proto měl by být potrestán, a to s odkladem trestu do doby po uplynutí prezidentského mandátu.

Hnutí ANO mělo v začátcích politický cíl, který občanům sliboval, že k soudům se bude chodit pro spravedlnost. Tento cíl Hnutí ANO dosud nesplnilo. 

Vážené senátorky, senátoři, poslankyně a poslanci.

Bez vašeho zásahu se právního státu nedočkáme. Je nutné přikázat všem soudcům, aby respektovali Ústavu. Zákony matematiky a nejnovější poznatky ze všech věd jsou nedílnou součástí zákona.

O vazebním zadržení občana musí rozhodovat soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.
V soudním řízení musí soudce vyhodnotit každý předložený důkaz.
Ústava je koncipovaná pro dvoustupňové soudnictví. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce, případně rozhodnutí dovolacího soudu.

Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
Vaši předchůdci i vy jste nechali vzniknout šmejdům a lichvářům. Lichva je v právním státě trestný čin. 

Soudci, kteří nebudou soudit v duchu těchto doplňků, nemohou zastávat funkci soudce. K soudům se bude chodit pro spravedlnost. Trvání soudních sporů se podstatně zkrátí. Ušetří se náklady na soudní procesy i náklady za špatná rozhodnutí soudů. Přínosy do státní pokladny budou značné.

Pouhé jednání zákonodárců o naznačených problémech zaručeně zlepší právní jistoty občanů i institucí. Stávající i nová politická uskupení by se k návrhu měla vyjádřit.

Ing. Karel Januška