Poslanec parlamentu je rizikovým zaměstnáním.

 Kandidujícím občanům přeji, aby dosáhli cíle a stali se poslanci. Každý kandidát by si ale měl uvědomit, jak může během své funkce dopadnout.

 Mám na mysli případ poslanců (Tluchoř a spol.), které policie obvinila z korupce. Tito poslanci se nedokázali smířit s tím, že jejich strana nedodržuje volební sliby a raději se vzdali poslaneckého mandátu. Policie je ve vykonstruovaném procesu obvinila, že se dopustili trestného činu a potupným způsobem je uvrhla do vazby. Nejdříve zřejmě přišel podnět, že se poslanci mohli trestného činu dopustit. Soudce toto podezření uznal za možné a povolil použít mimořádných prostředků ke sledování celé skupiny občanů (telefonické odposlechy). Policie dospěla k závěru, že má dostatečné důkazy a skupinu pozatýkala. Jakého trestného činu se dopustili, je otázkou pro mága. Poslanci nepochybně jednali v dobré víře, aby bývalá vláda mohla dál vládnout.

 Pro každého občana platí presumpce neviny. V právním státě jen za konkrétní trestný čin (nebo za nepochybný důkaz, že k trestnému činu došlo – třeba 5 milionů v krabici) může být občan obtěžován policií. V naší republice to neplatí. I když máme stranu, která má ve svém názvu „práva občanů“, rozhodně se tímto případem nezabývá.  Dokonce její kandidující poslanec je současným ministrem vnitra. Při nástupu do funkce sliboval, že uvedený případ bude rychle vyřešen. Smutné je, že asi většině občanů to nepřipadá divné. Jsme asi vychovaní totalitní ideologií.

 V daném případě navíc fatálně selhaly naše soudy. Soudce prvního stupně, soudci Krajského soudu i soudci Nejvyššího soudu měli na misce vah „obvinění z nedokázaného trestného činu“ a "občanská práva občanů a poslanců". Všichni soudci rozhodli ve prospěch jakéhosi neexistujícího trestného činu, a občany nechali ve vazbě. Takové věci by se soudcům v právním státě stávat neměly.

 Nevím, zda tak soudy činily z neznalosti zákona nebo na objednávku nějaké osoby. Rozhodně by měly být učiněny takové systémové kroky, které zbrání těmto pochybením. V první řadě by měl být vypracován nový Soudní řád. Aby soudy rozhodovaly spravedlivě, musí platit, že kontrolu soudce nižšího soudu provádí soudce vyššího soudu. Má-li soudce vyššího soudu rozhodnout, nikdy nesmí vrátit spor nižšímu soudci. Ústava mu takové jednání zakazuje – „nikdo nesmí nestranné rozhodnutí soudce ohrožovat“. Termín odvolání znamená, že jeden z členů sporu zpochybňuje rozhodnutí soudce a proto požaduje, aby spor rozhodl soudce vyššího soudu. Totalitní Občanský soudní řád tento princip porušuje (pro všechny vyšší soudy) a dovoluje vrátit spor soudci nižšího soudu. Z toho pak vznikají spory, které trvají desetiletí. Bývalý prezident vyhlásil amnestii pro důvodně podezřelé jen na základě skutečnosti, že spor trvá příliš dlouho. Tím se někteří poškození dostali do situace, že se svých oprávněných nároků nikdy nedočkají.

 Cesta z této situace není složitá. Stačí, aby moc zákonodárná trvala na přesném znění Ústavy a všem vyšším soudům přikázala, že podle Ústavy je jejich povinností je rozhodnout (nikoliv vrátit spor nižšímu soudu). Bohužel Nejvyššímu správnímu soudu ani Ústavnímu soudu tato situace nevadí. Výhody z této skutečnosti pro "osoby s právnickým vzděláním"  jsou jim zkrátka bližší, než přirozený výklad práva a správná činnost justice. 

 Všichni budoucí poslanci by se k problému mohli vyjádřit. Není tak složitý. Užitek by mohli mít všichni občané republiky.